Dvaasedmdesátka

Velmi rozvláčné
Film jsem viděl až nyní, na "stará   kolena" na CS Filmu. Dana Medřická byla   určitě výborná herečka, ale spíš jí   seděly "údernice" typu dr. Fastové   než životem zkroušené ženušky a manželky   věřící v nehynoucí lásku. Celkově to není   až tak špatné, ale místy vysloveně nudné,   tzv. divadelní pasáž by mohla být o polovinu   kratší a stačilo by to. Jak už tady padlo -   totální fiasko je závěr, to je takový pokus o   červenou knihovnu a kde nic, tu nic. Vladimíra   Šmerala mám rád, ale ta role zmateného   milovníka mu taky příliš nesedla. Přesto se   dalo dokoukat, s přihlédnutím k době vzniku to   jistě patří i k tomu lepšímu, co se tehdy   natočilo.

Už ten debilní začátek naznačí, o co půjde.   Půl roku nevěděla o manželovi, že ho živí   falešná hra karet chá chá. Tak tomuhle snad   nevěřil ani autor sám. Hnus hudba a pak klavír   mi lezly na nervy celý film. Herci nic nehráli,   protože nebylo co. Takže za plus stojí jen   celkově příběh, jako takový, ale to je samo o   sobě hodně málo. Přesto tu dvacku za to   dávám.

Z tohoto snímku jsem poněkud na rozpacích.   Nečetla jsem ani neviděla na divadle původní   Langerovu předlohu, tudíž nemohu porovnávat a   soudit, kde by příběh Dvaasedmdesátky vynikl   lépe - zda na divadelním jevišti (neboli tzv.   divadlo na divadle) či přenesené do filmu.   Nejsem tedy ovlivněna jakýmkoliv srovnáváním,   ale i tak je můj pocit z filmu poněkud zmatený.   Na jedné straně výborně a velmi procítěně   zahraná role paní Medřickou - byla skutečně   fenomenální herečka, o tom není pochyb.   Vladimír Šmeral, ač jinak též výborný   herec, zde však svou roli víc odříkává než   prožívá, ale možná je to samotným   scénářem, který z jeho postavy děla víc než   zmateného "hrdinu".

Samotná   myšlenka zinscenování příběhu vězeňkyně   na divadelním jevišti je výborná, ovšem   závěr, ten to totálně zabil, bohužel.   Namísto skutečného dramatu se jedná o jakýsi   nepovedený pokus o rádoby happy-end s milostným   klišé. Nechci se zde více rozepisovat s ohledem   na skutečnost, že někdo, kdo film nezná, se na   něj chce podívat, ale pro mne byla finální   scéna opravdu zklamáním na celé čáře, do   celkové atmosféry dramatu se vyvrcholení   celého příběhu vůbec nehodilo. I přes tento   negativní jev /alespoň pro mne/ dávám filmu 70   procent, jelikož herečka typu paní Medřické   si to za svůj výkon zcela jistě zaslouží.  

Ostatní je spíše jen přihráváním,   skutečná dramatická atmosféra zde chybí...a   co je naprosto zoufalé, bezbarvé a   nepřirozené, to je výkon paní Burešové v   roli sokyně hlavní hrdinky. Typově ani   hereckým projevem se na svou postavu vůbec   nehodila. Nechci tím snižovat v žádném   případě profesní kvality této herečky,   ovšem zde do své postavy jakoby nepatřila   vůbec.

Perfektní a velice hlubokou předlohu Františka   Langra (četla jsem ji už dvakrát a pokaždé   mě oslovila trochu jinak) se bohužel nepodařilo   dobře převést do filmové podoby. Doporučuji   přečíst si hru, která vám vysvětlí vše   podstatné. Ráda bych hru taky viděla jako   divadelní představení, ale bohužel se dnes už   nikde nehraje - z pro mě nepochopitelných   důvodů (že by pro nás nebylo aktuální téma   spravedlnosti?). Velice silná témata   spravedlnosti, lásky k druhému člověku a   pochopení pro něj, byť dosud neznámému a   vzdálenému, a o tom, co nelze slovy   vyjádřit... bohužel ve filmu tolik nevyniknou.

Na divadle to nemusí být špatná hra ale pro   film do kin to není nic světového. A kdyby ve   filmu nehrála výborně D. Medřická, tak to tam   mohlo ležet pořád. Nemám potuchy, že by se to   opíralo o nějakou skutečnou událost. U   dnešního vězně č.1, Kájínka, by taková   rekonstrukce pro něj znamenala hodně, ale zase   by to ukázalo, že unás v justici je všechno   shnilé..

Film byl několik dlouhých let zakázán,   protože v padesátých letech postrádal   přiměřenou revolučnost. Původně byl   příběh inscenován Františkem Langrem jako   divadlo na divadle, po přenesí do filmové   podoby jako "divadlo ve filmu"   přestává tento princip fungovat.