Ztracen ve vesmíru

PROCESOR!
Myslím, že by mi stačilo   tak cca. 10 dní, aby se   Houston neozval a hráblo by   mi. Jsme sociální tvorové,   když je někdo sám a   nestýká se s ostatními, tak   má pokřivený vnímání   reality. Líbí se mi ta   posloupnost když chlap začne   hnít, nejdřív se přestane   holit, pak mýt, uklízet.   Běžně myslí na ženský   chvilku, pak už   stále-"Tobě nevadí,   že nejsme skutečný?"-   Závěr je předvídatelný,   ale i tak z toho mrazí ..

Studentský
nízkorozpočťák, kde   nevybyly penízky ani na ty   lanka jakoby simulující   beztíž?? Tak jsem to od   počátku bral s rezervou; a   jak přibývaly minuty,   zavrhoval jsem jedno schéma   za druhým, čímž ve mě   sice rostlo znechucení z   předkládaného guláše, ale   i zájem přijít na to, co   tím sakra tedy chtěl   básník říci. Vtom mě   překvapil konec. A protože   jsem nepochopil ani pověstné   "Ň", hodnotím   podle toho jaký pro mě dílo   mělo přínos. Doufám, že   tento prapodivný počin je   pouze ojedinělým přešlapem   a nikoli kultovním snímkem   jakéhosi nového uměleckého   směru   vesmírně-psycho-mysticko-otr   avné hatlapatlaniny.

Tento film se většinu času   zamýšlí nad pointou   života, takže se vás to   snaží hodně zamyslet a   radit.Jinak civíte na pomalu   šílejícího kosmonauta a   nevzhledné prostředí   kosmické stanice, občas   protnuté záběry na planetu   zemi nebo halucinacemi   nejspíš o jeho přítelkyni.   Poslední třetina filmu je   tak trochu nepochopitelná   (nebo aspoň já ji   nepobral,tak pokud někdo ano-   může vysvětlit), když   prochází nějakými chodbami   ve skafandru,kteréžto   nemohou být ve vesmíru a   běží tam ty záznamy s   ním...a podle posledních   slov těsně před titulky je   pointa filmu nejspíš   LÁSKA,což taky nevím jestli   jsem se během filmu měl   zamilovat... Rozhodně jestli   jste na akčnější filmy,tak   tento k nim rozhodně   nepatří.