Mladý muž a bílá velryba

Film mého srdce. Odehrává   se v mém rodném městě,   točily se tam všechny   exteriéry. Nikdy nezapomenu   na mluvu sudetského Němce   Gausse, nezapomenutelný   Zdeněk Blažek, kerý   převáží přes Labe   Vyskočila a mentoruje.
Vladimíra Párala jsem   poznal osobně, když jsem s   ním spolupracoval v bývalé   Investiční bance při   obchodech na burze. A mohu   prohlásit, že je i v   civilním životě velmi   vstřícný, milý a   sympatický člověk. Nikde   žádná namyšlenost, i když   by měl na co.

Párala jeho lirika.   Socialistický film, který se   tak trochu vymyká z   průměru. Je to   zneklidňujicí film.

Dobrý scénář a dobrá   režie, film má jak silný   příběh, tak i atmosféru.   Viděla jsem ho, když šel v   premiéře a považuji ho za   dobrý i po letech. Jeden z   mála, kdy se mi líbil film   skoro stejně jako kniha.   Stojí za vidění.

Docela zajímavá   podívaná,od každého   žánru trochu chvílemi   psycho,drama,romantika a   trochu komedie.Dobré herecké   výkony hlavních   představitelů   Cupák,Vyskočil,Brejchová a   Adamovská.Cupák který   pořád dlabal   jogurty,Vyskočil zase lovil   velryby trochu psycho a   smutný konec.

balada o cholesterolu
Sledování Jirešova dramatu   z prostředí   ústeckonadlabské chemičky   mě nebavilo se stejnou   intenzitou jako četba   Páralovy knižní předlohy.   Hodně zachraňuje dvojka   mých oblíbených herců (E.   Cupák a I. Vyskočil), ale   příběh sám o sobě je pro   mě stejně nudný a   nepochopitelný v knize   stejně, jako ve filmu.   Přežít se to dá, ale je to   celé takové... mdlé a   vyčpěle chemické (kulantně   řečeno).

Na totalitní film velice   slušný.Mám ho natočen a   myslím,že je to snímek   který se dá vidět   vícekrát bez nudy.Možná   díky skvělému hereckému   výkonu Edy cupáka a klobouk   dolů i před výkonem Ivana   vyskočila.

Tohle se myslím úplně   nepovedlo. Jaromila Jireše si   jinak cením ale tady na mě   jeho práce působí jako   kdyby jí dostal rozkazem. Nic   moc nezachránilo ani   vysloveně elitní obsazení.   Copak Karel Heřmánek nebo   Zlata Adamovská byli teprve v   počátcích filmové kariery   ale takové hvězdy jako Jana   Brejchová či Eduard Cupák   jsem už viděl hrát mnohem   lépe. Možná to na mě   působí tak nějak nijak   protože jsem nikdy nedokázal   přijít příliš na chuť   ani Páralovým knihám ale i   díky způsobu jakým se   používalo střihu a jak byla   pojata kamera se mi tenhle   film zdá být sotva průměr.

enhle způsob natáčení jsem   moc nepobral, ačkoliv filmy   Jaromila Jireše mám z velké   většiny rád. Vadily mě   rychlé prostřihy a celková   zmatenost. Do příběhu jsem   se nemohl dostat a brzy mě   sledování počalo nudit.   Myšlenka nebyla špatná, ale   zpracovaní se nezdařilo. Ani   herecké obsazení mě nějak   nenadchlo včetně mé   milované Jany Brejchové (ta   její paruka byla   příšerná), natož pak   hudba Ladislava Štaidla.   Páralovu poetiku vkusně   přenést na plátno se   rozhodně nepovedlo. Mnohem   větší průser přece jen   byli Milenci a vrazi.

nevyužitá příležitost
Znám Páralavu tvorbu docela   podrobně a chápu, že se   převádí do filmové podoby   docela špatně, nelze úplně   vystihnout páralovskou   poetiku, mistrné   psychologické vykreslení, a   obzvlášť vnitřní monology   postav, když jsou stanoveny   přísné mantinely   socialistické   kinematografie...ale přece   jenom- plejáda skvělých   herců, to nejlepší, co bylo   "k mání", to   vybízelo k tomu, aby se   tvůrci k Páralovi alespoň   trochu přiblížili. Nestalo   se tak- herecké výkony   slabé a nepřesvědčivé,   příběh nedotažený,   chválu zaslouží výkon   Zdeňka Blažka v roli   převozníka Gausse

No, některé věci technické   jsem nepochopil, a na věci   lidské se dívám kapánek   jinak. A nemusí to být v   „poloprovozu“, kteréžto   slovo tu v druhé půli   snímku zní stále dokolečka   dokola. Film mi nic nedal,   zato mne zbytečně obral o   devadesát minut času. Ale   nepřetáčel jsem a zase   taková nuda to nebyla, takže   si to vysloužilo dvacítku.

Výborná předloha neznamená výborný film
Tento film je důkazem, jak   lze vynikající předlohu   naprosto zprznit. Páral, to   je spisovatel vyžívající   se v popisování lidské   psychiky a nebojí se i   zabrousit do smyslností, do   zobrazení života ve všech   jeho tónech a zákoutích.   Jenže tohle ve filmu   nenajdeme. Tady se z toho stal   jakýsi dokumentární film s   odříkávanými monology, bez   emocí, bez citů, bez zájmu.   Práce s kamerou nulová,   práce s herci spočívala asi   v kontrole, aby náhodou   neřekli něco proti něčemu   a nedali si nedejbůh před   kamerou trošku   vášnivější pusu nebo se   smyslněji neobjali při   monotónním vyprávění   textu, pardon - při   vyznávání lásky. Přitom   tu mohlo vzniknout daleko   lepší dílo - herecké   obsazení bylo více než   slibné. Jenže... Cupák tu   působí naprosto strnule jako   ochotník - role mu vyloženě   nesedla, Brejchová dělá co   může ale výsledek žádný,   Adamovská a Vyskočil to sami   vytáhnout nemůžou.   Sterilní film, který   vypovídá o úrovni   oficiální filmařské tvorby   koncem sedmdesátých let. Je   to o ničem.