Stupně poražených

- “Zřejmě si soudruzi neuvědomujete, jak   málo schází k tomu, abyste přestali být   preferovaným sportem.”
- “My jsme teď ve   stádiu přestavby. Kádrově přehodnocujeme   střediska a já si myslím, že máme dobré   reálné perspektivy. Rozhodně o budoucnost   nemusíme mít žádné obavy.”
- “Dáme   vám ještě rok. Výkonnostní cíl pro   mistrovství světa zisk medaile   zůstává.”

Filmový pohled na dění kolem   sportu a to jak na straně sportovců, tak i na   straně stranického orgánu. Vyhrát mistrovství   světa, v tomto případě v pětiboji, byla nejen   věc ryze sportovní. Byla to věc především   stranická a proto se k tomu přistupovalo právě   stranicky a hlavně zodpovědně. Neúspěch by to   mělo následky nejen z kádrového hlediska. Inu,   politika byla ve všem a tak to také podle toho   vypadalo. Snímek má mít kritický pohled,   avšak úplně není jasné, jakým směrem. Ke   sportovcům nebo ke stranickému orgánu? Obě   strany jsou po dějové stránce vyrovnané a to   tu jsou také u vybraných sportovců i problémy   soukromé. Ty se zdají být na jednu stránku   vcelku zbytečné, ale na druhou stránku zase,   jen tak na odlehčení od hlavního děje, proč   ne. Celé je to natočeno docela zajímavým   stylem. Nejeví se to jen jako sportovní film,   ale některé scény i jako publicistika. To   všemu kupodivu dává ohromnou reálnost. Snímek   je bohužel moc brzy pozapomenutý a v podstatě   ani není divu. Ten mocný stranický orgán,   mající nad vším a nade všemi pevnou ruku, je   na dnešní dobu jako rozbuška. Ale zase to   ukazuje, jak to za socialismu v oblasti sportu tak   nějak bylo. I ten kádrový marast na konci, kdy   se rozhodlo, kdo nakonec po tvrdé přípravě na   mistrovství světa pojede a kdo ne. A kdo ne, tak   z jakého důvodu. Dnes pro mnohé naprosto   neuvěřitelné. Na snímku pracoval, jinak   tvůrčně na mladé lidi zaměřený, režisér   Julius Matula, který pracoval i na scénáři. A   tak snad popisoval situace ze svých vlastních   zkušeností, neboť se sám sportovně prosadil v   pětiboji. Snímek ´Fair Play´ (2014) se svojí   vlastní sportovní problematikou, tento starší   výborně doplňuje.

Film byl natočen v roce 1988 a zřejmě do kin   hned nešel, také, kdo by chodil do kina na čs.   sportovní film. Ale, když jej shlédnete v   televizi, tak film zase tak zle nevyznívá. Co   nám děj nabízí, pomluvy, udávání,   sexování. Korunu všemu nasazuje Jan Hartl, v   roli pomalu myslícího investigativního   filmaře, který připravuje asi film nebo   seriál, který bude zralý na Oskara. Jinak bylo   až příliš přesoudruhováno, nic nemám proti   filmu, stačí pro jedno shlédnutí.

Film ze sportovního prostředí. Onou sportovní   disciplínou, kolem které se to všechno točí   je Moderní pětiboj. Co o tomto sportu víte?   Dokázali byste vyjmenovat všech pět disciplín   ze kterých se Moderní pětoboj sestává? Film   byl natočen rok před pádem režimu. Do jaké   míry je příběh věrohodný mohou posoudit ti,   kteří se vrcholovým sportem zaobírají.   Vzájemná rivalita, pomluvy, intriky,   zákeřnosti i poctivý boj - to vše je v tomto   filmu zahrnuto. Kritika snímku se zaměřuje   nejen na způsob trenování, životosprávu   sportovců, ale také na chování bafuňářů.   Konflikty mezi soupeři jsou na denním pořádku.   Film se mi nereálný nezdál. Dnes jsme třeba   svědky i smutných situací, kdy se způsob   trénování stává motivem k rozpadu rodinných   vztahů.