Turbina

Společenské drama obsahující několik motivů   a osudů různých postav aniž by se vzájemně   rušily či po divácké stránce vytvářely   nepřehlednost. Silný scénář obsahující   hlavně klady a zápory své doby a různého   postavení ve společnosti, má ve své podstatě   divákům co říct i dnes. Každý si v   příběhu může najít to své. Vrcholem snímku   je samotný konec, kde veškerá tragédie všech   zúčastněných vezme za své. Dokonalá   tématická myšlenka vizuálně a mistrovsky   ucelená, režisérem Otakarem Vávrou, do své   absurdní dokonalosti. Snímek sice nijak   nemoralizuje, avšak v jistém smyslu přeci jen   vytváří určitou kritiku a ponaučení v touze   člověka dosáhnout svého za každou cenu bez   ohledu na druhé a bez vyslyšení varování či   rad. A právě tím je snímek poplatný i   dnešní době,což je jeden z mála takovýchto   filmových počinů, které ve své době vznikly.   Profesionální herecké výkony už jsou jen   třešničkou na dortu. Ať se to někomu líbí   nebo ne, jedná o snímek, který si zaslouží   být ve zlatém fondu české kinematografie.

Jsem se přehmát, já myslel, že to bude   pracovní agitka, chichichi. No, skvělí herci,   nezajímavý děj, celé je to takové   těžkopádné. Nejsympatičtější postava –   jednoznačně Artuš, protože byl blázen stejný   jako já. No ne. Vážně, ne, bylo to přece   drama. Mne moc nezaujalo, ale viděl jsem až do   konce bez posunu, jen s přestávkami, když už   jsem se trošičku nudil. Podruhé snad v nouzi   ano.

Turbína ikdyž patří k tomu lepšímu, co bylo   natočeno, nemá v televizi na růžích ustláno.   Při tom vykreslení postav, bravurné výkony   Františka Smolíka i Eduarda Kohouta, ještě   mladík Rudolf Hrušínský a k dobrému,   výpravnému filmu patří krásné ženy jako   Matulová, Baarová, Glázrová, je stále na co   koukat...

Málo hraný Vávrův film, nebo spíše méně   propagovaný. Přesto tady ukazuje dost ze svého   budoucího potencionálu jako režisér, který si   své scénáře a náměty píše sám.

Pro pamětníky
Nejsem živým pamětníkem všech herců, kteří   zde hrají, ale musím říct, že si tenhle film,   jako ostatně i mnohé z pamětnických,   zaslouží vyšší hodnocení. Chronicky   literárně známý a z filmového hlediska málo   hutný námět je ztvárněn herci, kteří   patřili ke "zlaté gardě" herecké   generace. Také zde předvádějí svoje   nestárnoucí velké herecké umění.

Vzpomínám si když jsem tenhle film viděl jako   malý tak jsem měl totální depresi, ale tehdy   se tomu tak neříkalo. Měl jsem strach:-).   Rozhodně patří do klenotnice československého   filmu.

V tomto filmu lze na chvili zahlédnout obnaženou   Lídu Baarovou,škoda,že je to jeden z jejich   posledních českých filmů,protože mi   přijde,že se naučila hrát až teprve za   okupace.Jinak je to takové psychologické drama o   rozpadu jedné rodiny,které nepřímo zaviní   instalace nové turbiny.Ta nastartuje sled   událostí,které končí zřícením věžě ,kde   žije jeden z bratrů(Eduard Kohout).Ten podává   jeden z nejlepších hereckých výkonů v tomto   filmu,ale je pravda,že o kvalitní herecké   výkony zde opravdu nouze není.v serii filmů pro   pamětníky lze jedině doporučit.

Za okupace natočil režiser Otakar Vávra jeden z   prvních příběhů o rozkladu měšťanské   vrstvy. V Praze se odehraje tento příběh podle   románu J.M.Choda. Instalace moderní turbiny do   vodního mlýnu se stává jakýmsi průsečíkem   vypjatých lidských vztahů, dodnes zaujme   celkově velice zajímavé ztvárnění celého   příběhu z r. 1941 osudy lidní, nejen rodiny   Ullikových....

Film Turbina je zběsilá přehlídka scén -   bohatý děj se vleze do pouhých devadesáti   minut. Zaujme Lída Baarová jako typ ženy,   snažící se rozumem ovládat své city.