Útěk ze Sibiře

Skvělá "road movie" z jedné   nekonečné cesty. Zdá se mi, že někteří   komentující ani nechápou, o co ve filmu šlo. S   jedním nožem, skoro bez jídla...bez možnosti s   někým mluvit, umýt se, pořádně se vyspat.   Dneska už by to slečinky, co ani na vojně   nebyly, nedokázaly. Uprchlíci prochází   nádhernou, nedotčenou přírodou a ta se je   snaží zabít. Každým okamžikem je přitom   může kterýkoli náhodný pocestný vidět a   udat úřadům. Velice silný příběh výborně   natočený. A že Mongolsko bylo od roku 1924   komunistické? Komu kdy záleželo na Mongolsku?   Docela klidně tento fakt nikdo z nich znát   nemusel.

Skupinka válečných zajatců uniká ze   sibiřského pracovního tábora. Snímek,   natočený na základě skutečné události,   přináší námětově sice neojedinělý   příběh, ale okázalý ve své jedinečnosti   hrůzy a utrpení během cesty. Mrazem i horkem.   Pocit hladu a žízně na každém kroku. Smrt v   patách, ale vůle k dosáhnutí cíle jim dává   energii. A tak tedy na základě memoárů jednoho   z přeživších máme možnost shlédnout   ohromujícím příběh o vytrvalosti a duchovní   energii mužů odmítající poslušně jít   vstříc své smrti někde v pracovním táboře.   To raději zahynou v divočině světa. Je to   příběh vazby a válečného zoufalství. Celý   příběh se především zaměřuje na myšlenku   vytrvalosti a jak naděje může osvětlit cestu   těžkými podmínkami a nesnesitelnými   pochybnostmi o sobě samém. Všechny spojuje   spoléhání se na sebe během vyčerpávající   cesty, získávání potravy a vody a hlavně   čelení tělesného traumatu a zoufalství.   Velice silný příběh končící uznáním   oběti a odhodláním se vlastnímu životu a   smrti postavit čelem. Herecké výkony jsou   stejně tak silné a stejně tak i maskérská   práce. Fyzické přeměny vzhledu postav během   cesty je až neuvěřitelná. Filmové lidské   utrpení, které předčí očekávání. Tohle   popkornová jízda v žádném případě není.

Dechberoucí film. Rozhodně zapůsobil, ani si   nedokážu představit jaké to muselo být. Jen   mi trochu vadilo, že ten začátek a život v   gulagu trochu "odbyli". Jinak si s   filmem vyhráli a udělali ho realistickým. Na   začátku jsem se bála, že to bude takový ten   moderní typ filmu, kde všichni šťastně   přežijí. Jinak doporučuju zhlédnout.


To   se k filmu nevztahuje, ale dost mě mrzí český   překlad. "Útěk ze Sibiře" není ani   původní od tvůrců filmu, a už vůbec ne od   autora knihy, která filmu sloužila jako   předloha. Správný název je "Cesta   zpátky".

║Rozpočet $30miliónov║Tržby USA   $2,701,859║Tržby Celosvetovo $20,348,249▐   Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných   kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA //počet   predaných kusov ║ Škoda že to je tak prázdne   bez iskry, či kúska strhujúcejšieho   prifarbenia, škoda je to len suché a príliš   prašné dobrodružstvo, kde obrovský herecký   potenciál vyšumí do vzduchu, Peter Weir akoby   nemal chuť niečo tvoriť, už sa nečudujem že   to tak prepadlo. /55%/

Tak já jsem o panu Sławomiru Rawiczovi četl   poprvé až po zhlédnutí filmu. Nevedlo mne k   tomu to, že jsem hercům nevěřil, ale to, co   bylo v ději filmu. Nikoli knihy, neplést   prosím. Protože ten nesmysl s podpisem na   začátku mne skutečně pobavil. Jsa kdysi   čtenářem pana Solženicina, a pár věciček od   pana Šalamova, vím, že podpis NKVD skutečně   nepotřebovala. A i když už, buďto jej prostě   zfalšovali, nebo toho kdo nechtěl podepsat,   prostě odpráskli. Také samotný tábor mi   připadal ve snímku ne moc dobře vykreslený.   Snad to chtělo více minut filmového času, snad   více scén o tom, co se tam odehrávalo   skutečně. Scéna, kdy dozorce nechá vězně   ukrýt před bouří je sice dojímavá, ale málo   pravděpodobná. Také lidé tam jsou divní.   Borci se s útěkem moc netají, tváří se   vzdělaně, a nikdo z nich neví, že komunisti   vládli v Tibetu už od roku 1924? To na to   přišli, až se (hleďme jaká náhoda) objevili   u „brány“? Mluvu bude rozebírat nebudu,   pamatuji se na film, kde se muži na útěku z   gulagu setkali s domorodci, kteří mluvili   anglicky. Mám nachystán snímek „Bílé   peklo“ k opakovanému zhlédnutí, protože mám   pocit, že to bylo zrovna tam. A navíc chci oba   snímky porovnat „začerstva“. Nu a dále,   když pominu naprosto poklidné přespávání v   mínus čtyřiceti stupních, jak tvrdí jeden z   mužů, jeví se mi silně nepravděpodobné, v   jaké formě tu urazili tu vzdálenost. Nechce se   mi však pátrat v materiálech, zda pan Rawicz   náhodou děsně nekecal, to již za mne udělali   druzí. Člověk vydrží všechno, a zvykne si i   na šibenici. Ale ta dálka, podmínky, povahy   těch lidí, hlavně Valka, no, nevím, nevím.   Ale uhnu od pochybností autenticity, a budu   hanět film samotný. Nelíbil se mi střih, a ani   kamera tomu moc nedala, mimo některých záběrů   přírodních scenérií. Děj postrádal   jakýkoli náznak napětí, celé mi to připadalo   jako skautský výlet pro lov adrenalinu. Špatný   střih i kamera se projevil nejvíce ve scéně   přechodu přes tenký led jezera. Ani jeden   záběr nemířil tam, kde by bylo možno   posoudit, zda by se to nedalo obejít. No, dosti   hanění, nebudu zde psát celý román, a že by   toho ještě bylo ke psaní dost a dost. Takže   přece jen však nakonec musím uznat, že jsem se   sice chvílemi nudil, ale že to nebylo zase tak   hrozné. Něčím to zaujalo a já nevím vlastně   čím. Přítomností Eda Harise? Opravdu nevím.   Proto zcela výjimečně hodnotím výše, než   bych hodnotil za normálních okolností, kdy bych   použil knoflík pro zrychlený posun.

PROCESOR!
Hezký výpravný snímek, který i přes dlouhou   stopáž dokáže nudit. Člověk by očekával   větší dobrodružství a více adrenalinu, že   by se z této látky dalo nepochybně vytěžit.   Ne jen extrémy počasí a rozmary přírody, ale   především "ponorkovou " nemoc bych   zařadil a vůbec větší propracování   zúčastněných. Takhle jsou z nich pouze   chodci...

The Way Back (2010)
Gulagy měly svoje mouchy, to je pravda! Ale   opravdu mě nebaví v každý druhý větě   poslouchat "zlí komunisti tohle, zlí   komunisti tamto". Ubohost to takhle pořád   dokola omývat. A co ten výčet na konci, proč   tam byl, jak souvisel s dějem? Zase jenom   manipulovat jak se dá. Většina filmu zabitá.   Ke snímku Bílé peklo se to ani nepřiblížilo!

Tohle jsem vážně nečekal, film mě překvapil   snad ve všech ohledech. Nejedná se o typický   film o útěku z vězení, ani o drama o životě   v gulagu, ani o typické road movie a přesto je   zde od každého trochu, ikdyž ani to není   úplně pravda. Vlastně je to spíše film o   svobodě a o smyslu a významu svobody, jestli je   to svoboda od něčeho, či svoboda jako smysl   života sám o sobě. Film o síle a vúli   přežít, o obětování se pro druhého o   soucitu, o síle odpuštění něčeho, co je v   běžných lidských očích téměř   neodpustitelné. Ten příběh je sám o sobě   neuvěřitelný a přírodní scenérie při   putování berou dech. Ohromně silný zážitek a   co ještě musím vypíchnout je úžasná   vedlejší role Colina Farrella, od kterého bych   tak skvěle zahranou postavu ruského   kriminálníka opravdu nečekal, opravdu mě svým   výkonem vyrazil dech.

The Way Back
Síce je to iba dlhá cesta ale zaujala.Celkom   velký počet hereckých hviezd a pár dejovích   zvratov potešilo.Pre mna prekvapenie.

Zprvu skvělé herecké obsazení a jejich   výkony. Snímek o útěku z nejhoršího vězení   na světě. Dění v Gulagu zde je jenom na   začátku, prvních desítek minut, potom už   začíná útěk našich hrdinů. Škoda, čekal   jsem, že se filmaři víc zapojí do bíijcího   ruského vězení. Pak ten útěk byl tak rychle   natočen. Respektivě - střih, alarm, ruské   hlídky něco blábolí a další střih a jsme v   lese, kde naši hrdinové už lapaj po   dechu.
Tohle se mi zdálo hodně urychlené.   filmaři se vlastně soustředili jenom na jejich   dlouhou cestu.

Děj má spád a zvraty, herci   hrají, kamerové záběry tvoří výbornou   atmosféru. Ze snímku jsem byl mírně potěšen.   Pěkný film o lidskosti a říši zla.