Obsah filmu Rozčarování
„Málokterý spisovatel vystihl tak sugestivně atmosféru amerických dvacátých let – tzv. jazzového věku – jako
Francis Scott Fitzgerald: dobu ztřeštěných nápadů a hroutících se iluzí, dobu horečného podnikání i vystřízlivění z hesel o „americkém snu“, dobu, kdy řada mladých amerických intelektuálů hledá únik i nové jistoty v dobrovolném exilu v Evropě, zmítané neméně složitými poválečnými problémy…“ Tak charakterizuje ve stručnosti tvorbu významného amerického autora překladatel Lubomír Dorůžka na záložce knížky Něžná je noc. Osobností autora, lépe řečeno jednomu z posledních období...
Jeden z motivů Schulbergovy biografické knížky si vybral scenárista Jiří Hubač a napsal pro Hlavní redakci dramatického vysílání Československé televize scénář inscenace ROZČAROVANÍ, která nás zavede do doby, kdy zoufale zadlužený spisovatel mající na mysli jen svůj velký román, kterému obětuje všechny síly, hledá alespoň na čas útočiště v hollywoodské filmové mašinérii. Scénář filmu, na kterém pracuje se začátečníkem Shepem Stearnsem pro producenta společnosti MGM Viktora Milgrima, mu má pomoct překonat finanční obtíže a hmotně ho zajistit pro práci na literárním díle. Říkám-li pracuje, pak to není docela přesné, neboť Fitzgerald není schopen se soustředit na nic jiného než na svůj román. Růžové hollywoodské sny jsou mu naprosto cizí, místy je mu z nich zle a místy se nad nimi směje; dobře ví, že taková práce nemá s opravdovým uměním společného zhola nic. Nelítostným soukolím filmového giganta je hnán k něčemu, o čem předem ví, že nemůže naplnit jeho literární představy – takže se nakonec nemůžeme divit, že se vzepře a „odepře poslušnost“, i když za cenu totálního vyčerpání, kterému napomůže i letitá autorova slabost, alkohol. Také ambiciózní Stearns časem pochopí, že Fitzgerald je velký spisovatel, a když si pročítá rozepsaný rukopis autorova románu, obdivně dodává: „Jsem dojat, je to silná a pravdivá kniha… Nevěřil jsem, že ještě dokážete něco takového napsat. Odpusťte mi to. Jste velký spisovatel. Tahle kniha, až jí dopíšete, vás znovu proslaví.“ A Fitzgerald odpovídá: „Já ji dopíšu, protože… já jsem se nenechal zlomit. Hemingway říká, že člověka můžou zničit, ale nemůžou ho porazit… Každý člověk dostane jen jednou v životě šanci, ale já dostanu druhou, protože já jsem si jí zasloužil…“
Francis Scott Fitzgerald svůj velký román nedopsal. Zemřel ve čtyřiačtyřiceti letech. Jeho osobnost a údobí jeho hollywoodské anabáze nám přibližuje Hubačova inscenace Rozčarovaní, kterou ve studiu na Kavčích horách a v pražských exteriérech natočil režisér Jiří Adamec s týmem svých stálých spolupracovníků (kamera Antonín Kovács, střih Vítězslav Romanov, zvuk Václav Seyček, výtvarník František Skřípek). Hlavní roli vytváří Luděk Munzar, dále hrají Rudolf Hrušínský, Oldřich Kaiser, Jiří Kodet a jiní.
SKALKA, Miloš. Rozčarování. Květy. 1982, roč. 32, č. 47 [25. listopad], s. 47. [upraveno] < Zobrazit méně
zobrazit všechny obsahy (2)
TIP: Nastavení pořadí obsazení si můžete nastavit
zde >>
Nejnovější komentáře k filmu
Hodnocení: 8 / 10
Přidáno: 18.3.2023
Předně by bylo od věci poděkovat uživateli Willy Kufalt za poskytnutí kopie filmového přepisu a za přidání mě do je Virtuálního retro kina, kde se budu každý týden těšit na další méně známé perly, díky :) Teď něco k filmu samotnému. Pro diváka musí být určitě lepší, když zná osudy spisovatele Fitzgeralda, podle nichž Jiří Adamec tuhle inscenaci natočil. Člověk rozhodně lépe pochopí jeho náročnou povahu, spojenou s alkoholickými výjevy. Co říci k hereckému obsazení? Špička, co jiného. Luděk Munzar, jako svou hrdostí posedlý Fizgerald působí tvrdošíjným dojmem, ve své podstatě však oprávněně. Jeho proslovy a myšlenky v opojení démona alkoholu kolikrát zabrousí do hodně silné hloubky. Oldřicha Kaisera mám strašně rád a že dokáže kromě svých opiček zahrát i silné charaktery vím už dávno. Zde v roli scénáristy, který byl přidělen k ruce Fitzgeralda. No a o Rudlovi Hrušínským, hrajícího filmového producenta Milgrima nemá cenu debatovat, stačí jen pohled do jeho tváře a máte jasno, co je zač. Regina Rázlová byla v paruce mikáda rozhodně netradiční :). Občas mě přišlo úsměvné ztvárnění Hollywoodu a Ameriky třicátých let po česku, nebo chybné rekvizity v záběrech, následujících bezprostředně po sobě (flaška alkoholu, co chlastal Fitzgerald v kupé vlaku), ale cením např. detaily filmových plakátů, které byly zavěšeny v kancelářích studia. Někdy jsem měl pocit, že některé scény jsou za sebou nesmyslně unáhleny, jestli to byl záměr scénáře Jiřího Hubače nebo docházel rozpočet netuším, ve výsledku vše zachraňuje zmíněná herecká elita. Věřím, že kdyby se to hrálo na divadle, byla by intenzita prožitku ještě účinnější. Synťáková hudba bratří Ormů je opravdu zvláštní, nicméně atmosféru v patřičných chvílích skvěle vyplňuje. Abych to shrnul, docela se divím, že komušský režim tuto televizní hru vůbec povolil, aby se dostala na televizní obrazovky, když všude byly americký vlajky, na druhou stranu možná byli rádi, že je tvář Ameriky ukázána veskrze negativně. Každopádně velmi zajímavý počin, který se po revoluci v televizi snad už ani nereprízoval. Budu se asi opakovat, ale musím znovu říci, že Jiří Adamec byl v osmdesátých letech na špici.
