Ohnivé tornádo [TV film]

Čistý děs
Stejně jako si tento nulový film nezaslouží   explozi uvnitř supernovy, tak si tento film   nezaslouží ani implozi v hlubinách   Mariánského příkopu, jelikož i tyto hrůzné,   strach nahánějící reality, na které se dá   reagovat úzkostným klepáním a husí kůží   jsou moc milosrdné rozsudky pro tuto úděsnou   podívanou. Příběh není ani z dalekých   galaxií mohutný jako ničivá síla   nerealistického, až komického zjevu či těžce   nepravděpodobné chemické reakce v podobě   ohnivého tornáda, byť je slabý jako   dvanáctiletá majitelka bulimie a také není ani   napínavý jako plastová hračka původem z   Vietnamu, která se rozpíná pod vlivem   extrémní teploty uvnitř planoucího větrného   zjevu, leč spíše připomíná   Boseho-Einsteinův kondenzátor, jelikož   napínavost filmu se blíží k absolutní nule.   Efekty znesvětil črt či čert, kterému upsali   duši všichni rouhači, co stojí za tímto   holobytem stojí a on si tak užívá klidu a   euforie ve svém pekelném příbytku. Kamera je   značně poskvrněna leností a zlovolnými   úmysly kameramanů a zvuk ani nestojí za řeč,   protože se podobá zvuku, který vnímali   starověcí otroci, kteří se na černo dostali k   amfiteátru a přesto z tragikomedie nepochytily   jediné slůvko, přesto se neostýchali a dále   nelegálně pozorovali komedianty a tragédy na   jevišti. Prostý filmový divák by si řekl, že   i taková kinematografická katastrofa jako je   Ohnivé tornádo musí mít alespoň jednu   světlou stránku, ba ne, tento běs žádnou   nemá.

Technické triky jsou katastrofální. Ohnivý   vír vypadá jako přimalovaný a když se   pohybuje zpočátku po betonové silnici včetně   zatáček a pronásleduje jakéhosi   nešťastníka, který neumí uhnout do strany, je   to k smíchu. To je největší slabina filmu   včetně bezduchých dialogů a spousty naivity v   průběhu děje. Casper Van Dien už snad nehraje   v ničem jiném, než v takových paskvilech. Ani   jsem se nedivil, když jsem na titulcích   zahlédl, že je jedním z producentů filmu.