Poslední kondor

Po pořízení snímku jsem toužil od chvíle,   kdy jsem v dokumentu o bojových filmech viděl   část závěrečného souboje, kde mě zaujal   nejen výborný boj, ale také podle mě   výtečná hudba.
Film je bezesporu inspirován   zejména Tuctem špinavců, jen zpracován   východním způsobem. Hongkongského humoru tu   skutečně není tolik, někdy je hodně drsný   (smrt Kokty, mělo-li to být i   "vtipné"); boje a některé likvidace   protivníků tradičně na vysoké úrovni, někdy   s hodně velkou nadsázkou (Hungův šplh na strom   s pomocí nožů; pérování). Překvapilo mě   složení výsledně přeživších.

Kung-fu souboje jsou, především v podání   Sammo Hunga, Biao Yuena a Wah Yuena, na úrovni   jaká je u většiny asijské produkce zvykem,   takže více než kvalitní. Oni to ti kluci   šikmoocí ani jinak neumí. Mimo to, by se našlo   i pár dobrých vychytávek, jako třeba   zabíjení řapíkem listu, scéna z hadem apod.,   a hlášek. Odkazy, či spíše použité scény z   jiný filmů, sice nepotěší, ale alespoň   donutí diváka přemýšlet, kde to či ono už   viděl, bylo toho dost, Lovec jelenů, Rambo   II…. Hongkongský „humor“, jež považuji za   jedinou závažnější vadu na asijské   kinematografii, byl pro tentokráte dosti   upozaděn, přesto se i zde několik trapností   vyskytlo, postava Kokty, strýček magor nemagor,   a několik dalších.
Celkově se však jedná o   typickou akční béčkovou produkci osmdesátých   let, či-li pro mne slabota, obsahující obvyklé   aspekty, jako je např. přehršel mrtvých po   jednom výstřelu, naprosto přesná muška těch   „kladných“ a vychýlená mířidla těch   „špatných“, hrdinské kecy, výbuchy,   zpomalovačky atd., což všechny klady   přebíjí.