Malý svět Dona Camilla

Podobné jako film s Terencem Hillem z 80. let.   Slepá tolerance k komoušům a socanům. I když   tady není tak velká. Dobová neznalost je   omlouvá jen častečně.

Troufnul bych si říct, že Julien Duvivier nám   s Donem Camillem naservíroval mistrovskou   kombinaci mezi levicově zaměřeným neorealismem   a italskou komediální klasikou 50. let. Ode   všeho je tu trochu, zazní Internacionála,   starostův synek musí být pokřtěn jako Lenin,   do toho padají křesťanská moudra. K popukání   to není, ale já mám tyhle filmy z   černobílého italského venkova rád. Don   Camillo se starostou Pepponem vedou věčné   hádky, ale přesto je v jejich vztahu něco   vzájemné úcty a sympatie si získávají   střídavě oba (Fernandel ovšem o něco víc).   Kouzelnou kreaci uštěpačné staré učitelky   Cristiny předvedla i stará francouzská herečka   Sylvie, zatímco Franco Interlenghi coby   vycházející hvězda italského filmu vypadá ve   fotbalovém oblečku směšně.

Úspěšná pokračování
Úspěch filmu zajistili představitelé obou   hlavních rolí, zřetelně vyzařující radost   ze hry. Fernandel a Cervi sehráli hlavní role   rovněž ve čtyřech pokračování, která v   následujících letech natočili různí   režiséři:
- 1953: Le retour de Don Camillo   (Návrat Dona Camilla), režie Julien Duvivier
-   1955: Don Camillo e l´onorevole Peppone (Don   Camillo a poslanec Peppone), režie Carmine   Gallone
- 1961: Don Camillo monsigmor ... ma non   troppo (Don Camillo monsignorem, ale ne   nadlouho), režie Carmine Gallone
- 1965: Don   Camillo á Moscou někdy Il compagno Don Camillo   (Don Camillo v Moskvě, či Soudruh Don Camillo),   režie Luigi Comencini.
Žádna série filmů 5O.   ani 6O. let minulého století nebyla   úspěšnější než tato.

komedie
Tento film je první ze série komedií,   odehrávajících se v jednom italském   městečku. Výborně a humorně zpracované   věčné konflikty mezi pohledem na svět z   hlediska komunistů a katolické církve.   Sympatizujete se všemi hrdiny a výtečně se   bavíte.