Koncert

Neuvěřitelné se stalo skutečností, tedy   alespoň v této roztodivné komedii, které tři   uvedená žánrová zařazení rozhodně   nestačí... Už začátek se nese v duchu   "Dannyho parťáků", rozumí se hezky   po slovansku, aby se prudce stočil do polohy   libovolné veselohry od Kusturici, v některých   pasážích dosahujíc i jihočeských Hoštic. A   když už jsme blahosklonně naladěni na   odlehčené téma, začnou se ještě napůl v   legraci vytahovat politické křivdy, sociální   nerovnosti a štulce pod žebra Rusům, Židům a   dalším, dobře se parodujícím etnikům, až   přes všechnu tu srandu dospějeme k rozděleným   rodinám, zničeným kariérám a přetrhaným   snům s tragickými důsledky. Ani moje pocity by   se nemohly spojit v celek (jako bych se dívala na   několik filmů, pomíchaných ve střižně)   nebýt kompaktního prvku, kterým se stává   hudba - nejen, že jí vděčím za každý   trylek, kterým přerušila scénky,   přesahující míru dobrého vkusu, ale   především za tu desetiminutovou husinu, kterou   mi v samotném závěru způsobila spolu s prsty,   vibrujícími po neviditelných strunách za letu   sibiřských vloček i s nádherně dojemnou   Mélanií Laurent.

Milý a na první pohled nenápadý snímek,   který s lehkostí střídá komické a   sladkobolné polohy. Výrazná patetičnost zde   však není na škodu, protože je podána s   nadhledem a navíc podkreslena nádhernou hudbou.   Film dokáže být až neuvěřitelně napínavý   a strhující, obzvláště před začátkem   samotného koncertu. Herci se do svých rolí   doslova převtělili a Mélanie Laurent ještě k   tomu oplývá nadpozemskou krásou. V podstatě   jde o pohádku, která s realitou nemá moc co   dočinění, ale to nic neubírá na její   působivosti a přesvědčivosti. Pro fanoušky   klasické hudby povinnost.