Smutek paní Šnajderové

Bylo mi řečeno, že jde ve   světě o oceňovaný film,   ale u nás ho nikdo moc   nechápe. Ani kritika ani   publikum.
Upřímně   – to hlavní, co jsem si od   toho slibovala, byl díky   albánským režisérům   právě úplně jiný pohled   na věc. Jo, dost možná tam   určité věci byly –   například to skoro až   zidealizované vykreslení   socialismu v našich zemích,   díky kterému mnozí chápou   film jako totálně nereálný   a přeslazený. Údajně to   ale Albánci, žijící v o   dost drsnějších   socialistických podmínkách,   takhle opravdu viděli. Takže   tohle bylo docela zajímavé   :-). Ale třeba ta   skutečnost, že se Lekë   musel vrátit do vlasti a   proč proběhla jen tak   mimochodem.
A tak   všechno to, v čem mohl být   film vyjímečný (život   Albánce u nás očima   Albánce) se ke mně   dostávalo tak nějak   okrajově a naproti tomu   velké pozornosti se těšila   opět struktura milostných   zápletek. Kdy, jak s kým   nebo koho si Lekë pořád   vodil na pokoj tvoří   dominantu filmu, a to mě   opravdu vůbec nezajímalo.

Ačkoli jde o film   natočený dvěma Albánci, se   film stylově blíží více   českému způsobu.