Další z příběhů dvou   totožných brundibárů   Bernardů Bombusů, kteří   tentokráte vedou spor o tom,   kdo z nich je starší a   objasnit tuto situaci jim má   nalezený, lidmi sestavený   atlas hmyzu. Nejenom, že jim   spor atlas nedokáže   rozřešit, ale díky němu   zjišťují, že jsou vlastně   hmyzem, s čímž rezolutně   nesouhlasí a svou hrou na   basu to dají autorovi jasně   najevo. – I když nejsou   příběhy těchto dvou   nachlup stejných čmeláků   známé tak, jako ty z mechu a   kapradí, od rybníka   Brčálníka nebo o malé   čarodějnici, jde stále o   velmi vtipnou podívanou,   která dětského – a nejen   toho dětského – diváka   nikdy neomrzí. Přičteme-li   k tomu nenapodobitelný   výtvarný rukopis Zdeňka   Smetany a výtečný hlasový   projev Jiřího Sováka, jsou   příběhy těchto dvou   čmeláků dalším klasickým   dílem československé   animované školy.

Taková kreslená   „miniatura“... úsměvná   hříčka... o konfliktu mezi   člověkem a strojem, aneb   pokrok se nedá zastavit. A   jak takový civilizační   rozvoj společnosti může   taky dopadnout, se můžeme   podívat v tomto krátkém   kresleném snímku tvůrců   Václava Bedřicha a   Vladimíra Jiránka. Ti s   humorem a nadsázkou   automatizovaný svět   „polidštili“ – daly   automatům lidský smysl pro   humor – a ty si z našeho   hlavního lidského hrdiny   dělají jednu srandu za   druhou a provádějí mu   nejrůznější   „žertíky“. V závěru se   hlavní hrdina sám stává,   vhozením mince do svých   úst, připomínající otvor   na mince, jakýmsi automatem v   tomto „lidském“   světě... člověk se rázem   proměnil v automatizovanou a   naopak automat v lidskou   „bytost“.

Belmondo ve filmu, který jsem ještě neviděl?!?
Bohužel ano, ale jelikož   tento film běžel v televizi   naposledy před spoustou let,   není divu, že byl pro mne   doposavad zcela neznámým.   Ono z dnešního pohledu se   nejedná o nějakou   bůhvíjakou podívanou, což   může být důvod, proč se v   televizi film tak dlouho   neobjevil. Příběhu o jedné   „velké“ pomstě a jednom   „dostihovém“ podvodu   dominuje právě mladý   Belmondo (bylo mu v té době   právě třicet let),   neztratí se ani krásná   Jeanne Moreau jako jeho   bývalá manželka, Gert   Fröbe jako milionářský   objekt jejich podvodu a   další. Film rozhodně   nenudí a docela příjemně   Vám uteče.

5 herců, 30 minutová   stopáž a jeden mravokárný   příběh o jedné rozmazlené   princezně... ale především   velmi milá pohádka pro celou   rodinu na zpestření   svátečního odpoledne.

Bohouš podruhé
Průměrné, ne-li   podprůměrné, volné   pokračování legendární   televizní komedie o jednom   nenasytném bernardýnovi   Bohoušovi. Místo Bohouše   zde máme jeho domnělého   syna Josefa, Sováka   vystřídal Miloš Kopecký   (jakožto bratr postavy,   kterou v prvním díle hrál   Jiří Sovák) a Vladimír   Menšík si svou roli s velkou   chutí zopakoval i zde.   Zatímco první díl si   vystačil defakto se třemi   osobami, v druhém je již do   pomsty zapleteno mnohem více   postav. To, co drží toto   pokračování mimo šeď   průměru, je jednoznačně   herecké obsazení v čele s   výtečným Vladimírem   Menšíkem, jemuž dokonale   sekunduje Josef Hlinomaz.   Kvalitu tohoto dílka dokazuje   rovněž fakt, že ačkoliv je   Bohouš na televizních   obrazovkách téměř   každoročně, Bohoušův syn   se na ní neobjevil již více   než deset let, ne-li více!!!

Rokycany versus Sedlčany
Malá televizní hříčka o   jedné manželské rozepři   aneb pojedeme letos na vánoce   za maminkou do Sedlčan nebo   za druhou maminkou do Rokycan.   Vladimír Menšík a Iva   Janžurová společně   rozehrávají herecký koncert   dvou hvězd, kterému –   rovněž výtečně –   sekunduje Vladimír Dlouhý   jako jejich chápající syn.   A nakonec jedna hláška,   kterými je tato inscenace   doslova nabitá: „Milá   Marie, já jsem ti něco   zatajil. V naší rodině   nebylo všechno vždycky tak v   pořádku, jak jsem se   stavěl. Náš pradědeček   jednou řek, asi v takovýhle   situaci, babičce: „Pojď si   zaplavat.“ A ona šla a   zapomněla, že neumí   plavat.“

Výborná kreslená   úchylárna. Oni i poláci   umějí dělat ulítlý   kreslený filmy. A ta   závěrečná postelová   scéna! Doporučuji.

I když z díla vyčnívá   lidovost jako sláma ze   slamníku, je toto   zpracování Tylovy báchorky   plné příjemných písniček   svěží a sršící vtipem, a   to vše navrch podpořeno   výbornými hereckými výkony   Václava Postráneckého (jako   čert Salamandr) a Jany   Hlaváčové (jako   vdavekchtivá Kačena) a   dalšími skvělými herci.   Suma sumárum: já se   náramně bavil, obzvláště,   když se na improvizovaném   hospodském jevišti objevil   Josef Bláha jako dvorní rada   Ludimor.

Poslední hřebíček do   rakve, a někdy bohužel   doslovně. Při natáčení   umírá Jean Girault, rovněž   autor Zelňačky René Fallet.   Louis de Funés již zde   vypadá dosti sešle a role mu   již vůbec nesedí. Ačkoliv   předchozí snímek Zelňačka   nesklidil velké divácký   ohlas, přece jenom byla role   v tomto filmu bližší věku,   ve kterém se Funés   nacházel, a jako četník   již působí dosti trapně.   Film se stal posledním   snímkem tohoto francouzského   komika a nebylo to důstojné   zakončení jeho   filmografie...

Kouzlo vyprchalo...
...poslední dva díly   četníkovské série nikdy   neměly být natočeny. Ale   stalo se a tak se zde   strážmistr Cruchot setkává   s návštěvníky z vesmíru,   kteří se snaží infiltrovat   i do jeho četnického sboru.   Nápad možná dobrý,   poplatný své době, ale   zcela nevyužitý, lépe   vyznělo mimozemské téma v   přepisu knihy René Falleta   Zelňačka.

Hořkosladká komedie je   příběhem o třech   manželských párech, které   spolu pravidelně tráví svou   dovolenou. Jejich   přátelství je však   narušeno, když se jeden z   těchto párů rozhodne   rozvést a rozvedený muž si   sebou přivádí novou mladou   přítelkyni. V průběhu   jednoho roku, na pozadí   čtyř ročních období (od   jara do zimy) sledujeme, jak   se s touto situací vyrovnají   zbývající dva páry a kam   se posune jejich dlouholeté   přátelství... Snímek je   prvním zcela autorským   filmem Alana Alda a stal se   zároveň i jeho   nejúspěšnějším – v   roce své premiéry se stal   jedním z komerčně   nejúspěšnějších a   zároveň uspěl i u kritiků,   kteří mu udělili řadu   nominací na prestižní ceny.   Od svého vzniku možná již   trošku zestaral, ale i tak   pro mě zůstává příjemnou   sondou partnerských a   mezilidských vztahů, filmem,   na který se vždycky rád   znovu podívám...

Trpělivost ta dáma ví, kdy   přijít, neb nikdy nestalo   se, by zmeškala svůj čas...   Eduard Cupák v roli   nevyléčitelně nemocného   stárnoucího lékaře opět   dokázal, že je pan herec a i   Pavel Zedníček jako jeho   protihráč obstál na   výbornou. Měl byste se   stydět Kruml, že nemáte   VUML :-)

Další klasika éry němého   filmu a také další z   dlouhé řady klasických   hororů studia Universal.   Hvězdou snímku je Lon   Chaney, který zde podává   jeden ze svých životných   výkonů. Dnes už se u tohoto   snímku bát nebudeme, přesto   se ve filmu nalézá několik   impozantních a děsuplných   scén. Jednou z nich je ta, ve   které Christine strhne   fantomovi jeho masku, aby   viděla jeho pravou tvář.   Avšak tím největším   vrcholem – alespoň pro mou   maličkost – je maškarní   bál a scéna, ve které Lon   Chaney schází ze schodů   jako rudá smrt. V některých   verzích snímku můžeme tuto   scénu vidět i v barvě,   konkrétně v červené, a   díky tomu nabývá ještě   více na působivosti. Ne   nadarmo se dá říci, že Lon   Chaney byl ztělesněním   smrti, a když ta „smrt“ v   roce 1930 zemřela, mnoho   lidí si plně uvědomilo, jak   moc jsou i oni smrtelní.   Dokonale působí rovněž   výprava filmu, zvláště   podzemí pařížské opery.   Původně byl záměr studia   natočit film v autentickém   prostředí pařížské   opery, ale protože by musela   být po dobu natáčení   uzavřena, bylo od tohoto   záměru upuštěno a   pařížská opera – i se   svým tajuplným podzemím –   byla celá postavena v   Hollywoodu, kde mimochodem   stále stojí a je jednou ze   zdejších atrakcí. I přes   mnohé klady tohoto snímku,   mi přijde film trochu   rozvláčný a pro dnešního   diváka, navyklého na   svižné tempo, proto méně   stravitelný.

Jedna hvězdička navrh za   Josefa Kemra a jeho zcela   unikátní pěvecký výkon   při písni Kde domov můj   (včetně druhé sloky).

Ty vado, Kája předvedl v   úvodu a v závěru takovou   taneční kreaci, že mi až   čelist spadla. A to karate!!!   Jinak spíše podprůměrný   televizní pořad   sedmdesátých let.

Krátká groteska z   dvanáctidílné série   veseloher, které pro   společnost Mutual natočil   Charles Chaplin. Snímek je   především řadou divokých   honiček, ve kterých se   Chaplin, který se coby   strážník snaží uniknout   svému pronásledovateli –   největšímu postrachu svého   policejního rajónu (jako   vždy výtečný hromotluk   Eric Campbell), ale vedle toho   obsahuje rovněž několik   dokonale propracovaných gagů   a scén, které i po téměř   století (!!!) dokáží   zaručeně rozesmát. Snad   nejvtipnější je ta, ve   které se Chaplin coby   novopečený strážník   setkává poprvé s   největším postrachem svého   policejního rajónu   (hromotluk Campbell) a snaží   se dostat k policejnímu   telefonu upevněnému na   pouliční plynové lampě,   aby přivolal posily... A jak   si v této nezáviděníhodné   situaci náš tulák-policista   poradí, nebudu prozrazovat...   Na to se podívejte již   sami...

Je to tulák, není to tulák… je to tulák!!!
Film jako takový je pouze   improvisovaným a na filmové   plátno zaznamenaným   výstupem Chaplina na   automobilových závodech   dětských aut. Jako takový   by samozřejmě upadl v   zapomnění nebýt právě   Chaplina a především jedné   vpravdě historické   skutečnosti… poprvé se zde   americkému publiku   představuje postava tuláka.   Sice to ještě není přesně   to, co znají milióny   diváků na celém světě,   ale hrubé obrysy této   postavy zde již jsou.   Nejedná se ani o první film   Chaplina v této masce, tím   je Chaplin v hotelu, ale jde o   první film s touto maskou,   který americké publikum   mělo možnost zhlédnout,   Chaplin v hotelu byl do kin   uveden až o dva dny   později... a zrodila se   legenda, legenda zářící   dodnes. Z tohoto důvodu   dávám i tak vysoké   hodnocení, které si tento   snímek jinak nezaslouží.

Louis de Funés jako vynálezce a oddaný manžel
Asi poslední film tohoto   francouzského komika, který   stojí za to opravdu vidět.   Skvěle se své role ujala   rovněž Annie Girardot,   která je Funésovi   rovnocenným partnerem, a   společně vytváří jeden z   nejúžasnějších   manželských párů   francouzského filmu (nelehkou   úlohu měla Annie po Claude   Gensac). Ve své podstatě je   film postaven na zcela   banální zápletce různých   pohledů na svět jednoho   manželského páru a je   spíše sledem celé řady   nápaditých gagů, které   jsou postaveny nad samotný   příběh. Naprosto dokonalá   je scéna s deštníkem,   scéna podpisu kontraktu s   Japonci nebo scéna s dech   beroucí kulečníkovou   destrukcí... "Můj   volební program ve třech   bodech: za prvé plná   zaměstnanost, za druhé plná   zaměstnanost, za třetí   plná zaměstnanost."

Mám právo na babičku...
Jedna z méně známých   komedií mistra zábavy Louise   de Funèse, ve které se vše   točí kolem jedné   „neidentifikovatelné“   mrtvoly a potřeby se jí   velmi rychle, nenápadně, ale   především dokonale zbavit,   a to všechno v situaci, kdy   je váš dům plný cizích   lidí, a ke všemu máte za   zadkem jednoho neodbytného   policejního komisaře... aneb   kdopak to byl zahrabán pod   ten altán, když ne pan   JO?!?. Tahle výchozí situace   je jako stvořená pro gejzír   nejroztodivnějších gagů,   avšak ty se až na pár   světlých výjimek   (zvláště zapojí-li se   jistá pohovka nebo   šestnáctiletá babička)   nedostavují. Film samotný   nezapře své divadelní   kořeny, a proto se zde   nabízí srovnání s Oskarem,   vedle kterého je ale chudým   příbuzným. Jistým plusem   pro tento snímek je, že   oproti většině mistrových   filmů z jeho slavné éry,   není tak zprofanovaný a na   televizních obrazovkách jej   můžeme vídat opravdu jen   zřídka. Snad za to může   dabing filmu. Ten původní s   Františekem Filipovským   leží někde hluboko v   archivech (to v tom lepším   případě) nebo je nadobro   zničen (v tom horším,   avšak jeho ukázku lze na   webu najít, tak se snad   někdy dočkám i toho   původního). A Jiří   Cízler, který po něm v   případě tohoto snímku   převzal štafetu, nedosahuje   jeho kvalit, ale na rozdíl od   jiných pokusů nahradit   nenahraditelného Františka   Filipovského dopadl Cízler   docela obstojně. Suma   sumárum: Žádná sláva, ale   koukat se na to dá. Existují   i slabší filmy tohoto   mistra.

Další z řady televizních   spících „klenotů“,   které radši měly zůstat   tiše podřimovat v   archivních fondech české   televize. Suma sumárum:   ztráta času; jednou toto   dílko viděti a více po něm   toužiti již nebudete...   pokud nejste skalním   fanouškem Václava Dubského,   pardon Václava Neckáře.

MOST je příběhem skupiny   mladých kluků, rozdílných   povah, charakterů i   sociálního zázemí, kteří   se jednoho dne společně   ocitají tváří v tvář   válečnému běsnění.   Jejich dětské hry tak   najednou nabývají krutých   rozměrů, které nemohou   nechat nikoho chladným. I   přes svůj pomalý rozjezd,   kdy se seznamujeme s   jednotlivými mladými hrdiny,   je tento snímek jedním z   nejpůsobivějších   protiválečných filmů,   které jsem kdy viděl. A po   jeho skončení mi opravdu   nebylo zrovna nejlépe, což   je možná „krutě dobrá“   vizitka tohoto filmu...

Takový docela milý loutkový   snímek o přátelství a   porozumění odehrávající   se na pozadí vánočního   času, což způsobuje, že je   snímek místy až příliš   sentimentální, ale i tak se   mu nedá upřít docela   kvalitní zpracování, které   je zásluhou především   rutinéra Garika Seka, který   animovat takovéto loutkové   filmy prostě a jednoduše   uměl. Co však tomuto snímku   je ku škodě, je   „hlasová“ volba Radovana   Lukavského, který namluvil   hlavní postavy příběhu –   budík a plyšového   medvídka. Prostě a   jednoduše jsem si zvykl v   českém animovaném filmu a v   dabingu na mnohem lepší   výběr hlasů do   různorodých rolí, což se v   případě tohoto filmu jaksi   nepovedlo. V následujícím   díle – VYLEZ ZBABĚLČE –   mu zůstala již jen role   budíka.

Jen idiot může vyhrát tuhle válku...
A jak už to tak bývá, když   je potřeba, tak se ten jeden   idiot najde a válku vyhraje.   Myš, která řvala je   absurdní satira o jedné   vpravdě dokonalé a nadmíru   úspěšné válečné invazi   armády nejmenšího státu   světa do Spojených států   amerických aneb, kterak se   dvacetičlenná armáda   lučištníků   velkovévodství Grand Fenwick   zmocní nejmocnější bomby   na světě a i s jejím   konstruktérem, jeho podlednou   dcerou a jedním vojenským   důstojníkem se jako   „hrdinové“ vrátí do   své rodné země. Peter   Sellers si ve filmu střihnul   trojroli a s jeho   výkonem/výkony film stojí a   padá. A Jean Sebergová...   radost pohledět.

Dokumentární snímek o   vzniku animovaného filmu. Od   počátečního nápadu až po   jeho konečnou projekci   sledujeme práci na realizaci   animované písničky. Silně   rušivým elementem je   kontrast hudby samotné   písničky a hudby   doprovázející   dokumentární záběry, a   proto se vždycky těšíte,   až se zase na plátně se   objeví typické Pilařovy   kreslené postavičky,   doprovázeny zpěvem Waldemara   Matušky.

Slabota, která dnes už   zaujme málokoho, zub času   zde opět plnou silou   zaúřadoval. Avšak jeden   klad tato inscenace přece   jenom má. Tím je   přítomnost role doktora v   podání Jana Schmida,   okamžiky, kdy je na scéně   nebo se o něm hovoří,   patří k tomu nejlepšímu na   této inscenaci. „Milí   frekventanti, dnes měl mít   doktor přednášku o   bezpečnosti na horách.   Přednáška odpadá, protože   mi mládenci z horské služby   volali, že doktor spad do   Labskýho dolu.“ A   přednáška na druhý pokus:   „Milí frekventanti, dnes   večer měl mít doktor   přednášku na téma   bezpečnost v horách, ale jak   mi volali chlapci z horské   služby, přednáška nebude,   protože náš doktor byl   zadržen v Polsku.“

Já taky nejsem blázen
Určitě se Vám již taky   nejednou stalo, že jste kdysi   dávno viděli nějaký film,   o kterém si myslíte, jak   není úchvatný, a když jej   po letech máte opět možnost   shlédnout, tak jste mírně   řečeno v rozpacích,   neřkuli přímo zklamáni. A   to je také případ tohohle   filmu. On to není špatný   film, naopak 7 hvězdiček si   určitě zaslouží. Paul   Newman podává jako vždy   jeden ze svých excelentních   výkonů a strhává na sebe   veškerou pozornost (na   rozdíl třeba od takového   Bruce Willise), rovněž   Jessica Tandyová je   výborná, ale přece jenom   něco, co jsem v tom filmu asi   spatřoval kdysi dávno, se   vytratilo… Ale Bůh ví, co   to bylo.

Dobová komunistická agitka pro děti!!!
"Hádej, hádej, hadači   o makovém koláči. Z čeho   je ten koláč? Z   těsta..." Poslední tři   vlasy na mé hlavě vstaly   hrůzou z tohoto komunistickou   propagandou nasáklého   snímku, který byl, což je o   to horší, určen dětskému   publiku. "Teď už víš   ty hadači, co je práce v   koláči? Máma, dělník,   žnec i oráč, každý   zaslouží si koláč." A   já již vím: „NIKDY   VÍCE“!!!

PS:   Ten strašlivý ženský hlas   mě bude strašit ještě   dlouho!

Pohádka o cestě chudé   dívky Barušky za modrým   princem zakletým do podoby   modrého ptáčka, je další   z dlouhé řady studiových   pohádek české televize,   avšak tato televizního   diváka příliš neosloví, a   jedno její zhlédnutí   bohatě stačí.

No nevím, nevím, ale pro mě   to byl dost zoufalý, slabý a   nebojím se říci ubohý   pokus o pohádku, a co je   ještě horší pohádka   vyšla z dílny Ostravského   televizního studia. No nevím   jestli si Ostrava zaslouží   ten titul "Evropské   hlavní město kultury"?   :-) Ale to se zanedlouho   dozvíme, snad ti komisaři   neviděli toho (psáno 31.   srpna 2010).

Samý nevzdělaný hovada
Vtipem a dobrými hláškami   sršící pohádka podle Karla   Čapka. Když k tomu přidáte   i skvělé herecké obsazení,   pak je o půlhodinovou zábavu   dobře postaráno. „...a ani   gazelí řízečky na   bambusové omáčce. Ani ani   ani ň. Takové... takové   jemňounké, křupavé,   takové lehounké... a jakou   dají piplačku.“