Obsah filmu O ševci Matoušovi
Jaro 1848 v podkrkonošské obci Vranově: Mladý švec Matouš Štěpánek patří k lidem, kteříse začínají zajímat o společenské a politické dění. Historická kronika podle už málo čtené románové předlohy.
Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu
Miroslav Cikán má jako režisér lepší minulost, než jakou v jeho tvorbě zaznamenala Alena, a dnes již můžeme potěšeně konstatovat: i lepší budoucnost, representovanou prozatím jeho novým filmovým dílem O ševci Matoušovi. Cikánovi šlo svým způsobem o rehabilitaci a ta se mu zdařila. Netřeba zvláště zdůrazňovat, že režijní předpoklady dobré práce byly zde, v Ševci Matoušovi, na mnohem...
Autor/Zdroj: Březina Václav/Lexikon českého filmu
Miroslav Cikán má jako režisér lepší minulost, než jakou v jeho tvorbě zaznamenala Alena, a dnes již můžeme potěšeně konstatovat: i lepší budoucnost, representovanou prozatím jeho novým filmovým dílem O ševci Matoušovi. Cikánovi šlo svým způsobem o rehabilitaci a ta se mu zdařila. Netřeba zvláště zdůrazňovat, že režijní předpoklady dobré práce byly zde, v Ševci Matoušovi, na mnohem spolehlivějších základech, neboť román A. Staška i jeho volné převedení do filmové řeči je dosti nosné už svou základní ideou a thematikou: jde přece o jedno z nejbouřlivějších období národní historie, o dovršení obrození a o rok 1848.
Celý námět je vlastně soustředěn kolem postavy ševce Matouše, věčného buřiče, který v prvé fázi filmu vede odboj proti vrchnosti a upíná jako tolik jiných všecky naděje v odhlasování konstituce. Později Matouš vystupuje jako iniciátor a organisátor Národní gardy, která se v roce 1848 vypraví na pomoc bojující revoluční Praze. Záměr jistě chvalitebný, ale naivita i nezkušenost v organisaci se cele odhalí v prvé šarvátce s dragouny, při čemž zahyne mnoho vesničanů. Matouš, který se zachrání, je pokládán za původce celé katastrofy, je stíhán zlobou, nenávistí i životním neštěstím, ztrácí majetek i nevěstu a neunikne ani vězení. Při návratu do rodné vsi nachází nový svět: stará vrchnost zmizela, na její místo nastoupila fabrika, a místo dosavadního feudálního nevolnictví nastupuje nevolnictví nové, kapitalistické. Také Matouš, chudý jako kostelní myš,musí do přádelny, kde se ještě používá tělesných trestů a kde není místa pro něho, věčného buřiče a obhajovatele jakékoliv spravedlivé věci. Matouš se dostává do konfliktu s majitelem přádelny a výsledkem je jeho transportace na nucené práce. Matouš však uniká a odchází do Slezska za svým dávným přítelem i za věčně živou ilusí lepšího, šťastnějšího a spravedlivějšího světa...
Již z tohoto děje v kostce je vidět nejvážnější slabinu scénáře, který chtěl zachytit příliš a mnoho. Příběh proto trpí určitým roztříštěním. Také přechod z etapy nevolnictví do prostředí raného kapitalismu je málo přesvědčivý. Méně by bývalo více. Místo dějového zhuštění nacházíme tříšť episod a postrádáme konečného vyznění i dovršení. Jedno musíme pochválit (a nevyskytuje se to u mnoha českých filmů): dialogy! Jsou přesvědčivé, neznějí falešným pathosem ani sentimentalitou. A hlavně, jak prostě k nám po dlouhé době
mluví lidé s filmového plátna ! Žádná šroubovanost, ale lidská mateřština.
Napsali jsme, že šlo Cikánovi o rehabilitaci, a ta se mu podařila. Některé scény sice postrádají dramatického dotažení (spíše však vinou scénáře), také časté zakončování detailem bez funkčního významu diváka mate, jinak je však - celý film udělán vkusně, sice bez vynikajícího
básnického cítění, ale víc než řemeslně dobře. Největší klad však spatřujeme ve vzorném, absolutně přirozeném vedení herců.
- Huňka u kamery odevzdává poctivou práci, jeho obrazy jsou dobře komponované a fotografie má opravdu vynikající úroveň. Také a hudba Dalibora C. Vačkáře je jako vždy požitkem nejen filmovým a její subjektivně znějící tóny, přecházející do revoluční polnice, zapadají do dějového i obrazového ladění.
Z hereckých výkonů stojí nesporně absolutné nejvýše L. Pešek, který ve své charakterní úloze skvěle obstál a umělecky i lidsky tolik přesvědčivě vyhrál přerod lehkomyslného člověka do tragičnosti, jíž jej poznamenal těžký život. Neváháme přiznat Peškovu výkonu evropskou úroveň. Také Řepa, Průcha, Kovařík a všichni ostatní vyhráli celé role naprosto bezpečně, k čemuž značně přispívá i ta potěšitelná okolnost, že typově odpovídali svým úlohám.
Film o Ševci Matoušovi není vlastně drama, je to spíše pásmo obrazů, přiznejme, poněkud pochmurné, tím jasněji však vynikne dnešnímu filmovému divákovi strašlivý kontrast mezi naší šťastnou přítomností a krutou minulostí. A kromě toho: ke stoletému výročí zrušení roboty a pražské revoluce 1848 přichází toto dílo jako na zavolanou.
Autor/Zdroj: Drtílek Miloslav/dobová recenze < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (1)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 7 / 10
Přidáno: 1.9.2018
Máme rok 1848, je vyhlášena konstituce, tzn. konec roboty, lidé nejdříve oslavují, pak se stěhují s panských polí do fabrik, kde dřou na fabrikanty a jejich noshledy, pod ranami důtek. Armáda Windischgrätze střílí ze svých děl na Prahu. A zde se toulá švec Matouš Štěpánek, je to rebelant a zbojník, který je proti všemu násilí, prochází za pobuřování z arestu do kriminálu. Život nemá nikdo lehký, i Matouš (Ladislav Pešek) utíká před kulkami a ztrácí se kdesi ve Slezsku...
Hodnocení: 2 / 10
Přidáno: 25.2.2014
Nějak zvlášť mne to nezaujalo. Tak trochu mně to připomnělo komančský agitky. Pan Pešek je skvělý, ale prostě to asi není moje parketa. Sice dokoukáno až do konce, ale sám nevím proč. 201110278743/8743
