Obecná škola

POZOR SPOILER!!!

Malý Eda Součků a jeho spolužák Toník Čejků si hrají v tanku. Je totiž těsně po válce. Kluci chodí do hospody pro pivo, ale i spolu do školy. Zde řádí žák Rosenheim, který kluky nabádá k nepravostem, a jednou hodí po učitelce lahvičku s inkoustem, z čehož se učitelka zblázní a na škole končí. Mezitím kluci „upravili“ tatínkovo kolo a vyklopili malou Edovu sestřičku. Když tatínek tuto malou technickou úpravu svého bicyklu zjistí, dostane Eda výprask. Do školy přichází nový učitel Igor Hnízdo. Je to drsňák každým coulem a hned dá klukům najevo, že s ním nebudou žádné špásy. Kluci pamětlivi jeho slov o upálení mistra Jana Husa, jdou vrátit zcizené kruhy rádžímu Tamilovi, a jsou za to hnáni psem. Pan učitel pravidelně navštěvuje paní, jejíž manžel je průvodčí. Ta je velmi spokojená až do doby, kdy ji odmítne ve chvíli, když je doprovázen mladými dvojčaty - slečnami Fabiánovými. Napíše proto udavačský dopis a Hnízdo je z místa odvolán. Mezitím však stačil poslat kluky s jiným dopisem a ti jeli vlakem, ovšem dopis nedoručili, nýbrž jeho obsah zatelefonovali. Třída se později postaví za svého učitele a ten přichází zpět. Na výletě naleznou kluci nepoužitou pancéřovou pěst. Souček otec ji odpálí. A pak se malý Eda od sousedky dozví, že je jeho tatínek mrtev…

Desetiletý Eda Souček a jeho spolužák Tonda Čejka chodí do chlapecké třídy jedné školy na pražském předměstí. Z nezvladatelných bujných žáků se zblázní učitelka a na její místo nastupuje přísný a záhadný Igor Hnízdo, údajný válečný hrdina, který má velkou slabost pro ženy. Mlčenlivý Eda ho začne okamžitě srovnávat se svým otcem, který podle jeho soudu nikdy žádné hrdinství nepředvedl. Čas běží, Eda zažívá různé příhody a také sleduje chování a reakce hrdiny Hnízda. Zřejmě bude muset svůj úsudek přehodnotit; a k tomu ho popostrčí i nebezpečná událost v elektrárně...

Zdroj: FTV Prima

Laskavá komedie Obecná škola je celovečerním debutem režiséra Jana Svěráka, který na sebe upozornil už absolventským filmem z FAMU, stylizovaným dokumentem Ropáci, za kterého získal studentského Oscara. Scénář k Obecné škole napsal režisérův otec Zdeněk Svěrák jako autobiografickou vzpomínku na dětství, prodchnutou úsměvností, moudrostí a pochopením pro lidské slabosti. Vytvořil také jednu z hlavních rolí, postavu podle svého vlastního tatínka. Děj se odehrává v jedné chlapecké školní třídě na pražském předměstí v prvním roce osvobozené vlasti. Tato třída přivede učitelku Maxovou k nervovému zhroucení a místo ní nastoupí přísný a záhadný učitel Igor Hnízdo, údajný hrdina vojenských akcí. Je to ovšem dost možná jen hochštapler, jehož účast v bitvách druhé světové války je sporná. Nesporné je však jeho vítězství v boji s pátou třídou. Chlapci ho obdivují a věří v jeho nevinu i při choulostivém obvinění.

Klíčová postava příběhu, učitel Igor Hnízdo, byla slavným comebackem Jana Třísky po třináctiletém exilu. V dalších rolích se setkáte s Libuší Šafránkovou, Rudolfem Hrušínským, Ondřejem Vetchým, Danielou Kolářovou a Evou Holubovou. Ve filmu uvidíme i několik českých režisérů – Irenu Pavláskovou, Jiřího Menzela a Karla Kachyňu. K vyznění filmu přispěla i znamenitá kamera F. A. Brabce. V roce 1992 byl snímek nominován na cenu Americké filmové akademie, známého Oscara.

Zdroj: ČT

Je krátce po válce a do chlapecké třídy jedné ze škol na pražském předměstí chodí desetiletý Eda Souček s kamarádem Tondou. Stejně jako ostatní, i oni zcela ignorují pokusy učitelky Maxové o výuku a spíš než o učivo se zajímají o barvu jejích kalhotek. Není divu, že se zoufalá pedagožka jednoho dne zblázní a na její místo nastoupí nový učitel. Igor Hnízdo chodí ve vojenské uniformě, na opasku má opravdovou pistoli a okamžitě zavede tuhý režim. Jeho součástí jsou i svižná rákoska a poutavá vyprávění o válečných zážitcích, kterými učitel prokládá probíranou učební látku. Přestože jsou jeho metody nečekaně účinné, začnou se nad učitelem brzy stahovat mraky. Nejenže někteří tak úplně nevěří jeho historkám, ale navíc se začne projevovat jeho slabost pro něžné pohlaví. Zhrzená tramvajákova manželka, kterou Hnízdo opustí kvůli koketním studentkám, dvojčatům Fabiánovým, napíše udání a učiteli hrozí trest za mravní delikt. Eda se, stejně jako ostatní, za oblíbeného učitele postaví. Začne si ale uvědomovat, že pravým hrdinou je jeho puntičkářský tatínek Fanouš Souček se svým nenápadným, všedním, a přesto skutečným hrdinstvím.

Zdroj: Nova

Laskavá komedie Obecná škola je celovečerním debutem jedno.ho z nejmladších barrandovských režisérů, šestadvacetiletého Jana Svěráka, který na sebe upozornil už svým absolventským jilmem z FAMU, stylizovaným dokumentem Ropáci (studentský Oscar 1989). Scénář k Obecné škole napsal režisérův otec Zdeněk Svěrák jako autobiografickou vzpomínku na dětství, prodchnutou úsměvností, moudrostí, smyslem pro lidské slabosti; vytvořil také jednu z hlavních rolí, postavu svého tatínka před pětačtyřiceti lety.- Desetiletý Eda a jeho kamarád Tonda chodí do třídy, ve které se zbláznila učitelka. Za ni nastoupí Igor Hnízdo, hochštapler, jehož účast v bitvách války je sporná…

Pri zakoupeni kolekce USETRITE 626,- Kc, nez kdyz koupite kazdy titul zvlas? ! Ropaci, Obecna skola, Akumulator 1, Jizda, Kolja, Tmavomodry svet. Petice filmu naseho oscaroveho rezisera Jana Sveraka, si konecne nasla cestu na DVD v dokonale remasterovane kvalite obrazu i zvuku.Autor/Zdroj: /DVDKronika z poválečné pražské periferie se prolíná s úsměvnou sondou české mentality. Furiantský učitel Hnízdo (Jan Tříska) si umí krásně vymýšlet a svým žákům vštěpuje národní hrdost. Jeho protipólem je seriózní pan Souček (Zdeněk Svěrák) ztělesňující ideály masarykovské demokracie. Debut Jana Svěráka byl nominován na Oscara.
Febiofest

Desetiletý Eda a jeho kamarád Tonda chodí do třídy, ve které se zbláznila učitelka. Za ni nastoupí Igor Hnízdo, hochštapler, jehož účast v bitvách války je sporná. Zvítězí však nad 5. třídou. Obecná škola je film pro celou rodinu.

Laskaná komedie Obecná škola je celovečerním debutem jed-noho z nejmladších barrandovských režisérů, šestadvacetiletého Jana Svěráka, který na sebe upozornil už svým absolventským filmem z DAMU, stylizovaným dokumentem Ropáci (studentský Oscar 1989). Scénář k Obecné škole napsal režisérův otec Zdeněk Svěrák jako autobiografickou vzpomínku na dětství, prodchnutou úsměvností, moudrostí, smyslem pro lidské slabosti; vytvořil také jednu s hlavních rolí, postavu svého tatínka před pětačtyřiceti lety. - Desetiletý Eda Souček a jeho spolužák Tonda Čejka chodí do chlapecké třídy jedné školy na pražském předměstí. Z nezvládnutelně divokých žáků se zblázní učitelka a na její místo přijde přísný a záhadný Igor Hnízdo, údajný hrdina mnoha partyzánských akcí, který má mimořádnou slabost pro ženy. Mlčenlivý Eda ho začne srovnávat se svým "nehrdinným" otcem. ~ V mozaice drobných příhod se odehrává školní rok 1945-48, který byl "rokem nadějí", že po válečném utrpení konečně přijde to, po čem všichni toužili: svoboda, mír a prosperita. Probíhá z pohledu kluků, kteří jsou sice ještě dětmi, ale už bedlivě sledují svět dospělých. ~ Klíčovou postavu "obchodníka s deštěm" Igora Hnízda vytváří jako come back po třináctiletém americkém exilu Jan Tříska, V drobně roli se mihne i jeho žena, herečka Karla Chadimová. Vedle nich Jan Svěrák obsadil přední české herce a režiséry. K vyznění poetického, jemného, komorního, inteligentně humorného filmu, tak ojedinělého v dnešní záplavě efektních dramat, přispívá i kamera F. A. Brabce.

Autor/Zdroj: /Filmový přehled


Nostalgická vzpomínka Zdeňka Svěráka viděná očima jeho syna.

Přestože Obecná škola je příběhem o dětech, není tak docela dětským filmem. Je spíše snímkem pro celou rodinu, je vyprávěním o době, kterou již většina z nás nezná.
Ten, kdo viděl filmy mladého režiséra Jana Svěráka (nar. 1965), jeho krátkometrážní experimentální snímky Vesmtrná odysea II a Ropáci, bude jeho celovečerním debutem trochu zaskočen. Tentokrát Jan Svěrák virtuózně nebalancuje na hranici žánrů, neinklinuje k zevšeobectlujícím metaforám, ale jenom vypráví...
Vypráví humorné i nostalgicky laděné příhody z dětství svého otce. Snaží se nenarušit scenáristovu vizi, na můj vkus až trochu příliš potlačuje svou latentní schopnost ozvláštnit příběh netradičními vyjadřovacími postupy, až příliš se snaží jen a jen o naraci.
Přesto se Janu Svěrákovi podařilo v Obecné škole působivě zobrazit zvláštní a v něčem snad i opojnou atmosféru mezidobí od konce války do začátku totality, onen tak trochu záhadný prostor necelých tří let svobody od května 1945 do února 1948. Činí tak v časovém rozmezí jednoho školního roku 1945/46 a zejména zdůrazňuje (společně se scenáristou), že se jednalo o dobu jiných, snad trochu laskavějších lidských vztahů.
Film vypráví o rozjívené a zdánlivě nenapravitelné třídě, k níž je jako třídní učitel přidělen bývalý (prý) odbojář a partyzán Igor Hnízdo (Jan Tříska), aby pod jeho vedením desetiletí chuligáni trochu zkrotli.
Svěrákův film je o postupném navazování vztahů mezi Hnízdem a jeho třídou, je o době plné nadějí a o lidech, pro které přísnost vůbec nebyla synonymem krutosti, kteří i trestat ještě dokázali laskavě. Zdá se mi, že tvůrci chtěli tímto filmem zdůraznit, že se od oněch dob ani tolik nezměnilo prostředí, jako spíše lidé, jejich vztahy, charaktery, jejich přístup k životu. Bohužel, netřeba dodávat, že k horšímu...
Redakce Cinemy požádala režiséra, aby zodpověděl několik otázek, týkajících se natáčení jeho celovečerního debutu:
Jan Svěrák:
Tři roky svobody mého otce
ci - V Obecné škole je zobrazeno dětství vašeho otce. Bylo těžké ztotožnit se s dětskými zážitky jednoho z vašich rodičů?
- Já a můj otec jsme měli podobné dětství. Oba jsme totiž vyrůstali v harmonickém prostředí. Jistá odlišnost tu ale přece jen byla - on byl velice hýčkané dítě, protože jeho starší bratr zemřel ještě před jeho narozením. To byl důvod, proč byl můj otec rodinným mazlíčkem. Moje babička a jeho maminka mu například dávala na noc skřipec do vlasů (protože měl rovné vlasy a ona si přála, aby se mu vlnily), když seděl u stolu, připínala mu (stejně jako ve filmu) kšandičky, aby seděl rovně a nehrbil se... Moje maminka tak trochu na tuto babiččinu výchovu navázala, takže můj otec do dnešního dne chodí kupříkladu v džínách, které mají nažehlené puky.
Ztotožnit se s dětstvím mého otce pro mne nebyl žádný problém, protože jsem znal své prarodiče, znal jsem prostředí, ve kterém táta vyrůstal...
ci - Váš otec byl v podobné situaci - musel se herecky ztotožnit s postavou svého otce, tedy vašeho dědy...
- Strašlivě nechtěl hrát svýho tátu. Jenže já jsem dědu znal, a proto jsem si nedokázal v této roli představit nikoho jiného. Dalo mi hroznou práci přemluvit ho, aby tu roli zahrál. Použil jsem i pár ne zrovna fér postupů. Šel jsem třeba za ním a řekl mu: „Podívej, když dědu nechceš hrát, tak ho nehraj, ale na těch očích, v detailním záběru, tam se to pozná, tam bude vidět, že to hraje někdo, kdo o dědovi nemá ani páru." Jedním z důvodů, proč tu roli nechtěl vzít, bylo také to, že se nechtěl nechat oholit. A to bylo bezpodmínečně nutné, vždyť Obecná škola se odehrává v roce 1945, a proto tam nemůže být nikdo s plnovousem. To by pak vypadal jako vlasovec. Po delší době se mi tátu nakonec podařilo přemluvit. On se s hrozným sebezapřením dal oholit. Pak přišel jeho první natáčecí den a když ho náš kameraman F. A. Brabec uviděl, řekl: „Pane Svěrák, vám to ale sluší, to je dobře, že jste tu roli vzal. Ale jak na vás tak koukám, on vás stejně nakonec nikdo nepozná, takže to vlastně moh' hrát kdokoli."
ci - Děj Obecné školy se odehrává od podzimu 1945 do jara 1946. V roce 1948 začala úplně jiná epocha v dějinách Československa. Nelákalo vás nějakým způsobem anticipovat ve svém filmu blížící se obdobbí vlády jedné strany?
- Zdálo se mi to velice podbízivé a hlavně - ono je to ted' všude, skoro v každém českém filmu z tohoto období. Samozřejmě tohle téma nabízelo nepřebernou škálu možností a způsobů vysmát se komunistům, ale já si myslím, že už je po boji, že už to nemá cenu. Snažili jsme se s otcem vytvořit spíše něco, co by bylo založené především na té neopakovatelné poválečné atmosféře. Chtěli jsme vystihnout ono poválečné nadšení, kdy si lidé řekli: „Tak, už je všechno špatné za námi a teď ukážeme světu, co dokáže malý, pracovitý národ, když mu do jeho osudu nikdo nezasahuje." Myslím, že tehdejší atmosféra se výrazně podobala polistopadové euforii.
Když otec psal tento scénář, uvědomil si, že vlastně za celých 55 let svého života poznal pouze tyto tři roky svobody. Narodil se totiž v roce 1936, když začal vnímat, byl už protektorát, potom přišlo ono krátké tříleté mezidobí plné nadějí a pak už následoval únor, padesátá léta... Snad ještě zažil malý okamžik svobody v roce 1968. Ale to je všechno. A taky si uvědomte, že poválečná léta prožíval jako deseti až dvanáctiletý kluk, tedy v období, kdy člověk všechno, co se děje kolem, vnímá velice zjitřeně.
Obecná škola - to je spíše taková vzpomínka na to, co bylo tehdy krásné, nežli úvaha o tom, čím toto období posléze skončilo.
ci - Jak se vám spolupracovalo s Janem Třísknu?
- Tříska především neustále srovnával podmínky při natáčení u nás a v Americe. Hrozně se divil, že každý záběr opakujeme jen třikrát. Říkal nám - „Tak postavte kameru ještě někam jinam a sjedeme to celý znovu." Jenže my jsme museli šetřit filmovým materiálem... Jinak musím říci, že přijel z Ameriky perfektně připraven. Měl ve svém scénáři všechny své repliky podškrtány a později jsme zjistili, že je umí dokonale nazpaměť. Byl to pro mne určitý pocit jistoty, věděl jsem, že je připraven a před natáčením jsme spolu jen dopracovávali některé detaily.
ci - Patříte k nejmladší generaci režisérů, nezažil jste válku ani poválečné období. Nevyčítali vám lidé, že natáčíte film zrovna z roku 1945, nepozastavovali se nad tím ?
- Pozastavovali. Jenže Forman přece natočil také Amadea a nežil koncem osmnáctého století.
hou Cinema 1991/4/34

Autor/Zdroj: hou/Cinema