Payback: Straight Up - The Director's Cut [Video]

Nejsou to ani tři týdny, kdy jsem viděl   kinoverzi, takže si jí myslím stále dost   dobře vybavím. Chápu že nám Helgeland chtěl   dopřát tu svojí originální verzi. A ano –   nemá se rozhodně za co stydět, na druhý   straně – až na absenci Krise Kristoffersona,   jiných posledních asi 30 minut a   nevypointování scény z úvodu s bezdomovcem,   jsem si mnoha rozdílů nevšiml. Takže platí   vlastně to samé jako pro originál – drsná,   nápaditá kriminálka s dobrou ústřední   postavou, několika vnikajícími situacemi a pár   skvělými hláškami. Podle mnoha názorů jsou   obě verze vlastně jinými filmy. Já osobně to   tak nevidím – obě jsou skvělé, ale laděním   i atmosférou mi přišly takřka totožné. A ten   rating nechápu – tahle verze mi nepřijde o nic   drsnější, než její předchůdce. Teda záběr   na Lynninu ruku není nic příjemného, ale zase   tady chybí Kristoffersonovi drsné metody, takže   se to nějak vyrovnává.Každopádně jsem rád   za obě existující verze, u obou jsem se bavil   opravdu výborně. Jen jsem litoval že nejsou   alespoň o půl hodiny delší. Těch devadesát   minut s filmem takový kvality je zoufale málo:-)

Super, konec byl určitě lepší, nechápu ten   rating, o tolik drsnější to tedy nebylo,   možná sprostější, trochu temnější, ale   tvrdší? Určitě ne. Bůhví jak by to vypadalo   kdyby nejdřív vyšla Helgelandova verze a potom   až verze Johna Myhreho, nepočítám tedy s tím   podělaným americkým ratingem, třeba by z toho   byli stejně všichni udělaný. Jinak mi to   nepřišlo o tolik jiný jo bez modrého filtru,   bez Krise Kristoffersona a jinej konec, tedy konec   určitě lepší, ale co sem četl recenze, že   můžeme lépe poznat charaktery postav hmm,   zřejmě nějakej silnej empatik. 9 jenom za   konec, bez konce furt jenom normální odplata s   něčím málo jinak!!!

Jiný přístup, jiný film. Je mi jasné, proč   si Helgeland léta tvrdohlavě prosazoval svoji   verzi, i když ta původní došla tak dobrých   ohlasů. Jeho vize Porterovy cesty se nese v   podstatně temnějším duchu (i když tu nejsou   „tři malá prasátka“). Zmizel modrý filtr,   zmizely voiceovery, zmizel Kris Kristofferson a   posledních třicet minut (pro verzi z 99tého   byla po odvolání Helgelanda přetočena téměř   polovina filmu). Zatímco sestřih z 99tého   tíhne zvoleným stylem spíše k tarantinovkám a   ritchiovkám, Director's Cut je čistá noir   záležitost, která mi svým finále připomněla   excelentní přestřelky z Neúplatných. Vzniká   tak unikátní situace, kdy máme dva filmy na   jedno téma, s jedním základem a mnoha stejnými   scénami a přesto jsou oba filmy ve výsledku   naprosto rozdílné, co se fílingu týče a oba   jsou naprosto vynikající… něco podobného ve   filmové historii nepamatuju.