Prstýnek

Tahle černobílá komedie nese nezaměnitelnou   pečeť osobitosti a kvality režiséra Martina   Friče. Je to v první řadě fakt velká herecká   jízda! Otomar Korbelář je prostë svůj, paní   Fabianová je opravdová kněžna každým coulem   a František Smolík (tehdy jen sotva   padesátník)je coby degenerovaný a senilní   kníže Ferdinand naprosto geniální. Kolem nich   pak trousí perly Plachta, Marvan, Futurista,   Šlemrová a další esa. No a scéna, kdy   čekající Jana Dítětová nemilosrdně vyluxuje   velkou mísu cukroví patři mezi ty nesmrtelné.   Tenhle hodně povedený film dobře baví už   kolikátou generaci diváků.

Aby se film po válce mohl promítat
...tak dostal přívlastek "parodie" na   kýčovité filmy 30. a 40. let. Nikdy jsem   nechápal v čem je tento snímek parodický. A   jak se ukázalo, ani nikdy nebyl. Byl to typický   dobový produkt české válečné kinematografie   - se snahou po únikových tématech, která by   nevadila fašistickým cenzorům.
Doba ze snímku   udělala jeden z řady filmů pro pamětníky a   jedině díky režijnímu mitrovství Martina   Friče, který jak herecké výkony tak   vyprávění příběhu drží přesně na hranici   vkusu a melodramatu, tento snímek přežívá   dodnes.

Dobré herecké výkony, M.Frič v roli   režiséra, na tomhle filmu nenalezla nic ani   socialstická cenzura - ledaže šlo vlatně o   incest - láska mezi pytlákem a mladou kněžnou   a styky plodu jejich lásky se svou nevlastní   sestrou, to je film, na který nejen já, ale   spousta diváků se ráda podívá a odpočine si   od hektolitrů krve.

Jasnosti, moje věda neselhala...
Půvabný a nestárnoucí černobílý snímek,   kterak se mladá kněžna několikrát cíleně   "zapomněla" s bodrým chasníkem a   urozená modrá krev byla profiltrována s bujnou   a zdravou venkovskou. Radoval se osobní lékař,   jehož věda neselhala, radoval se místní   farář, jehož vroucí modlitby o zachování   knížecího rodu po meči byly vyslyšeny a   nejvíce se radoval starý, lehce senilní   kníže, který přišel k potomkovi bez   přičinění, ovšem ty hrozné čaje a bez   cukru...
A ještě, že tak spolehlivě funguje   "tichá pošta"- od diskrétní baronky,   která velmi, ale velmi důvěrně sdělí   radostnou novinu knížeti, až po drbnu a její   halekající dotaz, jestli už i Marčanová ví,   že na zámku budou chovat.
Jenže geny se   nezapřou ani po letech a puška i pěkné děvče   nejsou mladému Robertovi vůbec cizí - tak   nějak se po svém knížecím "otci"   vůbec nepotatil.
No a v mládí lehkomyslná,   nyní z prozrazení vystrašená šlechtična se   po letech přesvědčí, že i prostý vesničan   má ušlechtilé srdce a umí držet jazyk za   zuby.
Jeden z nejlepších počinů mistra režie   Martina Friče, skvělé herecké obsazení   (zejména dvojice kněžna a baronka) i   neotřelá, lehce erotická zápletka učinily z   tohoto pamětnického filmu skvost Zlatého fondu   čs. kinematografie.
Nikdy si tuto komedii   nenechám ujít, byť ji znám už nazpaměť.

Komédie plná erotiky, kdy se šlechtična   schází se svým poddaným za účelem zplození   dítěte, když se jí ho nepodaří získat   čestným způsobem, od svého muže, který si ve   svým úctihodném věku, stále myslí, že se   dočká syna, když bude pít bylinkový čaj.   Myslí si možná dále, co si myslí malí děti,   že děti nosí vrána nebo čáp. Ale to by   nebylo zase dojemných scén se Šlemrovou, která   oroduje za Roberta, nebo kněžna, když se třese   strachem, že se někdo doví, že má syna s   pytlákem...

Zázrak bylinek a lékařské věda, narodil se   mladý kníže Robert a nikdo nevěděl, že šlo   o plod lásky kněžny a mladého pytláka Hozy   Sochora. Mám rád tuto komedii. Vždy si   vzpomenu, jak Baruška sní všechno cukroví.

"Prstýnek" je takovým milým a   laskavým pohlazením po duši, jeden z filmů   ,které mám moc ráda. Lehce   "choulostivý" příběh mladického   vzplanutí vášní a jeho pozdějších   následků je tu podán vkusně a s humorem.   Vynikající je i obsazení, zvláště O.   Korbelář (tehdejší idol mojí maminky) si roli   živelného pytláka Sochora musel vyloženě   užívat.

Romantika v záběru kamery 4O. let.
Takový roztomilý film s použitou starou   zápletkou - mladá kněžna se zamiluje do   vesnického pytláka a narodí se malý kníže,   po letech se tento již dospělý knížecí princ   zamiluje do pytlákovy dcery, své poloviční   sestry:-)) Ale vše dobře dopadne a rodinné   tajemství nyní již kněžny vdovy není   prostým, ale diskrétním pytlákem prozrazeno.   Ač děj není nijak složitý, z filmu dýchá   něha a dokonce i ti, kteří nejsou přímo   příznivce romantických filmů, jako třeba já,   propadnou jeho kouzlu. Roztomile působí   mladinká Jana Dítětová jako pytlákova dcera   Baruška, Otomar Korbelář skvěle zvládnul   přehrát se z mladého zamilovaného hocha do   role již starostmi ošlehaného otce velké   rodiny samých děvčátek. Á propos - jeho ženu   Barušku hraje náhle zmizelá a zapomenutá   Naděžda Vladyková, není o ní žádných   zmínek. Šlo o maminku herce Mirka Vladyky? Nikde   jsem ničeho nezjistila, poradí mi někdo?   Děkuji za každou stopu:-))) Málem bych   zapomněla na exteriéry - zámek Veltrusy a   malebné okolí Staré Huti u Dobříše, kde   přenáší Korbelář Vlastu Fabinánovou přes   potůček. Zdalipak víte, že kdysi v   Kavárničce dříve narozených tato naše   herecká legenda říkala, že ji Otomar   Korbelář dokonce i upustil? Není nad herecké   vzpomínky.

Jeden z mála filmů s jehož uvedením nebyly   nikdy žádné problémy.Příjemná komedie ze   starých časů,podle povídky Ivana   Olbrachta.Poslední český film jehož premiéra   proběhla za protektorátu

Tento snímek patří k těm lepším ze 4O. let   naší tvorby. Není v něm tolik naivity, je   milý a koukatelný.