Je obtížné v tomto   případě oddělit politiku   od umění, a nejspíš o to   tvůrcům ani nešlo. Ač   názory na iráckou válku   mohou být různé,   nevzpomínám si, že bych od   neslavných Zelených baretů   s Johnem Waynem viděl   hollywoodskou produkci, která   by byla takovou válečnou   propagandou jako tento film.   Film jsem vzhlédl v New Yorku   ve dnech, kdy tam přišel do   kin, a zažil jsem tak   mediální masáž některých   televizních stanic, zejména   Fox News, ve kterých byl film   nepokrytě prosazován jako   jasný oscarový vítěz a   velký americký film o   skutečném hrdinovi. Při   snaze hodnotit tento film   pouze jako umělecké dílo je   obtížné napsat něco   pochvalného. Film je plný   klišé, narativní struktura   je mimořádně nenápaditá a   druhé velká téma filmu, tj.   vojákovy těžkosti při   návratu do civilního   života, jsou líčeny velmi   povrchně a nepřesvědčivě.   Dané je to i tím, že na   hlavním hrdinovi těžko   rozpoznáte nějakou výraznou   psychologickou proměnu oproti   tomu, jak působil před   válkou. Málomluvnost a   emoční odtažitost byly jeho   charakteristické vlastnosti   evidentně po celý život,   stejně jako jeho úchylná   záliba ve střelné zbraně.   Díky válce se stal hrdinou,   kdo ví, co by dělal, kdyby   svoje slabosti nemohl ukájat   na bojišti. A jeho smrt rukou   jiného válečného   veterána? Kdo s čím   zachází, tím také   schází.

Možná už se divák u   českých filmů raduje z   mála, ale konečně je tu   film stavící na zajímavém   námětu a odvyprávětelném   příběhu. Na dramatický   film by filmu slušela ještě   o něco dramatičtější   zápletka, ale i tak je   scénář silnou stránkou   tohoto snímku. Film také   určitě dobře prodává   výborná titulní Žbirkova   píseň.Co ho sráží, jsou   některé herecké výkony,   zejména Anny Geislerové.   Nešvar, kdy čeští herci   mluví jaksi na půl pusy,   takže jim není vůbec   rozumět, představuje tato   zkušená herečka takřka   učebnicově. Patrně to má   být výrazem civilního   herectví, ale takto se snad   nemluví ani v normálním   životě.

Vizuálně fascinující   snímek, jakých se v dnešní   kinematografii objevuje   pohříchu málo. V budoucnu   bude nejspíš uváděn jako   příklad toho, že umělecky   hodnotný film nemusí být   vždy postaven na silném   scénáři s kvalitními   dialogy. Důvod, proč filmu   nedávám lepší hodnocení   než "sedm   hvězdiček", je George   Clooney, který se dle mého   názoru do role astronauta   nehodí. Jeho problém   začíná být, že hraje ve   všech filmech stejně.   Zatímco jeho "cool"   repliky a nedbalá elegance   fungovaly dobře v   "Lítám v tom" (Up   in the Air), v tomto snímku   působily nepřirozeně s   ohledem na stresovou situaci,   ve které se hlavní hrdinové   ocitli.

Film měl původně vyprávět   o natáčení   nejslavnějšího Hitchcockova   snímku Psycho. O reáliích   natáčení se však dozvíme   pramálo, místo toho   sledujeme filmový portrét   slavného režiséra, ve   kterém byl Anthony Hopkins   přetvořen (či spíše   znetvořen) do režisérovy   podoby sice obdivuhodně,   bohužel na úkor hereckého   výkonu. Na plátně to   vypadá, že pro Hopkinse byla   filmová maska kazajkou, ve   které se mohl sotva hnout.

Doporučuji každému, kdo na   tento film půjde, načerpat   něco z reálií tohoto   případu. Celá kauza John du   Ponta byla v USA hodně   sledovaná a na youtube je ke   zhlédnutí i neslavné video,   které o sobě tento   bláznivý filantrop nechal   natočit. Bez znalosti   kontextu totiž celý   příběh i způsob jeho   vyprávění mohou působit   hodně bizarně. Pomalé   tempo, dlouhé scény, kdy se   děj příliš dopředu   neposouvá, mají pomoct   gradovat napětí až k   tragickému finále. Kdo   příběh zná, možná   filmařskou stránku spíš   ocení,stejně jako herecké   výkony, zejména ty v   podání Marka Rufalla a Steve   Carealla.

Minulou sobotu běžela v ČT   další repríza, na kterou   jsem se původně neplánoval   dívat, nakonec jsem však u   televize stejně zůstal. Po   tolikátém shlédnutí už   mě na tomto filmu   nepřitahuje komika, znovu   jsem však obdivoval genialitu   námětu a zpracování   scénáře. Na ztřeštěném   nápadu bytové   dvanáctisměny vytvořili   Svěrák se Smoljakem   nádherný kaleidoskop   minipříběhů   nejrůznějších lidiček,   kdy v jedné ve dvou scénách   dokázali vykreslit postavy   věrněji a hlouběji, než   mnozí jiní tvůrci na ploše   celovečerního filmu. Patrně   nejlepší film, jaký kdy   tito dva napsali. Výborná je   rovněž hudba. Jedinou   uštěpačnou poznámku mám   snad k tomu, jak se rodina   Knotkových z malé garsonky   přestěhovala do luxusního   bytu na Nábřeží. To by asi   na tehdejším OPBH těžko   připustili, ledaže byl pan   Knotek prominentem režimu. O   tom však ve filmu nic   naznačeno nebylo.

Film, který bude nepochybně   zhojna vysílán při všech   možných výročích   připomínajících   heydrichiádu a samotné   hrůzné události z června   1942, jako hraný příběh   však tento film pohříchu   selhává. Základní problém   už je patrně v námětu. Pro   zfilmování by byl   vhodnější spíš osud   Ležáků a jeho obyvatel, kde   existovala zřetelnější   souvislost s protinacistickým   odbojem. Naproti tomu k   likvidaci Lidic přispěla   spíše celá řada   nešťastných náhod, která   neměla s atentátem na   Heydricha a odbojovou   činností větší spojitost.   Téma lidického muže, který   byl v době vypálení Lidic   ve vězení, a o osudu své   vesnice se tak dozvídá až   na konci války, je sice   zajímavé, ale samo o sobě   nestačí na to, aby celý   film utáhlo.

Politické drama má v   americké kinematografii   velkou tradici a nejednou   tvůrci ukázali, že o   politice lze natočit   strhující podívanou (za   zmínku stojí zejména   Všichni prezidentovi muži).   V tomto případě se však   jedná více o zfilmovanou   učebnici dějepisu než   vyprávěný příběh. O to   víc je zarážející, že   film vzešel z dílny jednoho   z největších filmových   vypravěčů všech dob. Film   je nesnesitelně nudný pro   svou akademičnost a měl být   tak o půl hodiny kratší.   Dle mého soudu nejslabší   film, jaký kdy Spielberg   natočil.

Tento snímek by mohl sloužit   jako protiváha Vlkovi z Wall   Street. Zatímco současný   Scorseseho hit se zaměřuje   na vykreslení   bezskrupulozniho a   blazeovaného světa   finančníků, tento film   líčí události posledního   dne a noci investičních   bankéřů nejmenované   fiktivní firmy (ač   nepřiznaná podobnost s   Lehman Brothers je zjevná)   předtím, než vyhlásí   bankrot. Není to žádná   strhující show jako   "Vlk", spíš   psychologický snímek,   odehrávající se po   většinu času v   kancelářích firmy. Ačkoliv   průměrný divák nemůže   být schopen pochopit podstatu   zjištění, která vedou k   pádu této banky, pochopení   filmu to nijak nebrání. Film   dokáže zaujmout, a lví   podíl na tom mají   vynikající herecké výkony.   Zvlášť brilantní je Kevin   Spacey, kterého jsem dlouhou   dobu v žádném filmu   neviděl, a po letech zase   ocenil jeho mistrovství.   Možná jeho nejlepší   hollywoodský výkon od   Americké krásy a L.A.   Confidential.

Nepokrytě artový film,   přesto vhodný i pro   mainstreamového divíka pro   svoji úžasnou vizuální   stránku. Skvělý je ovšem i   scénář, který ve   zdánlivě nesouvisejících   dvou částech ukazuje studii   toho, jak lidé různě   reagují na extremní situace,   v tomto případě hrozbu   srážky Země s jinou   planetou.

Proč recenzovat film   jedenáct let po jeho vzniku?   Protože jsem ho nedávno   znovu shlédl a chtěl   připomenout a doporučit   všem, kteří z nějakého   důvodu neměli tu čest. Pro   Lynchovy fanoušky je tento   příspěvek patrně nošením   dříví do lesa, pro ty,   kteří chtějí Lynche teprve   objevovat, je to možná pro   začátek nejpřístupnější   film. Narativní postupy   Lynche jsou samozřejmě   originální, nelze očekávat   souvisle odvykládaný   příběh, ale příběh tam   je, a při soustředěném   sledování filmu se dá   pochopit. Zejména však   vizuálně a svoji poetikou   zcela pohlcující dílo.

Těšil jsem se, protože se   jedná o další seriál A.   Sorkina, tvůrce proslulého a   skvělého West Wing   (Západní křídlo). Seriál   je opětovně založen na   brilantních intelektuálních   dialozích mezi hlavními   postavami a snaží se   ukázat, že ke strhujícímu   filmovému/televiznímu   zážitku není zapotřebí   velké akce. To, co však bez   výhrad fungovalo za zdmi   Bíleho domu, kde se   odehrává prvně zmiňovaný   seriál, působí v   prostředí studia fiktivní   televizní stanice velmi   násilně a kostrbatě. Je   vidět, že ani hercům nešly   složité repliky příliš od   pusy. Jejich výkony jsou   afektované, nepřirozené.   Nepovedl se ani casting.   Většině postav chybí   jakékoliv charizma. Velké   zklamání, po pěti   shlédnutých dílech jsem   zakoupený blue ray disk   odložil.

Podle mého soudu jeden z   nejlepších českých filmů   za posledních pět let.   Různých retro filmů a   seriálů vzniklo od revoluce   nepočítaně, kromě   Šakalích let, Obecné školy   a Pelíšků však působí   vesměs křečovitě a   zejmény selhávají ve   vylíčení atmosféry a   reálií doby, do které jsou   zasazeny. Tento film bych   řadil k oněm třem   uvedeným. Výborná Trojanova   režie, na české poměry   skvělý scénář s   výbornými, papírem   nešustícími dialogy, a   podařené herecké výkony.   Film neoprávněně zapadl, v   televizi se (zatím) moc   nehraje, tak doporučuji všem   shlédnout na DVD.

Ačkoliv zápletka vypadá,   jako byla vypůjčena z toho   nejpokleslejšího   béčkového hororu, a   přidává pro jistotu   otřepané klišé   "natočeno podle   skutečných událostí",   filmu nelze upřít   sugestivní a tísnivá   atmosféra, která diváka   přiková do křesla.   Působivé jsou rovněž   lokality průmyslového   amerického maloměsta, kde se   film odehrává. "Vzbuď   se číslo 37", je   předtucha, která se objevuje   ve snech hlavní hrdinky,   předtím než je jako 37.   možná oběť zachráněna   při pádu mostu. Dodávám,   že den po odvysílání   reprízy filmu na Nova Cinema   se v médiích objevila   zpráva, že po požáru   psychiatrické léčebny u   ruského Novgorodu se   pohřešuje 37 lidí. To jen   tak na okraj.

Zklamání. Po předchozích   dvou brilantních filmech jsem   se hodně těšil, ale dialogy   mezi Jesse a Celine ztratily   na lehkosti a přirozenosti,   asi stejně jako celý jejich   vztah. Zejména celá ta   nekonečná obědová scéna s   řeckými hostitely byla   zbytečná, nudná a děj   nikam neposouvající.   Zábleskem starých   "dobrých" časů   byla až závěrečná katarze   na hotelovém pokoji. Doufám,   že čtvrté pokračování za   dalších devět let už   nezvnikne.

Pro mě možná nejsilnější   filmový zážitek roku 2014.   Jimi Jarmusch si vypůjčil   upířské téma, tj. jednu z   nejotřepanějších rekvizit   hororového filmu, aby na   natočil úžasnou filmovou   alegorii o pomíjivosti   lidského světa a trvalosti a   věčnosti lásky, jakožto   jediné hodnoty, která   přetrvá a o niž má smysl   usilovat. Tilda Swinton   předvádí oscarový výkon,   krom toho dokáže být ve   svém věku a i v této roli   neodolatelně svůdná.

Jako drama a akční   podívaná film šlape lépe   než "Kájínek" či   "Sametoví vrazi".   Slabinou je však scénář,   kde se dialogy omezují jen na   banální a klišoidní   repliky herců, a slabá   propracovanost psychologie   jednotlivých postav. Také mi   tu chybí výrazný herecký   výkon. V Kájínkovi byl   znamenitý Vladimír Dlouhý,   v Sametových vrazích jeho   bratr Michal. V příběhu   Kmotra by měl film táhnout   Vetchý, ale do role   "kmotra" se mi   nehodí. Z jeho ztvárnění   hlavní postavy nemrazí,   necítíte k němu odpor,   jaký by tato postava   "zasluhovala".   Vaculík nemá většinou co   hrát a jeho kreace mi místy   připomínají třicet let   starý seriál "Třetí   patro".

Na rozdíl od jiných   Allenovek není silnou   stránkou tohoto filmu jenom   scénář, ale rovněž   kamera. Filmu dominuje   nádherně snímaná Paříž   a tvůrcům se podařilo   vykouzlit atmosféru města   20.let minulého století, do   které se hlavní   představitel snaží vrátit.   Moc příjemný film, a   patrně nejlepší Allenův   film poslední dekády (ale   přiznávám, že Jasmininy   slzy jsem ještě neviděl).

Velkým kladem filmu je   samotný námět a akční   scény. V době remaků a   více či méně zdařilých   adaptací literárních děl   je zvlášť potěšující   vidět hollywoodský film,   který se opírá o   originální námět, ač   vypůjčený z reálného   života. Podobně jako ve   slavném "Amadeovi"   je vztah dvou hlavních   protagonistů náležitě   upraven oproti skutečnosti,   děje se tak však ve   prospěch dramatu. Co filmu   ubližuje, je nekonsistentnost   v tom, očima koho se na film   díváme. Chvíli je film víc   o Huntovi, pak zase o Laudovi,   řadu minut máme spíš   dojem, že film vypráví   nezaujatý pozorovatel   sledující život obou   závodníků. Konec filmu   odvypráví Lauda litující   předčasnou smrt svého   soupeře. Tento formální   nedostatek brání větší   psychologické propracovanosti   postav a divákovi   znemožňuje ztotožnit se s   některou z postav víc do   hloubky. Přesto jasný   nadprůměr v současné   hollywoodské šedi.

Dnes již kultovní seriál   HBO, který nastavil nová   měřítka televizní   dramatické tvorby. Na ploše   šesti samostatných řad   tvůrci rozvíjí strhující   příběh šéfa mafie z   amerického New Yersey, jeho   rodiny a kumpánů. Seriál   zdobí famózní herecké   výkony a neklesající   kvalita scénařů po celou   dobu vysílání. James   Gandolfini předvádí jeden z   nejcharizmatičtějších   hereckých výkonů všech   dob. O to větší škoda, že   už se fanoušky tolik   vzývaného pokračovaní   nedočkáme, protože   Gandolfini v červnu 2003   náhle zemřel.

Dokud se snímek drží v   rovině psychologického filmu   a melodramatu, je to   nesmírně sugestivní   podívaná. Zvláště   poslední scéna je velmi   vydařená a nápaditě   natočená. Zážitek však   sráží erotické sekvence,   které působí násilně a   jako z jiného filmu. Sám   mistr Mastroianni se v těchto   scénách asi necítil úplně   přirozeně, chvílemi   působil až směšně.

Jeden z mála hororových   filmů, který pracuje spíš   s atmosférou a vizuální   stránkou než s příběhem a   šokujícími zvraty ve   scénáři. Pokud divák   přijme tento způsob   vyprávění a nesnaží se za   každou cenu logicky   porozumět tomu, co se na   plátně odehrává, nemůže   být zklamán. Film stojí za   to vidět (a to i opakovaně)   kvůli skvěle nasnímaným   Benátkám a hereckým   výkonům hlavních   představitelů, zejména   půvabné Julie Christie. A za   pozornost stojí i ta   vyhlášená erotická scéna,   která působí nesmírně   přirozeně, citlivě a   reálně, a proto je opravdu   vzrušující!

Film jsem viděl nedávno,   tedy až třináct let po jeho   vzniku, a to jen proto, že   celé ty roky čtu o   úžasném a oscarem nakonec   oceněném výkonu Denzela   Washingtona. Výkon je to   vskutku mimořádný, jen   nevím, zda nepatří do   jiného filmu. Pokud měl film   poukazovat na korupci a   stírání rozdílů mezi   zločinci a policisty, chtělo   to poněkud herecky   civilnější výkon.   Washingtonova postava se   projevuje spíš jako   vyšinutý magor, než jako   někdo, kdo již po letech   policejní služby jenom   zapomněl, proč tu práci   vlastně dělá a jaký má   mít smysl. A krom Washingtona   ten film není zajímavý již   vůbec ničím. Naprosto   tuctová krimi.

Film má na to stát se   kultovním snímkem pro   milovníky americké folkové   scény šedesátých let, ale   jako příběh selhává.   Respektive absence   jakéhokoliv zřetelného   příběhu je jeho největší   slabinou. Bratři Coenovi se   snaží zastřít slabý   scénář tím, že do scén a   postav vkládají svou   typickou poetiku a humor, ale   i to působí místy spíš   křečovitě a jako   vykrádání sama sebe. Ve   srovnání s ostatní filmovou   produkcí na začátku roku   2014 je to pořád slušný   nadprůměr, ale jinak je to   patrně nejslabší film   slavných bratrů.

Nenapádný, v širších   kruzích takřka neznámý   televizní film z produkce   BBC, který je ve skutečnosti   jedním z nejsilnějších   (proti)válečných filmů,   jaký jsem kdy viděl. Film   vypráví příběh několika   britských vojáků od   okamžiku, kdy se dozvědí o   svém nasazení do mírových   operace OSN v Bosně   začátkem 90. let,   nekompromisně a do všech   detailů líčí půlroční   peklo, kterým si v Bosně   prošli, a strhujícím   zážitkem nepřestává být   ani v poslední třetině   filmu, ukazující   přesvědčivě neschopnost   původně bezstarostních   mladíků zařadit se zpět do   každodenního života po   návratu domů. Pro českého   diváka je film   zajímavější o to víc, že   jeho prostřední   "válečná" část   se natáčela celá v ČR.   Film se dá sehnat na DVD   přes Amazon, bohužel   opatřen je pouze holandskými   titulky. Myslím ovšem, že   srozumitelný bude i pro ty,   co neovládají angličtinu   úplně dokonale.

Nepamatuji si, že by nějaký   český film měl takovou   masivní reklamu jako tento.   Ve výsledku to však zase   taková událost není.   Podobně jako u   "Sekala" filmu   ubližuje historická   vykořeněnost příběhu. V   případě Sekala se mělo   jednat o drama v období   okupace, aniž by však   nacistická diktatura měla ve   filmu jakoukoliv funkci. Tady   se zase avizovala detektivka z   roku 1953 těsně před   vyhlášením měnové   reformy, tato historická   souvislost však nehraje ve   filmu významnou roli. Za   úplný nesmysl je třeba   považovat postavu hlavního   kriminalisty, který ač   nekomunista řídí v době   tuhé totality pražskou   mordpartu, a německého   poradce. Těžko věřit tomu,   že by se komunisté osm let   po válce zvali do Prahy na   výpomoc německé experty.   Nadprůměrnou podívanou   dělá z filmu (jako vždy)   Ivan Trojan. Jenom kvůli   němu má smysl se k tomuto   snímku vracet a shlédnout ho   více než jednou.

Dost možná nejslabší   Soderberghův film   doplácející na slabý   scénář. V první polovině   to vypadá na další   chladné, realisticky pojaté   drama ve stylu Nákazy,   tentokrát zaměřené na   praktiky farmaceutického   průmyslu, aby se vzápětí   film změnil na thriller se   šokující a překvapivou   zápletkou ve stylu Malice   (1993) s Nicole Kidman nebo   Primal Fear (1996) s Richardem   Gerem. Problémem ovšem je,   že hlavní hrdina zvrat   tuší a divákům prozradí   už někdy uprostřed filmu,   takže pointa vůbec nefunguje   a kýžený efekt se   nedostaví.

Herecký a bubenický koncert   na úkor příběhu. Motivace   chování T. Fletchera,   vyjevená ve druhé polovině   filmu v rámci rozhovoru s   jeho žákem, nepůsobí   dostatečně přesvědčivě a   při závěrečné scéně   filmu se lze jen dohadovat,   jaké vyústění měli   tvůrci vlastně na mysli.   Nalezl snad despotický   učitel hudby onoho nového   Charlie Parkera? Nastalo tím   mezi oběma definitivní   usmíření a souznění   duší? Je tím pádem   omluveno chování, kterého   dohnalo k sebevraždě jednoho   studenta a zničilo život a   sny patrně mnoha dalším?   Film nemusí ba nesmí být   doslovný, ale scénárista by   měl vědět, co chce   vyprávět. Tady ve mně   přetrvává pocit, že šlo   jen o tu hereckou exhibici.

Spolu se Sopranos tento   seriál dodnes tvoří vrchol   televizní hrané tvorby.   Vypráví o osudech   fiktivního amerického   prezidenta a jeho   poradenského týmu. Veskreze   konverzační seriál je   postavený na brilantních   dialozích, přesto je však   strhující, aniž byste   museli mít zájem o politiku   či znát do detailu americké   reálie.

Téměr doslovný přepis   knižního bestselleru, bez   nějaké větší   režisérské invence, což u   Davida Finchera (nemile)   překvapí. A Ben Affleck v   hlavní roli byla komerčně   možná dobrá volba, herecky   však film sráží. Moje   hlavní výtka však směřuje   k příběhu, tedy již ke   knižní předloze. Postava   hlavní hrdinky neděsí,   nešokuje, protože je prostě   špatně napsaná. Její zlo   nemá nikde původ, z ničeho   nevyplývá, a především   pak není zřejmé, s jakými   pohnutkami Amy vstupovala do   manželství, respektive zda   svůj zvrácený plán měla   už od začátku vztahu s   Nickem, či až po odhalení   jeho nevěry. Jednání Amy   má asi nějak souviset s   jejím dětstvím a románovou   předlohou "Úžasné   Amy", to však ve filmu   zůstává pouze nedbale   načrtnuto, nerozpracováno.