Knoflíková válka

Film mého mládí. Sice už to ta ty léta   ztratilo šťávu a v dnešní době jsou metody   výchovy téměř mimo zákon, ale jako dítě   jsem to hltal a bavil se hodně moc.

Tohle je nostalgický návrat do dětství. Tahle   slavná komedie od známého režiséra Yvese   Roberta je koneckonců hlavně o dětech a pro   děti. V době kdy má generace sledovaka v   televizi seriály jako "Daktari",   "Yao", "Čtyři z tanku a pes"   "Bella a Sebastian a další se tenhle film   stal skoro nesmrtelný. V souvislosti s ním   napadají přívlastky jako POETICKÝ, ROZTOMILÝ   atp. Vím, že to byl film spíš pro kluky ale i   "odrostlejší" děvčata ho mají   nejspíš v paměti. Tehdy byly důležité pro   posouzení úplně jiné aspekty než dnes.

Určitě tento film ocení spíš mužská část   diváků, ale vyrůstala jsem s bratry, tak něco   vím o rivalitě kluků.Neměla jsem ráda hloupé   spory už od dětství a Knoflíková válka je   jenom malou ukázkou nesmyslného soupeření. Ale   je to dobrá ukázka a dnes už je tento film   skoro klasika.

Aby divák měl plný zážitek ze sledování   filmu, je velice nutné, nebýt o mnoho starší,   než jsou naši hrdinové, sledovat dále se   svými sourozenci a především aby byl u filmu   otec-rákoska a máma. Že jsme neznali nadávku,   co je to impotent, zřejmě šlo o hrozný výraz,   raději jsme fandili klukům, kteří mezi sebou   vedli boje. A vemte si tu potupu, když jste   odsouzen, k ustřihnutí knoflíků a mnohdy jdou   i ty kalhoty dolů. Potom se kluci rozhodnou, že   půjdou cestou k něžné erotice, a aby   uchránili práci svým mámam, při šití   knoflíků, vystoupí z poza stromů jak je   pánbůh stvořil a v táboře soupeřů zavládne   zmatek. Výprasky v rodinách, jsou na denním   pořádku, ve škole to samé. Naši nejstarší   hrdinové se sejdou v polepšovně, kroutí hlavou   nad hovadilostma, co vyváděli, a divák   zamáčkne i tu slzyčku, že všechno dobře   dopadlo a ten malý prťavec několikrát se   svěřil, že kdyby to věděl, tak by sem   nechodil, nemá pravdu, ve stáří je na co   vzpomínat...

Kdybych to byl věděl, tak bych sem byl nechodil
První film natočený podle slavného   francouzského románu. Pamatuju si že kdysi jsem   to už viděl, ale dnes jsem si to osvěžil,   protože jsem chtěl vědět jestli je to lepší   než nejnovější remake. A je, film z roku 2011   je trochu zbytečně zařazen do období II.   světové, i když ta v románu vůbec nemá co   dělat, protože kniha byla napsána dokonce   ještě i před I. světovou. A taky nemá to   pravé kouzlo, herci jsou i starší což pak   nepůsobí tak věrohodně, jinak námětu se   drží. Sice černobílé, ale hezky natočené,   je vidět že si dali záležet, také L´ebracovo   žití v lese je delší, než v tom novém   ,ještě přijde čas na ten z roku 94, ale ten   už jsem taky kdysi viděl. Trochu i za původní   film ,dávám o bod navíc.

Pokud tento film uvidíte poprvé až v   dospělosti, je možné, že už vás nechytí tak   naplno. Pokud jste však tak jako já v mládí   vlastnili knihu, která se neustálým čtením   úplně rozpadala, a pak vnímali každé uvedení   v socialistické televizi jako svátek či spíše   malý zázrak, tak víte o čem mluvím -   naprostá srdcovka.

Lovreňáci a Velraňáci jsou dvě skupiny kluků   z vedlejších vesnic, kteří se s neodolatelným   chlapeckým zápalem nenávidí. Vedou mezi sebou   mnoho bitev, které dostanou tu správnou šťávu   ve chvíli, kdy zajatý kluk přichází o   veškeré knoflíky, šle, takaničky a pásky.   Nejen že takový chlapec přichází o svou   čest, ale doma ho čeká pořádný   výprask…
Ach jo…Když jsem shlédl tenhle   film, hluboce lituju, že jsem se nenarodil o pár   desetiletí dříve, protože způsob, kterým   tihle hrdinové trávili svůj volný čas je   prostě kouzelný. Nepotřebovali televize či   počítače, prostě vyběhli ven a nějakou   zábavu si vždycky našli a na nějaký výprask   přitom příliš nedbali. Moc se mi líbili i   jejich dětské, přitom tak dospělé názory na   společnost (chudý x bohatý – a to nejsem   komunista:-). Nádherné situace se objevují   celkem často – opilý klučík, boj naháčů,   tvrdohlavý osel nebo „oni měli kavalerii, my   máme tanky“ nebo „vůdce je vždycky ten, kdo   má nej…“ nebo dospělí chovající se jako   kluci (scéna s granátem). Nenudil jsem se ani na   okamik. Už docela dlouho jsem nepocítil takové   nadšení u snímku bez nějakého silného   dramatického podtextu. Tenhle film ukazuje   krásný klukovský svět v jeho pravé podstatě   – upřímné kamarádství, dobrodružství,   čest ale i rozepře, počínající zvědavost na   dívčí tělo a experimenty s alkoholem a   cigaretami. Pro mnoho filmů neobvyklý, ale pro   klukovský svět naprosto odpovídající happyend   byl kouzelný, stejně jako vlastně celý   snímek.

Jeden z nejkouzelnějších filmů, který jsem   doposud měl možnost sledovat. Vždy se rád k   tomuto snímku vracím. Má i skvělý český   dabing. Člověk se tak rád vrací do   klukovských let, do doby part a soupeření part.   V mém případě to byla doba, kdy doma neblikal   počítač, videa bývala nedostupná a člověk   měl čas vytáhnout kolo či jiným způsobem   vyrazit za kamarády ven. Obdivuje vykreslení   atmosféry dvou soupeřících vesniček, kdesi na   francouzském venkově. Ten film prostě nemá   chybu.

Věkovité nepřátelství dvou vesnic se dědí z   genarace na generaci. Snímek je trpkým   podobenstvím o následcích předsudků a   nevraživosti v úzkoprsém prostředí, kde je   každý přesvědčen o své nezvratné pravdě.   Nesedí mi v popisku filmu datum premiéry filmu v   ČR(jedině snad obnovené, ale to se uvádí   britská verze filmu) v roce 2004, když jsem film   viděl jako desetiletý, a to je už pomálu   padesát let.

Dobrý film natočen až na dno možností z citem   o vesnické bandě ale nádherně a procítěně i   přes stáří tohoto filmu pořád má co   ukázat.