Vládci chaosu

Mayhem & Burzum?!
Tak jak začít ehm? Jsem   fanouškem metalu a pár black   metalových CD vlastním   také, ačkoliv spíše   poslouchám (poslouchal jsem)   holt stárnem více thrash   nebo death, ale i měkčí   odnože. Co jsem tak četl,   tak film není v lesčems   pravdivý a kniha podle které   byl převážně natočen se u   přeživších členů a lidí   co to zažili, nesetkala s   dobrým přijetím. Ve filmu   se nadává na Švédský   death metal, což třeba já   moc nechápu. Ono co je   pozérství, podbízení,   komerce. Nakonec i těm black   kapelám šlo o uživení,   zisk, uznání atd. Varg   Vikernes (BURZUM) je jistě v   mnohém chytrý člověk, ale   také asi pořádný MAGOR   viz. jeho činy a chování.   Hudbu uznávám a třeba   fošna Filosofem je opravdu   výborná, ale vraždit a   pálit kostely je věc jiná.   Kdo to všecko začal a chtěl   Euronymous opravdu mučit a   týrat Varga? Byla tohle   odpověď na jeho slova, jak   se rodil BM v Norsku, opravdu   takhle? Těžko soudit, byl   zpěvák DEAD opravdu takovej   MAGOR, asi ano, když se pak   odprásknul a dělal další   divné věci. Film je občas   dost brutální, ale bohužel   také ukecaný a v druhé   půlce už téměř   nezajímavý. Škoda, že   není přesnější,   reálnější a hlavně   zajímavější pro diváka.   Lidé okolo Mayhem a ti co to   období zažili, by stejně   asi byli proti, ale film je   hlavně pro diváka, takže   zajímavé téma, ale já   osobně čekal víc! Pokud   tohle někoho zajímá   doporučuji raději dokument   Until the Light Takes Us   (2008) tam se myslím dozvíte   víc...

PROCESOR!
Všichni jste pozéři! Tak   když sem snímek viděl   nedalo mi to abych si něco o   kapele nevyhledal, protože   poza, že všichni kdo   poslouchají black-či jiný   metal zároveň musí nutně   zapalovat kostely a vraždit,   mi přišla úsměvná, ale   jenom na chvilku…

Scorpions?
Keby to bolo natočené v   druhej polovici 90s, keď sme   začali s black metalom a   dosť sa zaujímali o nórsku   scénu, a trocha aj o veci   okolo nej, tak by som bol asi   nadšený. Vtedy bol človek   schopný veriť všetkému.   Dnes je tých legiend milión,   samotní hudobníci sa od   filmu dištancovali, že to je   dosť prihnuté, ako to bolo   vlastne vedia len oni sami, aj   samotná kniha Lords of Chaos   bol napísaná skôr   bulvárne, takže čo je   pravda a čo lož, či   najhoršie polopravda, sa dnes   nedozvieme. Na začiatku sa   stretávame so samotnou   kapelou, je síce super, že   ich predstavili, ale akosi mi   chýbal hlavne Maniac, ktorý   už na začiatku mal nejaký   vplyv na vývoj kapely a tu   nie je spomenutý vôbec.   Prekvapila povaha   Necrobutchera, ktorý mi vždy   prišiel najostrejší.   Celkovo sa kapela nakopla   hlavne príchodom Hellhammera.   Euronymus je tu vlastne   vykreslený vlastne taký fajn   chlapík, ktorý mal sny, ale   akosi sa mu ich nedarilo   vyplniť. Realita však bola   údajne iná. Samotný MAYHEM   ma nikdy nebral, „De   Mysteriis“ je pre niekoho   kult, u mňa je to „len“   dobré album. Ale... Keď sa   po neblahých udalostiach   vrátil do kapely Maniac, to   bol vrchol tejto hydry,   pretože EP „Wolf´s Lair   Abyss“ a neprekonateľný   klenot „A Grand Declaration   Of War“ sú nedocenené   veľdiela. I keď chápem, že   ortodoxným muselo prísť   slabo, lebo ten posun a   progres bol obrovský. Film   nie je ani o scéne samotnej,   je to o rivalite Euronyma a   Varga. Keby mapoval dianie   nórskeho BM, tak by tu musel   byť hlavne Fenriz, v   titulkoch bol, ale ja som si   ho nikde nevšimol. Hlavne,   že tu dali Occulta,   nechápem. Kde sú napríklad   členovia EMPEROR, ďalšia   zásadná kapela, no dali tu   Fausta, ale iba kvôli   bulváru, kvôli tomu čo   spravil, vôbec akoby sa   nebral do úvahy hudobný   odkaz jednotlivých kapiel,   ale skôr kto koho zapichol,   či čo vypálil, prípadne sa   ožral a poblil. Keď už   chceli to okoreniť mohli tu   sypnúť Mortiisa. Ďalej   nechápem, prečo spravili zo   Snorreho totálneho debila. Ja   netuším aký bol v   skutočnosti, ale kto počul   jeho full-lenght „Thorns“,   tak musí dať za pravdu, že   totálny diletant by tak   nadčasové a kvalitné dielo   nespáchal. No a ideme na   najdelikátnejšiu a   najkontroverznejšiu   záležitosť a to Varg a   BURZUM. „Filosofem“,   „Hvis Lyset Tarrr Oss“ či   „Hlidskjalf“ sú vrcholy   možno hudby samotnej,   pretože keď počúvate takú   „Beholding the Daughters of   the Firmament“, tak vlastne   akoby ste astrálne putovali v   iných dimenziách. Samotný   Varg je asi   najkontroverznejšia postava   tej doby, nórskej scény   určite. Z bohatého   rozmaznaného decka a pózera   sa stane tak trocha cvok.   Názory sú tiež úplne mimo   a menil ich solídne. Jediné,   z čoho o ňom môžeme   čerpať je z jeho   pravidelných videoblogov,   nejako to už nesledujem, ale   o minulosti hovorí, že   všetko je dosť inak ako sa   hovoria legendy a film, že je   minimálne o ňom nezmysel a   dosť vymysleného. Akurát   radikálne názory ostali. Čo   je však nesporné, jeho   hudobný talent a jeho   hudobná tvorba. Punc   geniality v sebe jednoducho   mal. Inak herec bol vybratý   dosť zle, ani trocha podoby.   Ďalej k filmu. Dead je tu   vykreslený ako slušný   magor, práveže aj keď to   vyzerá, že taký magor sa   dá nájsť ťažko, neviem   prečo mám pocit, že práve   jeho postave to tu verím.   Minimálne aspoň z časti.   Potom tu bola tá blondína,   neviem čo na nej videli, ale   asi trebalo urobiť zamotaný   trojuholník, inak postava   rušivá, zbytočná a   vymyslená. Vymyslená úplne.   Ďalšou ostudou filmu je, že   kým na začiatku predstavili   snáď každého, pri   nahrávaní ani nespomenuli,   kto je ten spevák, čo ide   nahrávať „De Mysteriis“.   Obrovské fó pá. Keď som   videl toho herca, čo hral   Attilu, tak som myslel, že   tam niekto mal po ruke stroj   času a baf, ono to bol jeho   syn, lebo tá podoba je   neskutočná. Boli tu aj   komické momenty, keď prišli   tí novinári, ako ho solídne   vytočili a tá elitná   hláška „to je ale blbý   idiot“. No a ideme na   koniec. Znalí vedia ako to   asi dopadne, i keď dôvod   toho, čo sa stalo vedia len   oni dvaja a tiež čo sa tam   vlastne stalo predtým a čom   sa zhovárali. Prekrásny   motív DEAD CAN DANCE „Host   Of Seraphim“ býva dnes   dosť často zneužívaný,   keďže je tak dokonalý, že   by sa mal využívať iba pri   silných scénach, ale čuduj   sa svete, normálne tu k tej   jazde v aute aj zapasoval.   Koniec je taká tá   dekadencia, kde sa všetko   rozpadlo, ale nakoniec   povstali nové a silné kapely   ako ULVER, GEHENNA, či drsní   a ostrí pôžitkári   CARPATHIAN FOREST. Do toho   black metal sa rozohnil po   celej svetovej mape, viď   silno heavy a melodická   grécka scéna,   východoeurópska s prímesou   pagan metalu, alebo   najdesivejšia odnož a to   severoamerický black metal,   USBM, kde pri ohavnostiach ako   I SHALT BECOME, XASTHUR či   BLACK FUNERAL už končí   akákoľvek sranda. Jeden z   posledných záberov je aj ako   pred telkou sedia v reštike   Hellhammer a Necrobutcher,   znamená to taký nový   začiatok. K hudbe, výber   skladieb dobrý, prekvapili ma   solídne kúsky ako „Born   For Burning“, Exhume To   Consume“ či   „Sacrifice“. Keď teda   použili tieto skladby, mohli   spomenúť zakladateľov black   metalu BATHORY rozhodne   častejšie. Samotný film mi   prišiel ako taká   brutálnejšia rozprávka, zo   zvedavosti a hlavne z   povinnosti som to musel   pozrieť. Ako ho budú brať   tí, čo tu hudbu poznajú a   ako ho budú brať tí, čo   nevedia o tých udalostiach   vôbec nič, to fakt neviem,   ale myslím, že reakcie budú   rozporuplné vo všetkých   táboroch. Sám neviem, čo si   mám o ňom myslieť, keby som   to videl dvadsať rokov   dozadu, tak asi by som bol z   neho baf, dnes mi to príde   ale taká trošku doplňujúca   pikoška pre metláka s   dodatkom verte neverte. A   prichádza dosť s   oneskorením, aj vzhľadom na   osobu režiséra, by som   tipoval, že on by to bol   schopný natočiť oveľa   skôr, na druhej strane   nechápem, že keď vzišiel z   tej scény, tak to zobral   trocha dosť bulvárne. Dlho   som nemal také divné a   zmiešané pocity z filmu

Začátek vypadal jako komedie   ale omyl ,konec byl spíš jak   z hororu ,život fanatických   členů Norské skupiny   kteří vypalují kostely   jménem satana a nakonec   vraždí .I když poslouchám   podobné skupiny tyto jsem   zrovna neposlouchal a je   vidět že jejich členové   jsou nebo byli pěkní   fanatický exoti takže to ani   vyhledávat nebudu.

MAYHEM a BURZUM. Dvě   legendární norské kapely.   Euronymous a Varg. Dvě   kontroverzní postavy   norského black metalu.   Ortodoxní blekouši film   neskousnou, protože se jejich   vzorové chovali jako   pošahaní kreténi. Publikum,   které je na metalu odkojeno a   zná okolnosti a události   norské scény, jenž se v   první polovině   devadesátých let   odehrávaly, bude spokojeno.   Diváci, kteří vůbec neví,   o čem je řeč a za metal   považují AC/DC nebo KISS,   budou zřejmě překvapeni a   možná i šokováni. Já jsem   moc nečekal, o to více jsem   byl překvapen. I když je   příběh zcestný a ne zcela   přesný, film jako celek je   natočen bezvadně! Pochmurná   atmosféra norského   prostředí, hořící   kostely, metalová kultura   devadesátých let, vraždy a   sebevraždy. Tempo   vyprávění šlape jako   hodinky, k čemuž hodně   přispívá dynamický střih   a kamera. Tohle je fakt první   liga! Obsazení EURONYMOUSE   Rory Culkinem (brácha Kevina   ze Sám doma) mě nevadilo, na   bučka VARGA jsem si musel   chvíli zvykat, ale v pohodě,   avšak nejvíc mě dostal   DEAD, který jako totální   magor a psychouš působil   dokonale! Jeho sebevražedný   akt je fakt kruťácky   natočen! Moc dobře je   použita i vybraná hudba, a   tak si znalci mohou vychutnat   skladby od kapel jako třeba   SARCOFAGO, SODOM, BATHORY,   GROTESQUE, TORMENTOR, CARCASS,   HOLY TERROR, nebo samotných   MAYHEM. Jako krásný bonus   zazní působivý song The   Host of Seraphim od DEAD CAN   DANCE, zrovna ve scéně, kdy   Varg jede udělat to, co jede   udělat. Lords of chaos je   řemeslně velmi povedený   film a pro každou metalovou   duši by měl být určitě   jistým přínosem.

Ušlo
Tvrdou muziku poslouchám   léta, ale norský black mě   nikdy nebral. Nevidím v tom   nic převratného v   porovnání se skandinávskou   death scénou. Podle filmu   byli hlavní protagonisté   dost mimo, vlastně žili   celkem bezstarostně. V   popletených hlavách se jim   zrodila ďábelská myšlenka,   že by bylo super vypalovat   kostely. Lehce nadprůměrný   kousek.