Příběh dušičkový [TV film]

Pan režisér František Filip   je doma spíše na obrazovce   než na stříbrném plátně.   I tenhle film je točený   spíš televizním než   filmovým stylem. Ale kdo   umí, ten umí a tak se   narodil pěkný filmeček,   který není komediální   řachandou u níž se smíchy   překrvuje slezina, ale   poeticky úsměvným   příběhem působícím na   divákovu dušičku jako   hojivý balzám. Chvílemi až   lyrickou atmosféru citlivě   okořeňuje svým skvělým   výkonem představitel hlavní   role mistr Jan Pivec. A vše   je stylově naprosto čisté a   VELMI vkusné!

Nejpovedenější role v   televizním filmu od Jana   Pivce. Trochu může   konkurovat ještě role v   dalším televizním filmu   "Láska jako trám"   (1967), ale z obou je vidět,   jak to se skvostným hercem   režisér František Filip   uměl. Hlášky z filmu si   pamatuju už drahnou dobu let   a potěší mě při každé   repríze. Pivcovo   "Ježíšmarjá! To je   rána, to je rána. Ženskou   neuhlídáš, ani kdyby jsi na   ní držel ruku!" - to   mě pokaždé rozesměje.   Přitom je téma filmu   nadčasové, využívání   mužů ze strany žen, a ti   blbci jim na to vždy skočí   a nechají se manipulovat tím   "zatraceným ženským   pokolením", což zase   napsal dramatik Goldoni.   Závidím oficiálovi   Konopkovi ženskou společnost   hospodyně, k níž si   udržuje zdravý odstup, a co   bych za to dal, abych dnešní   Štědrý den nemusel trávit   sám.

No, ještě že jsem si   přečetl, že jde o komedii.   Občasné vyprávění do   kamery být nemuselo. Pan   Pivec, ač veliký herec, z   toho nic vyždímat nemohl.   Dokoukáno jen silou vůle.   Ani špetka slovního humoru o   situačním ani nemluvě.   Tohle se prostě nepovedlo ani   jako kniha.+++++++

+Asi mne to tehdy chytlo   ve šptném stavu či co. Tak   špatné jak jse, psal před   čtyřmi lety to přece jen   není a já opravuji i   hodnocení a přidávám nový   komentář.


Skvělý pan   Pivec, jen jeho vedení je   špatné. Nesnáším pohledy   do kamery a samomluvu. Ale   přesto jde o velmi dobrý   film.

20200608

Ježišmarjááá...
Jedinečný slovní i mimický   projev pana Pivce a kouzelně   ztvárněné prostředí   staré Prahy jsou hlavním   nosným pilířem této   roztomilé komedie z pera   Ignáta Herrmanna. No,   řekněte sami - co si měl   nešťastný pan Konopka   počít, když muž bez ženy   je jako bezmocné dítě... a   navíc to bylo jenom v kuchyni   na divanu??? Krásná a milá   vzpomínka na všechny ty   nezapomenutelné umělce,   kteří už s tu s námi   nejsou, ale přesto k nám   tímto filmem i mnoha   dalšími svými díly stále   promlouvají.

Vůbec nechápu, jak mi tato   perla mohla utéct. Ty hrátky   s češtinou a Pivcovo:   "Ježišmarjá", mne   dokázaly připoutat k   obrazovce a přiznám se, že   jeho záletné ženě jsem   teda vůbec nefandila.   Ještě, aby jí platil, když   on přece jen dodržoval   zdravý odstup od hospodyně,   kterou mu sama najala.

Paní Medřická a pánové   Pivec a Marvan. Co ještě   dodat? Pro filmové   zpracování povídky Ignáta   Herrmanna nebylo možno vybrat   lepší "trojku".   Mou nejoblíbenější   postavou tohoto dílka je   však paní Medřická. Je tak   bezbožná, svárlivá a tak   na to dojede. Bohužel jsem   film již delší dobu   neviděla. S napětím vždy   očekávám, zda-li se v TV   neobjeví v čase   dušičkovém... Vřele   doporučuji všem, kdož mají   rádi pohodové příběhy   staré Prahy.

Film jsem včera po letech   viděla v TV a musím říct,   že je to mistrovské dílko,   kterému se nedá vůbec nic   vytknout. Pan Pivec měl kolem   sebe zdatné spoluhráče a   každá postavička byla   nezapomenutelná. Všechna   čest všem tvůrcům!