Podzemka

Naprosto excelentní film,   jeden z opravdu dobrých   Bessonových snímků,   udržuje si nestále vysoké   tempo, velice mile překvapuje   Lambert, u něhož by člověk   těžko hledal lepší   ztvárnění role. Galabru v   roli pomalého, ale   mazáckého starého policajta   je opravdu okouzlující a   Reno v roztomilé úpravě   bubeníka dokresluje film,   který si opravdu zaslouží   přízvisko kultovní.

Surrealistický vesmír   pařížského metra a v něm   probíhající punkový či   post-punkový život pro nás   absolutně neznámý. Snímek   má podmanivou magickou   jednoznačnost ve svém   jednoduchém a nejasném   stylu. Subkultura žánru   měla vždy své specifikum   oslovující jen určitou   část diváků, kteří   daleko více dokáží ocenit   tvůrčí umělecký   přístup, kde se dokonce   porušují i stanovená   pravidla. Je to hlavně o   stylu nad podstatou sebe sama   ve svých tématech plného   obrazů vtírající se do   myšlenek daných představ.   Kult osmdesátých let ve své   podstatě a fascinaci touhy po   svobodě, dobrodružství a   sociální vzpouře. Příběh   ve svém podmanivému vzhledu   působí jako moderní   pohádka ukončená   beznadějnou romantickou   tragédií ve stylu hudebního   videoklipu. Tohle není film o   násilí, ale o emocích a v   tom je daná síla. Ano, svým   způsobem netradiční   milostný film, který však   dokáže vytvořit jen Luc   Besson.

Luc je evropský Quentin...
Besson je pozoruhodný   režisér, který má dar   točit „béčkové   akčňáky“ s   intelektuálním přesahem. V   tomto „specifickém   žánru“ de facto předběhl   Quentina Tarantina. Podzemka   je plná honiček a akčních   scén, ale přesto se   podobným filmům tohoto   žánru výrazně vymyká.   Stylizací postav i   prostředím.
Podzemka   zjevně vychází z poetiky   filmů noir, ale posouvá je   do jiného prostoru, ve   kterém, jako by se míchal   postmoderní svět s tím   existencionálním. K čemuž   výrazně napomáhají   herecké výkony nejen hlavní   dvojice, (Christopher Lambert   a Isabelle Adjani), ale i   dalších, Pochopitelně   nechybí Bessonův   „dvorní“ herec Jean Reno.   Film má tak zvláštní   „postromantickou“   stylizaci, že   nedefinovatelně balancuje na   rozhraní romance, dramatu a   komedie. Rozhodně dokáže   zaujmout a pobavit jak   milovníka akčních filmů,   tak intelektuála z filmové   kavárny.

Jestli tento film mohl někoho   zaujmout,já bych měl návrh,   režisér by měl zaplatit   každému divákovi, který   toto velmi špatné dílko   dokouká do konce, nějaké   odškodnění. Film je plný   neuvěřitelných situací,   které navazují jedna na   druhou. Luca je vůbec   nemusím a nebudu jmenovat   jednu českou režisérku,   která většinou točila, bez   zájmu diváků. A když jsem   si na konec přečetl, že jde   o romanticko kriminální   komedii,tak to mě odrovnalo.   Určitě si to našlo své   diváky, z vyšším   vzděláním, mě na filmu   zaujalo jen upozornění, že   jde o The end....