konec dětství Solovjev
Konec dětství je   příjemné, inteligentní   kino. Ruský pionýrský   tábor v sedmdesátých letech   je zcela jiný než by měl   být v brežněvovské mozky   vymývající totalitě.   Někteří vedoucí a děti   mají pionýrské   "galstuky", ale jsou   lidští, inteligentní a   osobití. Tradiční téma   režiséra, mladý nesmělý   zamilovaný muž, se zde   rozehrává v mnoha humorných   i vyhrocených scénách.   Pionýrský vedoucí   nedeklaruje   marxisticko-leninské pravdy,   nýbrž např. vysvětluje   dětem, že kámen je také   živý a má duši.   Vychovatele diskutují večer   s pionýry o obrazech a učí   se samostatnému myšlení a   názorům. Jako ve většině   ruských filmů nesmí chybět   klasik. Zde je patronem   Lermontov. Do něho se hlavní   hrdina stylizuje, jemu se chce   podobat, což bývá někdy   komické. Sejdou se v   milostném dialogu ve hře   Maškaráda, kterou děti   sehrávají. V boji o   přízeň vyvolené se hlavní   hrdina dostává do krajní   situace, kde řeší morální   dilemata. Stává se   bojovníkem za pravdu, proti   všem. Jeho jednání je však   účelové a je odhaleno. Pak   se musí vyrovnat sám se   sebou, se svým svědomím, s   odmítnutím jeho lásky i s   láskou , kterou neviděl.   Začíná znovu, podle   známého "staré srdce   jsem ztratil, nové ještě   nemám". Film je   nadčasový a   nadgenerační.
Osobně   jsem byla překvapena tím,   že byl tento film natočen v   sedmdesátých letech. Podle   otevřenosti,   svobodomyslnosti, kreativity i   lidského humoru by to bylo   možné přijnejmenším po   perestrojce. Takové Rusko   nám nikdo dříve   nepředstavoval a to je   škoda.

Východ-Západ: nejlepší srovnání
Vynikající film dokonale   představuje zrůdnost   totality. Naivní Západ   reprezentovaný Marií versus   reálná Východ   reprezentovaný jejím mužem   Alexejem. Menšikov i jeho   manželka Sandrine Bonnaire   hrají úžasně. Exceluje   zde i mladý nadaný Bodrov   jr. (jehož otec je   spoluautorem scénáře) jako   Saša, dnes proslaveny filmem   Brat. Emigranti druhé   generace se díky kvalitní   propagandě vrací po druhé   světové válce do SSSR, aby   pomáhali budovat domovinu   jejich otců. Marie   (Francouzska) nemůže   pochopit, proč nemůže zase   odjet zpátky do Francie,   proč nemůže svobodně   komunikovat, proč si nemůže   stěžovat na ministerstvu   vnitra, proč nemůže dát   dopis francouzské umělkyni.   Stále se snaží prorazit   hlavou zeď. Zato její   manžel Alexej to pochopí   velmi rychle a přizpůsobí   se, snaží se ji chránit a   vyčkává. Maria to nechápe   a upíná všechny své touhy   po svobodě k mladému   Sašovi, který je po smrti   babičky také frustrován,   vyhodí ho z plaveckého   oddílu a začne se oddávat   alkoholu. Režimu to vyhovuje.   Rozpadlé rodiny, udávání,   strach, vykořenění lidé   bez zázemí, to jsou karty, s   nimiž se dobře hraje. Na   Alexeje je od příjezdu do   vlasti otců vyvíjen nátlak,   aby se rozvedl s   „cizinkou“. Nabízejí mu   výhody jako větší byt   apod. I když jsou vztahy mezi   manžely narušeny, nezradí   ji, i když Marie si myslí,   že ji „prodal“.   Zajímavé jsou i vztahy   Alexeje a jeho milenky a   udavačky z komunálního   bytu. Olga špehuje a čte   dopisy Marii. Alexej, když to   zjistí, jí říká: „..   nás v dětství učili, že   se nečtou cizí dopisy“,   ona kontruje „to jsme museli   mít jiné dětství..“ V   úplném odloučení, kdy   přeloží Sašu z Kyjeva   jinam, zůstává Marie zcela   opuštěná. Jsou tam   nádherné scény, kdy je   vidět, jak přes všechno jí   Alexej silně miluje. Maria   pomáhá utéci Sašovi a   Velký Bratr, který vše   sleduje, ji dostane na šest   let do vězení. Vychází ven   jako vyděšené zvířátko k   rodině, kterou už nezná.   Další bezmocnost a   nemohoucnost Západu je vidět   po dramatickém útěku Saši.   Domníval se, že Marii   zachrání, ale nikoho tam   Východ nezajímá. „Jaká   je to svoboda?“ křičí   Saša v obžalobě tuposti a   hluchosti Západu a   podřezává si v   bezvýchodném boji žíly.   Pomůže jim herečka, kterou   se pokusila v Kyjevě   kontaktovat Marie. Společně   s Alexejem ji připraví   dramatický útěk z   Bukurešti. Se synem prchá a   po sedmi letech si uvědomuje,   že jí muž miluje, celou   dobu podporuje a že se také   pro ni obětuje. Alexej jí   slibuje, že přijede za nimi.   Může to splnit při   perestrojce, po 30 letech.   Spojí se tak krásně stavba   příběhu, který začíná   vyznáním lásky Alexeje   Marii na lodi přivážející   emigranty do SSSR a končí   novým daleko větším   vyznáním, kdy se Alexej   obětuje za svou rodinu. Film   plný kontrastů, velké   lásky a velké nenávisti,   touhy po svobodě a reality ve   velkém komunistickém   vězení. Komparace Východu a   Západu, z níž ani jedna   strana nevychází v   nejlepším světle. Vřele   všem doporučuji. K sehnání   v ruštině v Bubenečské   ulici 13, Praha 6, v prodejně   Arbatu za 150,-Kč.