Mildred Pierceová

Opičí láska nikdy nevedla k   ničemu dobrému a na   příběhu Mildred   Pierce(ové) to můžeme   přesně vidět. Je nutné   obdivovat sílu matky, která   si dokázala poradit v   nelehké situaci a postarat se   o rodinu, ale proto si   myslím, že měla v sobě   najít dost síly a nechat   dcerušku zpívat v baru s   nějakou minimální podporou   a ne jí vrátit znovu do   luxusu. Joan Crawford(ová)   dokázala zahrát tu první   silnou ženu skvěle, ale v   momentě, když měla své   dceři ukázat, kde je její   místo, začalo mi   ztvárnění její postavy   vadit.
Výborné   postavy jsou především v   druhém plánu, postavy   Wallyho a Idy by k sobě jako   pár přesně pasovaly. Ze   začátku jsem měla obavy,   že vraždu odnese Wally,   potažmo Mildred, ale nakonec   každý dostal po zásluze   zaplaceno.
I po tolika   letech je příběh Mildred   velmi silný a varující, jak   může skončit matka,   potažmo dítě, když se   zahrne opičí láskou.

Příběh zaslepeného   sebeobětování matky pro   svou nevděčnou,   vypočítavou a krutou dceru   dovedeného dokrajnosti. Téma   určitě blízké fanouškům   Larse von Triera, tady   pochopitelně bez vypjaté   expresivity a naturalismu.   Dobová melodramatická   klišé jsou naštěstí   hodně potlačená. Výborně   propracované jsou charaktery,   hlavně u vedlejších postav.   Jmenovitě Jack Carson jako   cynický, sobecký vtipálek,   který je ale na druhé   straně vždy ochotný podat   pomocnou ruku ve filmu   září. Ta postava tu má   podobnou osvěžující funkci   jako kapitán Renault v   Casablance, další klasice od   stejného režiséra. Dialogy   jsou živé, uvěřitelné,   což vynikne hlavně ve   srovnání se soudobou tvorbou   u nás (to se tu vážně   točily jenom rozpustilé   veselohry jakkoli skvělé?).   Děj má spád a dokáže   strhnout. Ne na každý   "oskarový" snímek   se dá koukat i po takových   letech bez shovívavého   úsměvu.