Poslední žoldák

Netflix vsadil na veškeré atributy francouzské   bláznivé komedie a opět to vyšlo. Francouzi si   to samozřejmě natočili sami a tak ukázali, že   to ještě stále umí. Největším   překvapením je přítomnost Jeana-Clauda Van   Damma v jedné z hlavních rolí, který jakoby   omládl a s vervou sobě vlastní se patřičně   vyřádil. Použit je segalovský námět, takže   tu máme dalšího bývalého agenta tajné   služby, kterému unesli potomka, v tomto   případě syna. Následující dění tak   očekávaně vezme za své. Komediálních scén,   s místy takřka až grotesek, je přehršel,   takže pro někoho, očekávající spíše   obyčejnou ryze akční etudu, tohle bude   zklamáním. Akce je tu však taktéž více než   dost, připomínající hlavně Van Dammovi   filmové počátky. Snímek je na francouzskou   komedii typicky ve zběsilém tempu, takže mnohdy   humorná stránka vyjde vniveč. Van Dammovi   převleky však chtě nechtě pobaví. Jeden gag   střídá druhý a o tom to ve své podstatě   celé je. Největším šrámem je však produkce   Netflixu a jím opět vynucená rasová propaganda   míchání ras. Richard Brumére s Van Dammovou   tváří má syna mulatku? Vážně to tu zase   musí být? Typická netflixovská politicky   budovatelská představa o lidstvu příštích   generací a to rozhodně snímek opět shazuje.

PROCESOR!
Komediální oddechovka, kde Van Damme ještě   umí předvést nějaké ty kopy. Je si vědomej   svého věku, takže když se to zabalí do   komedie, není to tak trapný, jako jiní akční   herci, co si myslí, že budou skotačit ještě v   osmdesáti. Já jsem se celkem bavil.