Vlak do stanice Nebe

Tým pod vedením Karla Kachyni ve složení Ota   Hofman scénárista, Josef Illík kameraman a   Zdeněk Liška hudební skladatel vytvořil   řemeslně kvalitní, poetickou a dětskou   fantazií prošpikovanou krásnou podívanou.   Tenhle film vyloženě hladí po duši a evokuje   dřívější dětství bez jakékoliv techniky a   vymožeností. Já tohle na Karlu Kachyňovi a   jeho filmech obdivuji a mám strašně moc rád a   také velmi oceňuji to, jak jsou jeho dětští   hrdinové přirození. Moc se mě líbila malá   Zuzana Fišerová, později známá jako   Douchová, pomocnice v knihkupectví Darka Vrány.   Luxusní byla také scénka, ve které děti z   plácačky popíjely slivovici a učitelka je pak   kárala a za trest musely stokrát napsat   "Kdo pije nemyslí, kdo myslí nepije".   Jak výstižné heslo :). Vlak do stanice Nebe   patří do kategorie Kachyňových dětských   snímků, kde má v dějové linii první místo   dětská fantazie.

Osmiletá Dáša tráví poslední rok války u   dědy v Beskydech, kam snad válka nedosáhne, Ale   i sem válka přichází a dívenka se setkává s   jejími projevy, ať chce nebo nechce. Lyrický   film K.Kachyni zobrazuje válku na můj vkus dost   idylicky, bez toho, že by jakoby neexistovalo   násilí, jakoby všechno bylo klidné a tak to   prostě nebylo.