Piano

Snímek Piano byl jedním z nejúspěšnějších filmů roku 1993. Překvapil kritiku i diváky originálním ztvárněním tématu milostného trojúhelníku. Příběh, inspirovaný dobovými fotografiemi a záměrně upomínající na tvorbu Emily Brontëové a Emily Dickinsonové, se odehrává na Novém Zélandu v roce 1870, v období končících střetů Britů s domorodými Maory. Sem, do nehostinného prostředí bělošských osadníků přijíždí z Anglie za novým mužem němá Ada s nemanželskou dcerkou Florou. Přiváží sebou milovaný klavír, bez nějž nemůže existovat. Zvláštní, uzavřená a oduševnělá žena se se svým obchodnickým manželem Stewartem neshodne, postupně však podléhá jemnému nátlaku jiného muže…

Campionová citlivě a vyzrále pracuje se všemi složkami filmového vyprávění, přičemž klade důraz na neobvyklou atmosféru. Příroda je vůči bílým osadníkům krajně nepřátelská, neustále prší a všude je spousta bahna. Moře je stále bouřlivé, husté stromy jsou jen obtížně prostupné. Vztahy mezi jednotlivými postavami jsou nejednoznačné a jejich charaktery obtížně definovatelné.
Strhující výkon podává Holly Hunterová, která za něj byla odměněna Oscarem, Cenou za nejlepší herecký výkon na MFF v Cannes a Zlatým glóbem.
Film jako takový získal celkem tři Oscary, Zlatou palmu na MFF v Cannes, tři ceny newyorských filmových kritiků a jedenáct australských filmových cen.
Režisérka Jane Campionová (nar. 1955 v novozélandském Wellingtonu) vystudovala antropologii a malířství, režijní práci se věnuje od počátku osmdesátých let. Za svůj krátký film Slupka (Peel) získala Zlatou palmu na MFF v Cannes. Její filmová dramatizace životních osudů novozélandské spisovatelky Janet Frameové Anděl u mého stolu (1990) byla na MFF v Benátkách oceněna Stříbrným lvem.

Zdroj: ČT

Jeden z nejúspěšnějších filmů roku 1993, který překvapil originálním ztvárněním tématu milostného trojúhelníku. Strhující a podmanivé drama se odehrává v roce 1870 v nehostinném maorském kraji na Novém Zélandu. Do tohoto prostředí přijíždí z Anglie němá Ada, aby uzavřela zaranžované manželství s místním osadníkem, který však odmítne vzít do vnitrozemí její piano. Aby zachránila milovaný nástroj, uzavře žena s negramotným sousedem zvláštní dohodu, která postupně zavleče tyto tři aktéry do složitého a nebezpečného sexuálního víru… - Mistrovský snímek, jehož velikou hodnotou jsou strhující herecké výkony hlavních představitelů a působivé postižení neobvyklé atmosféry, získal velké množství cen: Zlatá palma na MFF v Cannes (a Cena za nejlepší herecký výkon pro H. Hunterovou), jedenáct australských cen, tři ceny newyorských filmových kritiků, Zlatý globus (H. Hunter) a tři Oscaři z osmi nominací (H. Hunter, a A. Paquin za herecké výkony a J.Campion za scénář).

Autor/Zdroj: /reklamní materiály distributora


Citlivý a vyzrálý film sleduje příběh němé Angličanky Ady, která na konci 19. století přijíždí do nehostinného prostředí Nového Zélandu, aby se provdala za muže, kterého nikdy neviděla. Piano, jediný prostředek, kterým Ada může komunikovat s okolím, však její manžel odmítne vzít do domu.
*****
Snímek australské scenáristky a režisérky pocházející z Nového Zélandu Jane Campionové Piano byl jedním z nejúspěšnějších filmů roku 1993. Překvapil kritiku i diváky originálním ztvárněním tématu milostného trojúhelníku. Příběh, inspirovaný dobovými fotografiemi a záměrně upomínající na tvorbu Emily Bronteové a Emily Dickinsonové, se odehrává na Novém Zélandu v roce 1870, v období končících střetů Britů s Maory. Do nehostinného prostředí bělošských osadníků přijíždí z Anglie za novým mužem němá Ada s nemanželskou dcerkou Florou. Přiváží s sebou milovaný klavír, bez nějž nemůže existovat. Zvláštní, uzavřená a oduševnělá žena se s obchodnickým manželem Stewartem neshodne. Postupně však podléhá jemnému nátlaku jiného muže, který odkoupil od Stewarta její klavír. Posedle zamilovaný Baines jí postupně piano odprodává, a ona za to s odporem dává všanc své tělo. Z nejprve vynuceného sbližování se pomalu vyvíjí naplněný milostný vztah, na který oklamaný manžel reaguje velice podrážděně. Drama však nakonec ústí do šťastného konce.
Campionová citlivě a vyzrále pracuje se všemi složkami filmového vyprávění, přičemž klade důraz na neobvyklou atmosféru. Příroda je vůči bílým osadníkům krajně nepřátelská: neustále prší a všude je spousta bahna. Moře je stále bouřlivé, husté stromy a křoviska jsou jen obtížně prostupná. Vztahy mezi jednotlivými postavami jsou nejednoznačné a jejich charaktery jsou obtížně dešifrovatelné. Tvůrci se snažili maximálně přiblížit tehdejší puritánské době. Strhující výkon podává Holly Hunterová, jíž zdařile sekundují Harvey Keitel a Sam Neill.
28. Letní filmová škola

Autor/Zdroj: /Letní filmová škola


Citlivý a vyzrálý film sleduje příběh němé Angličanky Ady, která na konci 19. století přijíždí do nehostinného prostředí Nového Zélandu, aby se provdala za muže, kterého nikdy neviděla. Piano, jediný prostředek, kterým Ada může komunikovat s okolím, však její manžel odmítne vzít do domu. Snímek australské scenáristky a režisérky pocházející z Nového Zélandu Jane Campionové Piano byl jedním z nejúspěšnějších filmů roku 1993. Překvapil kritiku i diváky originálním ztvárněním tématu milostného trojúhelníku. Příběh, inspirovaný dobovými fotografiemi a záměrně upomínající na tvorbu Emily Bronteové a Emily Dickinsonové, se odehrává na Novém Zélandu v roce 1870, v období končících střetů Britů s Maory. Do nehostinného prostředí bělošských osadníků přijíždí z Anglie za novým mužem němá Ada s nemanželskou dcerkou Florou. Přiváží s sebou milovaný klavír, bez nějž nemůže existovat. Zvláštní, uzavřená a oduševnělá žena se s obchodnickým manželem Stewartem neshodne. Postupně však podléhá jemnému nátlaku jiného muže, který odkoupil od Stewarta její klavír. Z nejprve vynuceného sbližování se pomalu vyvíjí naplněný milostný vztah…
Campionová citlivě pracuje se všemi složkami filmového vyprávění, přičemž klade důraz na neobvyklou atmosféru. Příroda je vůči bílým osadníkům krajně nepřátelská: neustále prší a všude je spousta bahna. Moře je stále bouřlivé, husté stromy a křoviska jsou jen obtížně prostupná. Vztahy mezi jednotlivými postavami jsou nejednoznačné, charaktery jsou obtížně dešifrovatelné. Tvůrci se snažili maximálně přiblížit tehdejší puritánské době. Strhující herecký výkon tu podává Holly Hunterová, jíž zdařile sekundují Harvey Keitel a Sam Neill.

Autor/Zdroj: /Kino AERO

Snímek australské scenáristky a režisérky (pocházející z Nového Zélandu) Jane Campionové Piano byl jedním z nejúspěšnějších filmů roku 1993. Překvapil kritiku i diváky originálním ztvárněním tématu milostného trojúhelníku. Příběh, inspirovaný dobovými fotografiemi a záměrně upomínající na tvorbu Emily Brontëové a Emily Dickinsonové, se odehrává na Novém Zélandu v roce 1870 (v období končících střetů Britů s Maory). Do nehostinného prostředí bělošských
osadníků přijíždí z Anglie za novým mužem němá Ada s nemanželskou dcerkou Florou. Přiváží s sebou milovaný klavír, bez nějž nemůže existovat. Zvláštní, uzavřená a oduševnělá žena se s obchodnickým manželem Stewartem neshodne. Postupně však podléhá jemnému nátlaku jiného muže, který odkoupil od Stewarta její nástroj. Posedle zamilovaný Baines jí postupně piano odprodává, a ona za to platí narůstající povolností. Ta je však stále méně vynucovaná; později naplněný milostný vztah má za následek prudkou reakci oklamaného manžeIa. Drama však nakonec ústí do šťástného konce. - Campionová citlivě a vyzrále pracuje se všemi složkami filmového vyprávění, přičemž klade důraz na neobvyklou atmosféru. Příroda je vůči bílým osadníkům krajně nepřátelská: neustále prší a všude je spousta bahna. Moře je stále bouřlivé, husté stromy a křoviska jsou jen obtížně prostupná. Vztahy mezi jednotlivými postavami jsou nejednoznačné a jejich charaktery jsou obtížně dešifrovatelné. Tvůrci se snažili
maximálně přiblížit tehdejší puritánské době. Strhující výkon podává Holly Hunterová, jíž zdařile sekundují Harvey Keitel a Sam Neill. Na 4ó. MFF v Cannes 1993 získai snímek Zlatou palmu ex aequo a H. Hunterová Cenu za nejlepší herecký výkon. Dále následují tři ceny newyorských filmových kritiků, jedenáct australských cen, jeden Zlatý globus (H. Hunterová) z šesti nominací a zatím osm nominací na Oscara.Autor/Zdroj: /Filmový přehledV polovině 19. století přijíždí němá Angličanka Ada do drsného prostředí novozélandské pustiny, aby se tu provdala za osadníka Stewarta, kterého dosud neviděla. Přiváží si s sebou obě nejcennější věci - malou dcerku Floru a klavír.
Cinema