Šestapadesát neomluvených hodin

Nuda a šeď. Nevýrazní herci, byť později   slavní. Prostě jsem se nudil. Snímek   nezasluhuje zvláštní pozornosti. U mne   propadnul. 201107258301/8400++++++++

V   podstatě souhlasím s mým bývalým   komentářem. Ale přesto zvedám hodnocení   alespoň na těch dvacet, aby to tedy alespoň   něco mělo. Být zcela bez plusu by si to   nezasloužilo. Něco z těch dvaceti je i panu   Schelingerovi.

Každý mladý student sní o cestovatelském   dobrodružství, a nejinak je to i v tomto snímku   odehrávající se v 60. letech minulého   století. Tady studentíky napadla přímo   emigrace. Chtěli to vzít přes Polsko k moři a   dál na západ. Jeden by se až divil, jak to bylo   jednoduché. Příběh je vyprávěn až s velkou   jemností, občas přerušovaný lyrickými a   groteskními scénami. Ty však vyznívají velice   rušivě a brzdí rytmus vyprávění. Vlastně   divákovi dávají najevo, že to nemají brát   až tak vážně. Výchovný koncept vyznívá   jasně. Emigrace jednoduše jen vypadá.   Příjemná je společná scéna Dany Medřické   se synem Václavem Vydrou. Neznám další film,   kde by se setkali. A ono vůbec tu je zajímavá   účast tehdejších mladých absolventů, dnes   známých herců. Byť je film velmi naivní,   myslím, že by nemusel být opomíjen. Dělali se   různé lumpárny, tak proč ne emigrace.

Film, který jsem už určitě kdysi viděla, ale   ze kterého mi v hlavě nezůstala ani ta   nejmenší stopa. A na který asi zase hezky   rychle zapomenu...

Tento film vypadá spíše jako absolventské   dílo celé jedné generace začínajících   herců - Dlouhý, Kraus, Kaiser, Patrasová,   Vydra, Hálová a snad další. Film je takový   nemastný neslaný. Je to takové úsměvné i   vážné vyprávění o "pokusu" tří   mladíků o emigraci. Za kopečky si vyberou cestu   přes Polsko. Jedná se o retrofilm natočený v   roce 1977 a vyprávějící o době roku 1961.   Podle toho to taky vypadá. Údajný bojovník s   minulým režimem Jan Kraus tu hrajě v jedné z   mnoha normalizačních filmů. Ještě se musím   podívat, jak to bylo u nás s používáním   papírových pivních tácků v hospodách.   Používaly se v roce 1961 už běžně? A nebo, v   této době, a ještě nějakou dobu později se   pod půllitr dával talířek? Pokud papírový   tácek se používal později, pak je to tip na   chybu ve filmu. Pravda je ta, že papírovému   tácku je už více než sto let. Kvůli takové   blbině se zajímám o historii papírového   tácku pod pivo. No. A teď ještě k filmu.  
Dopadne to tak, jak to má ve správném   socialistickém filmu točenému pro mládež   dopadnout. Mladíci nakonec republiku neopustí.   Touto následující větou se už opakuji ve   více komentářích - film je zajímavý jako   dobový dokument a doporučil bych jej pro   milovníky a sběratele československých filmů.

Naivní, nudné, s trapnými vsuvkami psanými na   obraz. Dokážu pochopit potřebu mladého jedince   zažít nějaké dobrodružství a změnit svůj   život, ale tohle byla dost velká naivita.   Jediným kladem budiž mladičký Dlouhý a   další - Kaiser, Vydra...