Kuře melancholik

Filmové historické drama   někde z konce 19.století má   moc dobrou kameru a vizuálně   je to velice působivá   podívaná. Ale na druhé   straně stojí poněkud   vyčpelý a plochý příběh.   S hodně pochybnou literární   předlohou Josefa Šlejhara   mnoho nesvedl ani natolik   renomovaný scenárista jako   Vladimír Körner a   nezachránilo ho ani   reprezentativní obsazení s   Karlem Rodenem Vilmou   Cibulkovou a Vlastou   Chramostovou. Takže při   hodnocení mi z toho nakonec   vyšel čistý průměr.

Nesouhlasím s mým starším   komentářem a zvyšuji   hodnocení z původních   dvaceti na šedesát. Asi jsem   to na poprvé nepobral. I to   se stane.
Všichni   diváci píší, jak jim bylo   líto Lojzíčka. Já bych   spratka řezal jako to   pověstné žito, protože   některé jeho výlevy byly   hodně přes. Ale malej to   zahrál skvěle, to musím   uznat. Oni vůbec byli   všichni dobří. Děj se   občas trochu zasekával a   konec jsem si představoval   jinak. Přesto jde o   nadprůměrný snímek, který   lze doporučit.

No tak to ne.Tento film je tak   smutny,ze jsem na konci mel   slzu v oku i ja a to se mnou   jen tak neco nepohne.A Vilma   Cibulkova si tady strihla   peknou mrchu.

Poctivě profesionálně   udělaný snímek,   stoprocentně odvyprávěný   příběh, ale chybí nějaký   přesah, aby to člověka   více zasáhlo a dalo mu to   nějaký smysl víc než jen   pasivní sledování   tragického osudu jedné   rodiny.

Kdy se film nenatočil, bylo   míň zbytečných filmů, co   se mi nelíbí. Nepobaví,   nepotěší, nenechá   kvalitní dojem.

Dle mého názoru velmi   podařené venkovské drama s   výborně vybudovanou   atmosférou života na   vesnici, kde hlavní roli   hraje akcent na obrazovou   stylizaci. Sympaticky   staromódní drama s   tragickým koncem přesně jak   má být ze stejného soudku   jako je např. Divá Bára a   podobné skvosty.

Ano, nádherný film.   Úžasná kamera, nádherná   hudba, žalostný příběh   chlapečka, kterému zbylo   kuřátko- co by jediný   blízký tvor. Macecha Róza   nebyla taková mrcha,její   jednání se dalo chápat.   Spíš tatík se měl   vzpamatovat a uvědomit si,   že má syna. Ale to je jedno.   Když jsem silou vůle   utišila svůj záchvat   pláče-dlouho po   závěrečných titulcích-   uvažovala jsem, proč takový   film vlastně vznikl.   Poučení? vždyť se   neodehrává v naší době.   Pobavení? Radost?:-) To   těžko, po filmu je člověk   zralý na neurol. Možná jako   umělecké dílo. Jako   děsivé umělecké dílo.   Nádherný film,jehož děj si   budu pamatovat navždy, ale   nikdy,nikdy už ho nechci   vidět. Strašně mě sejmul a   už bych to nechtěla zažít.