Sluníčko na houpačce [TV film]

Televizní film, který je klasickým příběhem   k opravdu velkému zamyšlení nad životními   hodnotami a prioritami. Jiří Adamec v podstatě   všechno co v jeho režijní filmografii za něco   stojí natočil během 80.let. Tady vytěžil   maximum z dobře napsaného (i když možná   trošku vykalkulovaného) scénáře a fakt   vynikajícího obsazení. Marek Mikuláš v   dětské roli byl hodně přesvědčivý a Petr   Čepek coby jeho otec těžký alkoholik   exceloval. Ani po třiceti letech tenhle snímek   neztrácí na kvalitě a sdělnosti a navíc ho   rámuje výborně padnoucí hudba Karla Svobody.   Když si tenhle film vyberete určitě   neprohloupíte. Zvláště pokud se nechcete jen   bavit.

Marek Mikuláš hraje dítě z dětského domova,   ale tady je mě značně nesympatický, je to asi   tím, že na svůj věk je nějak až moc chytrej,   všechno ví a zná, na všechno má odpověď. A   i jeho vystupování je docela arogantní. Možná   tak namachrovaně působí taky díky   předabování Adamem Bernauem - Vitorem Králem.   Naopak jeho otec, alkoholik Stibor v podání   Petra Čepka má ty správný grády. Všechno   další je na vysoké filmařské výši, je v tom   TA atmosféra počátečních osmdesátek,   vyzdvižená tísnivou hudbou Karla Svobody.   Režisér Jiří Adamac byl ve své době na   vrcholu tvůrčí práce a jeho tvorba měla   nezpochybnitelnou úroveň. Což už u něj   bohužel hodně dlouhou dobu neplatí.

Psychologický pohled na necelou rodinu. Pro mne   zbytečnost, ač sám jsem něco podobného   zažil. Paní Vančurová hraje skvěle ženu,   která strká noc co cizích záležitostí, pan   Bartoška unylého mladíka, který bych chtěl,   ale nechtěl syna. Dávám plusy hercům, i tomu   klučinovi, ale to je vše. Pokud film neuvidíte,   neumřete.

Takto silní scénáristé jako byla ve své době   Milena Mathausová dnes ve filmovém průmyslu   opravdu neskutečně chybí. Ta své příběhy ze   života k zamyšlení, dojetí a snad i   porozumění uměla vskutku mistrovsky podat.   Tento o chlapci z dětského domova toužícího   žít se svým otcem, nese jistou tragédii   života nesoucí se po staletí. Otec žijící   sám touží po chlapci také, jenomže   alkoholový démon vše zhatí a nešťastní jsou   potom oba dva. Příběh se točí kolem   výtvarné soutěže, ale je to jen záminka k   psychologické rozpravě během chlapcovi cesty k   převzetí hlavní ceny, kam ho vezou učitel s   učitelkou, o kterých si chlapec zprvu myslí,   že to jsou jeho nový rodiče tzv. na zkoušku,   kteří mají nejen soucítění s jeho osudem,   ale i stále silnější myšlenky mu pomoci.   Kromě otce tu není opomenuta ani chlapcova matka   a tak jejím prostřednictvím se dozvíme jak to   vlastně s ním bylo už od početí. Marek   Mikuláš tu ve svém věku vytvořil vskutku   mistrovský herecký výkon a tak následná cena   byla opravdu zasloužená. Problematika dětí v   dětských domovech a vcítění se do jejich   myšlenek a touhách tu je přednesena naprosto   bravurně a s patřičným respektem. Lepšího   filmu na toto téma snad už v České   kinematografii ani není.

Velmi povedený, hluboký film, vybízející k   zamyšlení nad lidmi, jejich charaktery a vztahy   mezi nimi. Pro mě krásná inscenace, kterou zase   někdy rád uvidím.

Tak tento televizní film je jednička! Takové   filmy se už nenatáčejí. Celý ten příběh o   klukovi, co chce mít někoho rád jako mámu a   tátu, to je přece stále živé téma.Já tento   film dost prožívám, hlavně v okamžiku, jak si   pěstouni dělají dotazníky a zkoumají, zda jim   kluk bude vyhovovat. Hnus. Věřím jen na jedno,   chci tě a budu tě mít rád, i když to bude   někdy napjaté.V celém příběhu je prostě   utajena spousta dloubnutí do lidské mysli.

Démon alkohol
HUDBA K FILMU JE VYNIKAJÍCÍ a přesahuje rámec   filmu a byla pak také použita k různým   dokumentárním filmům.

Nyní k filmu:   tenhle film je o chlapci, jehož otec je   alkoholik. Film je to zajímavý - ukazuje nám   snahu otce zanechat pití i snahu syna nějak mu   pomoci a nezavrhovat otce pro jeho alkoholismus.   Rodiče máme přeci jen jedny a jeho otec nebyl   zlé povahy, ale byl ,,jen " alkoholik.   Bohužel démon alkohol udolal již mnoho lidí a   tak otec svůj boj prohrává... Je to smutné a   tragické, ale bohužel se některým dětem   stává to co se stalo tomu chlapci. Alkoholismus   je zlá nemoc dospělých, na kterou už hodně   dětí doplatilo zničeným a ztraceným   dětstvím.

Celá závěrečná scéna filmu,   ve které chlapec utíká z dosahu otce za   doprovodu Svobodovi hudby přesahuje (stejně jako   hudba samotná) rámec filmu - spojení hudby a   ůtěku chlapce dělá závěr filmu velice   působivým a i symbolickým - Člověk by někdy   rád před něčím "utekl", ale je mu   to v patách a on "utíká a utíká" a   nemůže se toho zbavit...

Nic není   krásnějšího než bezstarostné   dětství...
Podívejte se do dětských očí,   jak umí hezky svítit nadšením pro vše   nové,svět je pro děti plný tajemství a her na   které jsme my dospělí už pro své starosti   zapoměli, nebo na ně nemáme čas, (nebo se na   to vymlouváme) Je trestuhodné, když nějaký   sobec dítěti dětství zkazí svým   alkoholismem!!!