Tichý svědek [TV inscenace]

Rodinné rozepře mohou být kdykoliv, o čemkoliv   a o cokoliv. Televizní povídka poukazuje na   problém seniorů opouštějící svůj velký byt   s úmyslem se nastěhovat do menšího. Problém   nastává ve chvíli, kdy si manželé uvědomí,   že za svůj život citově přilnuli ke klavíru.   A právě o tom to celé je. Mnohý by si   jistojistě řekl, no a co, jen obyčejný   klavír, který k životu potřeba není. Ale to   jenom proto, že takový jedinec neví co to je   mít citový vztah k nějaké věci, kterého se   jednoho dne tuze nerad zbavuje. Daný příběh je   tak o běžné lidské přirozenosti a zvyklosti   ve vztahu k věcem, jaký má takřka mnohý.   Někdo se zase nerad zbavuje třeba motorky či   auta veterána, někdo sbírky suvenýrů. Ryze   televizní hra s námětem vskutku ze života.

Celkem zdařilá archivní inscenace o   mezigeneračních rodinných vztazích. Kvalitu   jí dodává především herecký koncert tandemu   Záhorský-Fabianová. Příběh samotný není   nijak výjimečný ale už jako studie hereckého   mistrovství určitě stojí za shlédnutí.

Noooo, natočit sedmdesát minut o ničem také   není jednoduché. Jsem sice ve věku, kdy bych to   měl chápat, a zčásti se mi i to povedlo, ale   zase nechápu, proč kolem takové kraviny   natočit kravinu ještě větší. Scénář   natolik pitomý, že usne každý po dvaceti   minutách. Dobré jako kulisa ke škrábání   brambor. A snad ani to ne.

V hereckém koncertu Vlasty Fabiánové a Bohúše   Záhorského v rodinném dramatu, se staří   rodiče Zavřelovi dopracovali k rozhodnutí,   proč žít ve velkém bytě, půjdou dožít do   menšího bytu v paneláku, ve stěhování jim   pomohou děti. Vše klape jako švýcarské   hodinky ale jen do chvíle, kdy maminka tajně   prodala klavír, který měla dostat dcéra   Renata. Dojde ke sporu mezi rodiči, ale oba za   ten kus společného života prožili tolik zlých   situací, ti najdou společnou řeč?