Poslední žoldák

Netflix vsadil na veškeré   atributy francouzské   bláznivé komedie a opět to   vyšlo. Francouzi si to   samozřejmě natočili sami a   tak ukázali, že to ještě   stále umí. Největším   překvapením je přítomnost   Jeana-Clauda Van Damma v   jedné z hlavních rolí,   který jakoby omládl a s   vervou sobě vlastní se   patřičně vyřádil. Použit   je segalovský námět, takže   tu máme dalšího bývalého   agenta tajné služby,   kterému unesli potomka, v   tomto případě syna.   Následující dění tak   očekávaně vezme za své.   Komediálních scén, s místy   takřka až grotesek, je   přehršel, takže pro   někoho, očekávající   spíše obyčejnou ryze   akční etudu, tohle bude   zklamáním. Akce je tu však   taktéž více než dost,   připomínající hlavně Van   Dammovi filmové počátky.   Snímek je na francouzskou   komedii typicky ve zběsilém   tempu, takže mnohdy humorná   stránka vyjde vniveč. Van   Dammovi převleky však chtě   nechtě pobaví. Jeden gag   střídá druhý a o tom to ve   své podstatě celé je.   Největším šrámem je však   produkce Netflixu a jím opět   vynucená rasová propaganda   míchání ras. Richard   Brumére s Van Dammovou   tváří má syna mulatku?   Vážně to tu zase musí   být? Typická netflixovská   politicky budovatelská   představa o lidstvu   příštích generací a to   rozhodně snímek opět   shazuje.

PROCESOR!
Komediální oddechovka, kde   Van Damme ještě umí   předvést nějaké ty kopy.   Je si vědomej svého věku,   takže když se to zabalí do   komedie, není to tak trapný,   jako jiní akční herci, co   si myslí, že budou skotačit   ještě v osmdesáti. Já   jsem se celkem bavil.