Mildred Pierceová

Opičí láska nikdy nevedla k ničemu dobrému a   na příběhu Mildred Pierce(ové) to můžeme   přesně vidět. Je nutné obdivovat sílu matky,   která si dokázala poradit v nelehké situaci a   postarat se o rodinu, ale proto si myslím, že   měla v sobě najít dost síly a nechat dcerušku   zpívat v baru s nějakou minimální podporou a   ne jí vrátit znovu do luxusu. Joan   Crawford(ová) dokázala zahrát tu první silnou   ženu skvěle, ale v momentě, když měla své   dceři ukázat, kde je její místo, začalo mi   ztvárnění její postavy vadit.
Výborné   postavy jsou především v druhém plánu,   postavy Wallyho a Idy by k sobě jako pár   přesně pasovaly. Ze začátku jsem měla obavy,   že vraždu odnese Wally, potažmo Mildred, ale   nakonec každý dostal po zásluze zaplaceno.
I   po tolika letech je příběh Mildred velmi silný   a varující, jak může skončit matka, potažmo   dítě, když se zahrne opičí láskou.

Příběh zaslepeného sebeobětování matky pro   svou nevděčnou, vypočítavou a krutou dceru   dovedeného dokrajnosti. Téma určitě blízké   fanouškům Larse von Triera, tady pochopitelně   bez vypjaté expresivity a naturalismu. Dobová   melodramatická klišé jsou naštěstí hodně   potlačená. Výborně propracované jsou   charaktery, hlavně u vedlejších postav.   Jmenovitě Jack Carson jako cynický, sobecký   vtipálek, který je ale na druhé straně vždy   ochotný podat pomocnou ruku ve filmu září. Ta   postava tu má podobnou osvěžující funkci jako   kapitán Renault v Casablance, další klasice od   stejného režiséra. Dialogy jsou živé,   uvěřitelné, což vynikne hlavně ve srovnání   se soudobou tvorbou u nás (to se tu vážně   točily jenom rozpustilé veselohry jakkoli   skvělé?). Děj má spád a dokáže strhnout. Ne   na každý "oskarový" snímek se dá   koukat i po takových letech bez shovívavého   úsměvu.