Milenci

Milostný trojúhelník v celé své kráse,   složitosti a touhy. Příběh je portrétem   vztahů a toho, co lidé dokáží udělat k   dosažení lásky či náklonnosti toho druhého.   Snímek překvapivě lidsky věrohodný, neboť   situace, kdy daného člověka bude někdo   milovat, zatímco on miluje někoho, kdo ho nikdy   tak milovat nebude, se může stát skutečně   všem. Vypadá to zamotaně? V pořádku. Lidské   vztahy zamotané skutečně jsou. Atmosférou je   snímek krapet na jiných kolejích, než je u   romantických příběhů zvykem, neboť tady se o   živou zábavnost nijak zvlášť nejedná. Tohle   je příběh skutečně životní a tím je daná   pro některé diváky jistá nepřitažlivost.   Postavy tu dělají a říkají věci, které jsou   reálné a přirozené. Svým zpracováním zcela   výjimečný film.

Kdo nemá rád komorně laděné filmy, měl by se   podívat na něco jiného. James Gray ale umí   takové snímky točit skvěle.Milenci jsou   příběh, ze kterého cítím zoufalství a   nechtěla bych být na místě filmové Sandry,   ani pro vytoužený prstýnek, kterého se nakonec   dočká. Naštěstí neví, že nebyl pro   ni...
Ale jestli budu někdy potřebovat trochu   melancholie, pustím si tento příběh klidně   znovu už pro jeho jedinečnou atmosféru.

Na můj vkus příliš francouzské a příliš   ponuré umocněné typickou francouzskou hudbou.   Dost obyčejný příběh, který mě nijak   nezaujal, ani nepřekvapil. Takovou situaci si   prožil určitě nejeden z nás a pak sám   pochopil, že vyhrává ten, kdo má rád míň.   Na to ale nemusím jít do kina. Někdy je v   jednoduchosti krása, pro tenhle film to bohužel   neplatí. Slabším povahám by spíše mohl   přivodit depresi, ale nic jiného si asi divák   neodnese.

Film se mi nelíbí, asi bude chyba ve mně, když   se dívám na hodnocení filmu. I když hraje   oblíbenec Joaquin Phoenix, nemůžu si pomoci.   Vždy jsem podobné záležitosti bagatelizoval,   dělal si legraci, až jsem na to v životě   dojel. A tak to je asi určeno. Phoenix a   Roselliniová vynikající, ale na podruhé už   film vynechám.

Ne vždy je obyčejný příběh ze života   nápaditý a poutavý. Nelíbilo se mi to.   Příliš depresivní a temné. Jediný, kdo mne   zaujal svým vyváženým výkonem, byla Isabella   Rossellini.

Nejúžasnější na celém snímku je   závěrečný citát, jako varování, zcela   vystihující předchozí příběh o   nezadržitelnosti touhy, která nedbá domluv   rozumu a slepě vrhá svého nositele do záhuby.   Milostné drama výjimečné pouze osobností a   výkonem Joaquina Phoenixe.

Two Lovers
Two Lovers nepatří mezi žádné hollywoodské   romantické komedie, kdepak. Příběh, který   napsal sám život nebo vlastně spíš vznikl pod   taktovkou Jamese Graye, to ovšem nemění nic na   tom, že je to příběh ze života, nic   nenapodobuje, nic nepřehání a ukazuje nám   lásku takovou jaká je. Nejvýstižnější   citát, který by shrnul film je ten od filozofa   Seneci, „Odmítáme ty co nás milují, a   milujeme ty co nás odmítají.“ Příběh u   kterého nemůžete čekat, že by vám svou   naivitou zvedl náladu, protože tady spíš   propadnete depresi. Milenci coby film nejsou   určeni každému, asi nejvíc si ho vychutnají   realisti, protože je to takovým osvěžením v   té haldě romantických limonád. Příběh je   prostý, jak jsem říkala na nic si nehraje a je   svůj, stejně tak herci, kteří se svých rolí   zhostili výborně. Líbí se mi ty protiklady,   které představují ženy. Joaquin Phoenix je   vynikající herec, to vím už dávno a v téhle   roli byl stejně božský jako vždy, role která   mu dle mého neskutečně sedla. Stejně tak   vynikající Gwyneth Paltrow, i když trochu to tu   kazí zcela nevýrazná Vinessa Shaw. Film, který   sice neuspokojí věčné romantiky, ale já byla   spokojená, možná protože romantik nejsem :-)

Bohužel je to film reálný - ze života.   říkám bohužel, protože se zde nejedná o   žádnou romanci, naivitku ani o pohádku.   Vykreslená povaha hlavních hrdinů je   komplikovaná, nejednoznačná. Film je v   podstatě o tom, že někdy je lepší spokojit se   s "menším", než toužit po   nedosažitelném a zoufat. Herci byli vybráni   podle mne naprosto skvěle, podali výborné   výkony, reálné a uvěřitelné - a to bylo v   to, co tento typ příběhu potřebuje.

...
Zoufale relistické. Kdyby se byl býval utopil,   dala bych tomu desítku. I když to, že se   neutopil a celý následující závěr je ještě   realističtější. Kdo to viděl a nevzpomněl si   na nějakého známého nebo známého kamarádů,   který by něco podobného zažil, bude asi   raritou.