Vlajky našich otců

Sice válečné filmy vyhledávám a baví mě a   tenhle nebyl vůbec špatný ale bylo to tak   napůl scény z bojiště byli výborný ale ta   druhá půlka scén s civilní Ameriky už tolik   nenadchla,meetingy na shánění   peněz,opíjející se náčelník a další   scény nebyli tak záživný.

Eastwooda mám strašně rád jako herce, o něco   méně však jako režiséra. Nicméně nápad   natočit dvojfilm o slavné bitvě 2. světové   války z pohledu obou zúčastněných stran byl   bezesporu výborný. Bohužel ale, jak jsem   tušil, Vlajky našich otců jsou plné   amerického vlasteneckého patosu, což je   zkrátka zabiják dobrých válečných filmů. Co   se mi ale naopak líbilo, byl nápad podívat se   do zákulisí vzniku jedné z nejslavnějších   fotografií 2. světové války - vyvěšení   americké vlajky na vrchu Suribači, i když mi to   silně připomíná vyvěšení sovětské vlajky   na střeše Reichstagu.

Ne tak dobré jako Cintovi Dopisy z Iwo Jimy   (2006), je to prostě o dost jiný film, ikdyž se   jedná o pohled na bitvu o Iwo Jimu z druhé   strany válečných stran. Zde jde spíše o   pohled a zcela odlišné vnímání války, těmi   co si jejím šílenstvím přímo prošli, co   veleli, co činili politická rozhodnutí a   prohlášení a běžnými američany, co s ní   měli jen kontak skrze filmové týdeníky a   novinové článka a fotografie. Je vidět, že se   svět americké mocenské vrstvy, její   přetvářky a manipulace s ostatními Clintovi   značně zajídá a v podstatě podobné hry se   hrají i dnes, ten vhled do praktik vládnoucí a   bohaté třídy je zde skvěle prokreslený a   hluboký.

Jak sleduju různé diskuse a recenze, více se   líbil film Dopisy z Iwo Jimy. U mně je to   naopak. Oba jsou dle mého profesionálně   natočeny avšak Dopisy... mně nechaly   chladným
. Vlajky dle mého jsou smutný a   citlivý film, který neukazuje jen peklo na Iwo   Jimě, ale i zákulisí vztyčení Americké   vlajky a život vojáků po válce, který nebyl   vždy jednoduchý.

Smutný snímek o válečném přátelství
chvilku jsem se rozmíššlel, jestli dám 6 nebo   7 a tak jsem vybral 7.
film se mi opravdu líbil   už i kvůli tomu, že u kamery stál   Eastwood.
děj je zasažen do roku 1945 do bitvy   na japonském ostrově Iwodžima. Miluji   válečné vylodění, jako ve filmu   "Zachraňte vojina Ryana" a v tomto   snímku je opět dokonalé.
To co je na filmu   nejlepší jsou vizuální efekty války, které   vám opravdu ukážou krutost vojáků obou   stran.
Dívákovi bude ukázano jaké bylo   přátelství mezi vojáky a jak snášeli smrt   svých kamarádů po celý svůj život.
Pěkný   smutný film.

Další skvělý zářez Clinta Eastwooda v roli   režiséra hlavní co je originální je myšlenka   natočit to z obou pohledů jak z amerického   pohledu což jsou Vlajky našich otců tak i z   pohledu Japonců Dopisy z Iwo Jimy. Doporučuji   vidět oba film hned po sobě a mě se rozhodně   japonský pohled jak jej natočil Clint líbil   více.

Osudy vojáků v válečném historickém dramatu   je jeden z nejlepšího zpracovaní posledních   let a to v filmu vlajky našich otců je to   prostě fantstickej film opravdu všem   doporučuji.

Nejsem přízvincem podobných filmů a občas   jsem rodinou nucena něco podobného skousnout.   Chápu, že je nutné pödobné filmy natáček a   pouštět, aby lidé nezapomínali na to, jak   krutá je válka - někdy jsou to filmy jen   naznačující, jindy jsou skoro nesnesitelné.   Tento mi připadal jako dost těžko stravitelný.   Ovšem po emoční stránce romantické   ženy.
Jinak uznávám, že je to dobrý film o   tom, co se dělo

Pokus Clinta Eastwooda o vojensky film dopadol   velmi slabo.Hlavnou dejovou liniou nie je vojenska   akcia/ta sa objavuje len na zaciatku a v   utrzkovitych vzpomienkach/,ale turne hrdinov z   fotografie z Iwo Jimy po USA.Vacsinu filmu mozme   vidiet len opiteho a placuceho vojaka-Indiana   zmietajuceho sa vo vycitkach svedomia.Vznikol   akysi mix vojenskeho a psychologickeho filmu,akoby   sa reziser nevedel rozhodnut na aku stranu sa ma   priklonit.A tento mix dopadol katastrofalne.Mozno   mal strach urobit cisty psychologicky film,a preto   tam musel pridat brutalne vojnove sceny,aby na to   Americania chodili do kina.Nadejny zaciatok s   katastrofalnym koncom.

Nebyla to žádná filmová slabota,ale realita   Ameriky,které se nechtělo bojovat.Oproti   skvělé Iwo Jimě bylo ve filmu více dbáno na   osud vojáků(hrdinů ha,ha)a jejich propagace   války a shánění peněz.Vynikající byla   postava indiánského vojáka Ira Hayese.Eastwood   musel vědět,že se film nezalíbí jako Iwo Jima   a to se mi líbilo,že neklesl k líbivosti,jak je   v některých jeho filmech zvykem.