Nějak mě tenhle film vždy   minul, ale jak to vypadá, tak   jsem o nic nepřišel.
Dal jsem tomu sice 4   hvězdy, ale nakonec jsem to   ani nedokoukal.

Vyrůstali jsme na těchto   studiových pohádkách.   Přestože výpravou se   moderním pohádkám   nevyrovnají, většinou je   převyšují srozumitelným   dějem a především   skvělými hereckými   výkony.
Pohádka o   tom, jak se rybář pohádá   se sousedem mlynářem, až se   dostanou před soud moudrého   mladého krále, který   zjistí, že i mezi poddanými   jsou chytrá děvčata,   neomrzí ani po letech.

Jednou z genialit seriálu je   zasazení děje z minulosti do   roku 1984. Seriál měl totiž   na televizních obrazovkách   premiéru o vánočních   prázdninách roku 1983 a tak   i děj, který se odehrával v   minulosti, byl pro nás jako   diváky v té chvíli také   budoucností. Mohli jsme si   tak představovat, že za půl   roku se něco takového   opravdu může odehrát.
Díky tomu, že   Návštěvníci přišli z   daleké budoucnosti, seriál   se nutně musel věnovat   popisu každodenních   činností, aby vynikl   kontrast mezi budoucností a   současností. Po téměř 40   letech od natočení je tak   trochu i skvělým dokumentem,   jak se tenkrát žilo.
Díky skvělému   hereckému obsazení a   penězům zápodoněmecké   televize vznikl skvělý   seriál, který se od   počáteční vážnější   polohy postupně mění ve   vysloveně komediální, když   jsou návštěvníci z   budoucnosti konfrontování s   každodenní realitou   tehdejšího reálného   socialismu.
Dagmar   Patrasová byla jako Káťa   okouzlující a přestože v   té době hodně natáčela,   tak se domnívám, že Káťa   v Návštěvnících pro ní   byla životní role. I když   byl seriál určen   především dětským   divákům, má v seriálu   spoustu odvážných scén a   právem se z ní po tomto   seriálu stal sexy symbol.
Seriál bude oblíbený   určitě ještě dlouhá léta   a bude zajímavé sledovat,   jestli tvůrci dokázali   odhadnout vývoj lidstva.
Geniálně se autoři   popasovali i s vyřešením   hlavního úkolu expedice -   odvrácení srážky s   meteoritem. "Napravit   centrálnímu mozku lidstva   hlavu" tím, že ho   lidový filozor děda Drchlík   dá do vodováhy, je možné   jen u nás. Američané by   nám připravili srdceryvný   dramatický závěr, ale mi   jsme Švejkové, tak tam dáme   obyčejný dřevěný klínek.  
Seriál by mohl mít   klidně i nějaký díl   navíc, protože jsme se   nedozvěděli, jak to s   Drchlíkem dopadlo a hlavně   co je to   "humidovat".

Na film jsem se těšil,   bohužel zklamání.   Chaotické putování   moskevského kluka se svými   přáteli v pohádkové zemi s   nesmyslnými zvraty.
Určitě se dalo téma   ruských bylin zpracovat   podstatně lépe. Plus   zaslouží počítačové   efekty a občas nějaká   vtipná situace. Ale jinak to   vypadá, že v Rusku mají   stejný problém natočit   zajímavý pohádkový   příběh jako u nás.

Loni jsem pohádku vcelku   hodnotil kladně. Při   repríze už hodnotím   podstatně hůře. Mladý   Polívka je příšernej,   princezna je nesnesitelná   hysterka. Jan Hrušínský ze   sebe v postavě krále dělá   opět hňupa. Půl pohádky   máme za sebou a pak to   začalo mít aspoň trochu   děj. Kladně hodnotím   hlavně kostýmy lesních   obyvatel, ale jako komplet je   to bída.

Nečekal jsem od pohádky   žádný zázrak, na druhou   stranu to až tak velký   průšvih nebyl.
Bohužel celou pohádku   zabíjí kamera, některé   záběry jsou nádherné, ale   často to prostě není   ono.
Oživením   pohádky byla určitě   Veronika Kubařová, ovšem   základní zápletka, že   hlavní postava (již   dědeček) si najde novou   partnerku v podobě mladé   královny, mi nepřišla   šťastná.

Vyrazit do vzdáleného   cizího města může být   problém i pro zdravého   teenagera, natož pro mladou   autistickou dívku, která má   problém přejít rušnou   křižovatku řízenou   semafory. Ale pokud chce včas   odevzdat svůj scénář ve   filmových studiích v Los   Angeles, nezbývá jí nic   jiného, než dalekou cestu ze   San Franciska absolvovat.
Nakonec se jí podaří   nastoupit do správného   autobusu, jenže se to cestou   zadrhne. Vezme si totiž sebou   svého malého psa, který do   autobusu nesmí. Když se to   provalí, řidička jí   vysadí kdesi na půli cesty v   nehostinné části   Kalifornie, vzápětí   přichází téměř o   všechny peníze, zůstane jí   jen hrst mincí.
Film   je pak sérií různých nehod   a nedorozumění, které   vyplývají z autismu hlavní   hrdinky. Do toho se rozjede   pátrání, neboť o své   cestě nikomu neřekla a nikdo   neví, kde se momentálně   pohybuje.
Označit   tento film jako komedii mi   přišlo hodně nadsazené. U   Rain Mana jsem se bavil víc.   Hlavně tam měl hlavní   představitel neustále u sebe   svého bratra, tady se hlavní   představitelka musí   spolehnout sama na sebe a   okolí jí to moc neulehčuje.   Nakonec všechno dobře   dopadne.
V záplavě   nesmyslů, které se v   dnešní době vysílají v   televizi, určitě film stojí   za zhlédnutí.