Fair Play [2k digital]

Celkem
milé překvapení.Čekal jsem ptákovinu,ale dalo   se to. Poměrně dobré herecké výkony,slušně   natočené.Jen některé věci trochu skřípaly,   ale to je bohužel už standart. Poznámka pod   čarou: když hraje 25 letá dceru 37 leté, je to   divný, i kdyby jste se na hlavu postavili...

Dlouho jsem se filmu bál, já a sport to sebe moc   nezapadá. Ale zbytečně, film není vůbec   špatný a ukazuje myslím reálný pohled na   doping zde v 80. letech, ale ono jinde to nebylo   lepší že?! Film vlastně má aktuální téma   porád, protože se i nadále podvádí a   hazarduje a sport je kolikrát žumpa, protože je   X těch čestných a férových a X těch co se   neštítí ničeho, ale já vrcholově   nesportoval, tak co mohu někoho soudit, že?   Samotný film dobře obsazen s tísnivou   atmosférou a zajímavým tématem.

Na film jsem byla moc zvědavá. Téma se mi   zdálo extremně zajímavé, protože já jsem se   během své sportovní kariéry v 80. letech s   dopingem ani s stb nesetkala. (Nesportovala jsem   totiž na vrcholové úrovni a rodiče asi byli   normálně hodní.) Bohužel celý film pro mě   vyšel hodně nepřesvědčivě. To co jsem znala   z tréninku a ze závodů tu nebylo příliš   reálně natočené. Nejen že hlavní hrdinka   běhá jako leklá ryba, ale i chabá účast na   tribunách a absence sportovní atmosféry mě   bohužel přinutilo přemýšlet zda i to ostatní   není poněkud nereálné.
Jediný citelný   okamžik se tedy odehrál jen v mé hlavě, když   jsem si uvědomila, jaké těžké dilema musela   ta matka řešit a že pro současníky je to jen   obtížně pochopitelné. Bohužel na to jsem   nepotřebovala vidět celý film.
Jako   sportovní drama to tedy bylo málo dynamické,   jako politické drama nedokážu zhodnotit a jako   psychologické drama to bylo jen takové vlažné.

Tak mne spíše zajímala STB nežli ten sport,   ale nakonec musím uznat, že to tvůrci udělali   velmi dobře. Zaujalo to, a kupodivu se možná   někdy podívám zase.

Spravná a ne uplně běžná kritika minulých   let totalitních, které se snad nikdy nevrátí.   I když podezřívám některé adminy, že by si   asi přáli.

Všude po světě se točí filmy o národních   hrdinech, světlých okamžicích vlastní   historie, to vše za účelem pozdvihnutí   národního uvědomění. Akorát Češi si   neustále sypou popel na hlavu, takže s   pravidelností se objevují filmy s tématem   kolaborace za protektorátu, odsunu Němců po   válce, fízlování a udavačství za   „komunismu“, a teď tu máme o státem   řízeném dopingu. Z historie se stejně nikdo   nikdy nepoučí. Také se lze, zcela mylně   domnívat, dle frekvence výskytu disidentů v   českých filmech za posledních dvacet pět let,   že jich muselo být, přinejmenším několik   miliónů, což je paradoxní, protože v těch   samých filmech, minimálně polovina obyvatel   emigruje. Když to tak půjde dál, za dalších   25 let se budou točit filmy o pěti   příslušnících Stb ztrpčující život 14 999   995 disidentů. Anebo také o ničem, v tom   lepším případě, neboť bude všeobecně   známo, že vlivem masové emigrace se z   Československa stala liduprázdná divočina.   Když to vezmu kolem a dokola, tak to v podstatě   nebyl film o sportu a dopingu, ale jako již   tradičně, klišé o komunistické zlovůli, na   úrovni televizní inscenace. Všeho moc škodí a   předkládat divákům neustále to samé je   spíše kontraproduktivní nežli obohacující.

pravda sice bolí, ale....
nemám pochybnost, že doping byl, je a bude, ale   šablonovitost figurek odpovídá naprosté   parodii. Pani Sedláčková teď už určitě   točí v Hollywoodu, nebo spíš v Bollywoodu. I   pravda potřebuje svou formu.

Anabolické steroidy podávané pod záštitou   vlády, protože socialistický sportovec je   prostě ten nejlepší na světe. Silný příběh   o vrcholovém sportu v Československu v 80.   letech s veškerou dobovou šedí a absurdysmem.   Tvůrci neopomněli vsadit do příběhu ani   práci StB, což už je značně provařené   téma, ale pro neustálé připomínání těm co   rádi zapomínají, je to stále na svém místě.   Lehký psychologický nádech není na škodu.   Hlavní devizou nejsou jen dobré výsledky ve   sportu se šancí se dostat na olympiádu. Souhra   lidských osudů nelehkého bytí s nelehkými   následky převyšuje morálnost a touhy či snech   po daleko lepších výkonech a lepším životě.   Problematika je podána názorně s veškerými   aspekty své doby, která odkrývá obrovský vliv   státu do sportovních výsledků bez ohledu na   zdraví sportovců. Snímek je natočen jako   výpověď nelehké doby kolem sportu a osobního   života. Snímek, který má co říct.

Film o době, kdy jsme všichni věřili, že   naši atleti jsou nejlepší a hrají   fér.
Dobře odvyprávěný příběh, a to jak   dobře dokázal zůstat v hlavách diváků jen   potvrzuje to, jak vášnivé reakce vzbuzuje u   těch, kterým boří jejich představy z mládí.   Děj plyne sice trochu zvolna, a tak je víc času   na vlastní myšlenky.
Judit Bárdos v hlavní   roli podala dobrý a uvěřitelný výkon, Anna   Geislerová coby její matka už méně, ale   celkově je většina charakterů jasných a tak   se film jako celek režisérce rozhodně povedl. A   divácích zůstávají jen ty otázky "Jak   to opravdu bylo? A Fibingerová taky? A co naše   Jarmila?". A to je dobře.

Paradoxní podívaná. -Na plátně vidíte   sprinterku ve filmu bez tempa. Nevím, čím to   je, ale Fair play mě příliš neoslovilo. Filmů   z dob (ne)dávno minulých jsem viděl řadu a   začínám je hodnotit podle toho, jestli dojem z   té doby dokázali něčím obohatit. U tohoto   snímku jsem ten dojem neměl.