Vzpoura

I bezmezná oddannost pánovi může mít své   meze. A od chvíle, kdy se Isaburo rozhodl   vzdorovat, je tento snímek dokonalý. Před   vzpourou však snímek nastavuje zrcadlo   tehdejší japonské společnosti tak svědomitě,   že jsem se stihl ponudit a vyzýval jsem katanu,   aby konečně opustila bezpečí svého pouzdra.   Na to jsem si musel počkat dobrou hoďku a půl,   ale pak to stálo za to.

Minimalisté historické drama, které nám   ukazuje jak byla utvářena společnost v   japonské minulosti. Vhodně zvolený černobílý   materiál podrhuje syrovost příběhu, nebylo   třeba ani stavět nákladné kulisy, filmaři si   bohatě vystačili s jedním domem a pár   místnostmi. Díky závěrné bitvě jsem dospěl   k přesvědčení, že jsem film musel jako dítě   vidět v televizi. Tóru Takemicu opět složil   pro mne neposlouhatelnou hudbu.

toshiro mifune je vynikající v roli isabury,film   je celý pojatý spíše jako podání obrazu   tehdejšího řádu,tradic a   poslušnosti,sobeckosti vrchnosti a oddanosti a   slepé poslušnosti tehdejších podaných,isaburo   je nešťastný v manželství,a když objeví   sílu lásky svého syna,a zprvu nechtěně   přijímané ženy,milenky kterou vládce   odvrhl,rozhodne se vzepřít sobeckosti moci a   raději čestně zemřít v boji než se nechat   vláčet bahnem tehdejší doby,tehdejší   poslušnost vycházela z oddanosti k rodině,a   pokud někdo měl pocit křivdy, vrchnost vždy   působila na rodinu a zpracovávala vzbouřence   přes případné nepříjemnosti způsobené   blízkým,závěrečné bojové scény jsou   třešínkou na dortu filmu,který popisuje obraz   tehdejší doby,nespravedlnost,sobectví kterého   se dostávalo poslušným z hůry,japonsko 18   století byla doba kdy za čest a vzpouru se   platilo životem

Nejedná se klasický samurajský film, v němž   jsou hlavním motivem souboje, i těch si v tomto   filmu užijete, ale spíše o kritiku sociálního   zřízení a zneužívání moci. Do protikladu je   zde postavena vlastní čest a lidská důstojnost   proti nesmyslnému dodržování samurajského   kodexu cti. Tento rozpor vyvrcholí závěrečným   soubojem samuraje Isabury Sasahary proti svému   nejlepšímu příteli. Pro morální a etický   odkaz tohoto díla, jej považuji za lepší než   samurajské filmy od A.Kurosawy. A, když nic   jiného, tak scéna kdy přijdou vojáci za   Isaburou s příkazem ke spáchání rituální   sebevraždy, tak Isubarovo zvolání (v podání   T.Mifuneho): „seppuku ? ho, ho“, musíte   vidět (slyšet).