Pověst o stříbrné jedli

Komorní středometrážní snímek. Vladimír   Körner napsal kvalitní scénář a i když   krátká stopáž nedovolila panu Vláčilovi   ukázat zdaleka všechno co umí je jeho   specifické pojetí poetiky jasně patrné. Jeho   představa o práci kamery je zcela   nenapodobitelná. Asi to ale nebude podívaná   úplně pro každého.

Odvaha a touha po dobrodružství
Je to hodnotný film, který se vrací do dob   československé kinematografie s typickým česko   - slovenským obsazením. Přesvědčivý herecký   výkon malého Maroše Kramára jako Ondřeje je   na jeho nízký věk obdivuhodný. Ztvárnil   pubertálního chlapce, kterému nechybí odvaha   jít, dnes bychom řekli, do adrenalinových   kousků. Motivem je legenda o stříbrné jedle, z   níž odběr semen z vrcholu tohoto stromu je v   zimě velmi rizikový a v minulosti při něm   došlo k úmrtí. Přesto to Ondřej chce zkusit,   ačkoli mu to otec zakázal. Jeho strýc ho však   v tom podpoří, ale zakrátko zjistí, jaké   obrovské riziko podstupuje, když chlapec padá   ze stromu. Protože strýc cítí odpovědnost za   chlapce, vlastním tělem ztlumí jeho pád,   přičemž se vážně zraní o ocelové   stupačky, které má chlapec na nohách. Chlapci   se nic nestane, ale je to pro něj obrovský   zážitek a poučení. Z kladů bych chtěl   ještě vyzvednout práci kamery, zejména při   scénách o výstupech a sestupech ze stromu. A   také byl ukázán postup, jak se dostat na vrchol   vysokého stromu. Ve filmu mi však nebylo jasné,   proč Ondrej ve věku 14 let nepoznal svého   strýce, když přišel do dvora jejich domu. Byl   to přece bratr jeho otce.

Mám vysloveně alergii na lidi, co kolem sebe   házejí vajgly z cigaret. On tady sice Hojdr asi   kouřil bez filtru, ale stejně. Jinak ovšem,   krásná příroda, krásný čas, kdy ještě   existoval sníh, a hezká hudba. Herci také v   pohodě. Takže vadí jen krátká stopáž a ten   psycho podtext. Ten byl zbytečný, a vadil, ale u   pana Vláčila je to obvyklé, tak co. Další   procenta odečítám za tu blbinu s pádem se   stromu. Takže celkově za šedesát kousků. A to   musím připočítat i tu poetiku.

Poetický film (především) o mužích
Drsná horská příroda v zimě, drsní muži.   Ale i oni mají své sny a touhy, i oni vnímají   krásu... Film zachycuje spíše atmosféru a to,   jak ji jednotliví hrdinové vnímají. Žena tu   je pouze jedna a ta má čistě negativně úlohu:   ty "své" muže nechápe a mluví ve   filmu samozřejmě nejvíc: "Naloupej mi   ořechy... Neloupej ty ořechy a pojď se   navečeřet!"
Velice sympatickou postavou   byl i Ondrův učitel, který se zajímal o to, co   zajímalo Ondru a snažil se o tom zjistit   víc.
Beskydská balada o krásné přírodě, ve   které jde ale i o život...
Zajímavý   komentář: jmenuji.se.libor.

Laskavý příběh o dospívajícím chlapci
Tak tenhle příběh mne dostal - zvláštní   atmosféra, skvělá hudba... Je to vlastně   takové zamyšlení a podobenství o tom , že by   se lidé neměli zapomenout dívat kolem sebe a   vnímat krásu světa.