Příliš dlouhé zásnuby

Milostné filmy moc nevyhledávám ale tenhle je   jeden z těch který mě chytil,možná proto že   milostných a romantických scén je ve filmu   pomálu, pořád se objevují válečné scény   ,objeví se i dvě vraždy a nechybí stálé   napětí jestli Manech žije nebo ne.

Pokud existuje něco božského na tomto   šíleném světě, který jsme si mi lidé tak   pracně stvořili, je to pravděpodobně umění   se dívat a to co předvádí Jean-Pierre Jeunet   zde jen dokazuje, že to jde. Amelií jsem byl   uchvácen a Příliš dlouhými zasnubami a   Galimatyášem mi Jeunet dokázal, že to nebyla   náhoda, ale že se ze skvělého originálního   experimentátora s obrazem stal opravdový mistr   nehmatatelných rozměrů.

Ano i pro mne kvalitní film a hlavně úplně   jiný než bych s Audrey čekal. Jak je vidět   dokáže různé polohy a nešilhá po Holywoodu   takže se zdá, že francouzské kinematografii   vyrůstá další Annie Girardot !

Jeunet se tentokrát vydal ze svých fantasy   světů do reality a vypraví nám příběh o   lásce za časů první světové války. I když   se tentokrát režisér držel při zemi je zde   vidět jeho styl, který ve svých filmech   používá. Ať už se to týká vizuální   stránky nebo stylem vyprávění. Avšak oproti   svým jiným snímkům jako je třeba Amélie z   Montmartu zde chybí hravost a celý snímek se   nese ve vážnějším tónu. Určitě potěší   herecké obsazení kde se ve vedlejších rolích   představí čím dál populárnější Marion   Cotillard, známý "padouch" Tchéky   Karyo a dokonce i Jodie Foster. Co se týká   Audrey Tautou tak ta je překvapivě nevýrazná a   rozhodně se nesnaží opakovat svou skvělou   "Amélii". Film samotný není   standardní romantické drama a nejspíš nesedne   "klasickému" divákovi ale to se dá   říct o všech filmech tohoto francouzského   tvůrce. Pokud režiséra znáte a jeho filmy se   vám líbí určitě vás "zásnuby"   zaujmou.

Od začátku je poznat, že režisér dělal i   Amélii. To jsem si přečetl až na závěr, ale   tak silný příběh o lásce a bolesti jenž   obnáší válka, jsem fakt nečekal. Dokonale   propracovaný film od "a" až do   "z". Jestli bude Jean-Pierre Jeunet   pokračovat v tomhle tempu, tak absolutně   netuším co nás ještě jako diváky čeká.   Nejlepší film co jsem viděl za posledních 6   měsíců. plných 10*

Starhujici a nadherne natoceny film, u ktereho   jsem nedokazal odhadnout jak opravdu skonci.   Takhle umelecky natocena valka a navic prvni   svetova, se teda nevidi. Klobouk dolu...

Mnoho povyku pro nic...
Matylda se snaží a hledá svého milence, který   měl padnout na bojišti 1. sv. války. Všichni   zúčastnění ji odrazují, ona je však ve své   víře neochvějná. Pátrá po celé zemi, sama i   s pomocí soukromého očka, tajemných   dezertérů i Němců. Když med opadne, chlapce   najde. Sice mírně bláznivého, ale je   štěstím bez sebe. Hrůzy války jsou za námi.   Tolik scénář jak vystřižený z červené   knihovny, tolik francouzský velkofilm.
O   zmateném scénáři tu psali jiní, jen bych se   opakoval. Za zmínku snad stojí ten nápad s   barvou filmového materiálu a jejího   střídání v různých scénách, i když zas   taková novinka to není.

Vizuálně krásný film o věčné naději v   srdci s poetickou výpravou a místy parádně   vychytanou kamerou. Režisér volí barevné   filtry, řekl bych, velmi chytře podle nálady a   prostředí. Pouze ten scénář je až příliš   nepřehledný vinou velkého množství postav,   které od sebe občas těžko rozlišíte a   zaručeně se Vám budou plést. Když už jsme   ale u těch postav, nutno podotknout, že jsou   bezvadně zahrané a že casting je velice   povedený - Audrey Tautou je působivě   zanícená, potěší menší role Marion   Cotillard a především Jodie Foster a nakonec   zmíním klíčového Clovise Cornillaca, který   je zvláštně, jak bych to řekl, tajemný?   Možná. Ani ten dějový zmatek mi tedy nezkazil   dojem z krásně natočeného a zahraného filmu.

Film mě zaujal na začátku tím, že to byl po   dlouhé době evropský snímek mezi běžně   distribuovanou americkou produkcí. Pak   samozřejmě Audrey Tatou v hlavní roli.   Základní příběh je jednoduchý a stokrát   "propraný" - žena, jejíž milý měl   zemřít ve válce, ale ona tomu odmítá uvěřit   a vydává se ho hledat. Ale pak už je všechno   jinak, než by člověk předpokládal. Děj je   natolik komplikovaný, že v podstatě není   možné ani na chvíli "vypnout",   vyskytuje se tu řada odboček a postav, které   bohužel způsobují, že divák se trochu začne   ztrácet. Napínavý a komplikovaný příběh   však končí nečekaně banálním rozuzlením,   člověk by po vší té námaze, kterou věnoval   sledování, čekal přece jenom něco   originálnějšího. Je skvělé, že filmu   nechybí humor. A je dobře, že připomíná dnes   už pozapomenutou 1. svět. válku, která stála   životy milióny lidí, s nimiž si zcela   beztrestně zahrávala hrstka většinou naprosto   nekompetentních "mocných tohoto   světa".

Válka, ztráta milovaného člověka a   odmítnutí smířit se s tím, ale hlavně ta   neutuchající naděje. Naděje opírající se   jenom o zkoušky pravděpodobnosti ... "Budu   počítat do sedmi. A jestli mezitím se nestane   to a to ... Manech nežije." V množství   vedlejších postav a příběhů jsem se sice   ztratila a vlastně ani mi to moc nevadilo.   Stačil mně příběh MMM k tomu nádherná hudba   a krása i hrůza filmových obrazů. Navíc,   kromě vynikající Andrey Tautou, se tady po   odmlce objevuje i má oblíbená Jodie Foster.