Obyčejné postavy, obyčejný   život? To, že je to   natočené ultralacinou   digitální kamerou a priori   neznamená realismus, viz   scénu, kde Pavlu zmlátí   policisté, nebo tu kde její   přítel najde v popelnici   výkupné v hodnotě milionu   Kč, kterým chce zaplatit   léčbu její smrtelné   choroby (!). Amatéřina   nejhrubšího zrna, jeden z   těch filmů, který začal   české diváky ponoukat k   otázce "proč já ty   koncesionářské poplatky   platím?" (tento shit   produkovala ČT)

Je to jak ozvěna indiewoodu   -podivná nesourodá rodinka   (tlustá matka, retardovaný   syn), mnoho postav a   dějových linií- přitom   vzniklá ještě před jeho   pevným ustavením. Na rozdíl   od takových pozdějších   filmů je ale cžGg   jemnější, cudnější, bez   jediného sprostého slova a s   až melodramatickou potřebou   vyjadřovat své pocity a   urovnávat vztahy. Není to   ale zase nějak zvlášť   přepálené, jen trochu   staromilské, ale zase ne   hladivé. Teď z té horší   stránk: jako film to vůbec   nedrží pohromadě, ⅓ děje   je úplně k.ničemu, jeden   děj následuje druhý, ale   nakonec je nic nespojuje. I   retardovaný brácha,   líčený bez příkras, je   spíš než samostatná   osobnost roztomilý chlapec,   ke kterému je nutné být   miloučký.

Je to trochu naivní, místy   nedotažené co se výstavby   děje týká a není to nijak   zvlášť napínavé (tzn.   thriller). Hlavní hrdina   prostě jen kráčí kupředu   za cílem své mise a nic moc   mu výrazně nestojí v   cestě, hlavní záporáci a   dle vyznění filmu tvrdí   (hardcore) gauneři se   nechají během chvilky   přemoci tímhle civilistou.   Co ale film táhne nad   průměr je 1) možnost   chápat ho jako disputaci   hluboce věřícího Schradera   s limity své víry a   náboženství (švagr se   snaží utěšit zoufalého   otce kydy typu "boží   cesty jsou   nevyzpytatelné"),   scéna, kde se hl. hrdina   baví o pojetí sexu s Niki je   opravdu zábavná a   sebereflexivní 2) nečekaná   pointa 3) fajn formální   pojetí (barvy, kamera)

Nejsem si jistý, jestli   ostatní uživatelé   nehvězdičkují spíš   přínos Vojtěcha Jasného   pro českou kinematografii   než tenhle sentimentální   ukňouraně humanistický   kýč, který nemá s poezií,   uměleckým filmem nebo nedej   bože Jasného   "rodáky" nic   společného. Vzhledem k tomu,   jak těžké je vnímat jej   jinak než skrze osobu jeho   režiséra jsem se sám   přistihl při snaze   identifikovat v něm ten   Jasného specifický výraz,   ale to by to celé muselo mít   nějakou koncepci; za všemi   těmi loose ends (v prvních   minutách slíbí cizí muž   dvojici hlavních hrdinů   "cokoli na světě"   a do konce filmu se neobjeví   /// Postavě Vetchýho   vyhoří farma, vypadá to,   že chce spáchat sebevraždu,   jenomže on nechce... a to je   všechno, atd.) nevidím   žádný tvůrčí záměr,   ale pouhou neschopnost dát   filmu smysluplný strukturu -   tvar. Když si odmyslíte   těch pár minut leteckých   záběrů a poetických   montáží přírody, zbude   vám jen červená knihovna   plná prkenného herectví a   dementních patetických   promluv. /// vendy1: myslím,   že to snad pochopili   všichni:-)

Noční vrátný je v jádru   dosti schématická lovestory.   Muž a žena spolu před   časem prožili milostný   románek, osud je rozdělil, a   nyní se setkávají znovu,   ale něco brání tomu, aby   jejich setkání bylo   šťastné (viz Casablanca).   Čím se vrátný vymezuje od   takových podobných filmů?   Jeho základ je totiž zabalen   do rádoby-šokujícího   balastu, muž býval nacista,   žena vězeňkyně... S   technickou stránkou filmu   nemám problém, místy je   dokonce poměrně odvážný,   ale při srovnání s eroticky   akcentovanými filmy   vznikajícími v téže době   rukama italských režisérů   (Pasolini, Bertolucci)   rozhodně prohrává. O   titulním hrdinovi se totiž   nedozvíme víc, než že byl   nácek a teď se snaží   uchránit před svými   někdejšími kamarády svou   milenku - potenciální   svědkyni a jeho náhlé   citové vzplanutí může v   našich očích jen stěží   omluvit jeho válečné   zločiny. A navíc vzhledem k   nedostatku nám poskytnutých   informací si lze vykládat   celý film jako samoúčelnou   provokaci. Scénárista   zkrátka nevymyslel, jak   zápletku lépe uvést do   chodu, tak sáhnul po   citlivém tématu   koncentračních fáborů a   exploatoval ho. Není to   taková zhovadilost jako   Nazisploitation filmy, ale jen   zdánlivě, Noční vrátný   se totiž pouze tváří, že   je něco víc.

Mimořádný film o zlu, ať   už ztělesněném nebo jenom   tušeném. Svou tématikou mi   připomněl Hanekeho, ale   oslovil mě ještě víc,   Reygadas je totiž   mimořádný malíř. S   hodnocením počkám do   další projekce, kterou si   velice netradiční narativní   forma snímku zaslouží,   případně do hlubšího   prostudování režisérovy   filmografie, ale zatím bych   se nebál jít na 90 %

Známý a notoricky   zmiňovaný fakt, že Luchino   Visconti měl coby divadelní   režisér mimořádně   vycvičené oko na krásnou   obrazovou kompozici, je sice   snadno dokazatelný záběry z   chvějící se země (La Terra   tremma), ale neméně   působiví jsou v tomto ohledu   i Rocco a jeho bratři. Navíc   jsou sociálně kritičtí   citlivějším způsobem a   zápletka má ucelenější   dramatický oblouk (což je   ale dáno i tím, že druhý   zmíněný film byl   režisérovi značně   poškozen producenty -   původně měl být podstatně   delší a mít víc dílů).   Méně známý, ale přesto si   troufám říct kanonický   neorealistický film.

To bylo zase něco. Svou   zálibou ve sledování   úpadku to připomíná   Olmerovy exploatační filmy,   ale na rozdíl od nich si   tvůrci zřejmě nemysleli,   že točí tezovitý pamflet   směšně namířený proti   všemu komerčnímu (ostré   střihy mezi vážnou hudbou a   Škodou lásky/Karlem Gottem).   Ve scéně, kdy Frej zjistí,   že jeho bratr postavil   asfaltovou silnici i v leze,   na což reaguje "jediným   logickým způsobem" -   urazí zámek bedně, která   stojí opodál, vyndá z ní   krumpáč a začne jím do   betonu rubat - jsem se začal   nezadržitelně nahlas smát.   Neméně komická je bohužel   celková dramaturgie filmu   (Frej s Čepkem vyhadluje   záchranu lesa, pokud mu   napíše polku, čímž zradí   své přesvědčení, ale   zbaví les "hrozby"   výstavby parku. Čepek tam   park stejně postaví, na což   ale už nevidíme Frejovu   reakci. Místo toho se   dočkáme scény, v níž   sedí na zemi ve svém bytě a   asi dva týdny zuřivě   skládá hudbu. Jeho oddaná   přítelkyně za ním poté   přijde a řekne mu, že ho   opouští, protože hudbě   věnuje moc času. Frej začne   hlavou mlátit o klavír za   řevu "Hlavou zeď   neprorazíš", dokud   nemá zkrvavené celé čelo.   Milenec jeho dosavadní   partnerky komentuje:   "Hele, teče mu   červená.")

Co se technického   zpracování týká, je to   skvělé, ale z hlediska   motivací postav a dramaturgie   to bohužel nedává smysl.   Jen namátkou: proč měla   ústřední rodina potřebu   zaměstnávat u sebe aupairku   z Prahy? vždyť jim svou   přítomností jen   komplikovala situaci. proč se   s Eliščinou postavou baví   nizozemská (?) policie   anglicky (neměli by mluvit   holandsky?) a tlumočí jí   svůj projev do češtiny   (když anglicky umí   výborně)? ...

Podobná message jako u   Jokera, ale méně   křečovitě zahraná (sic),   jakékoli konstrukce prostá a   navíc z našeho světa.