101 dalmatinů

V Londýně žije hezký a inteligentní dalmatin Pongo. Na vycházce se svým pánem se seznámí s krásnou dalmatinkou Perditou a zamiluje se do ní. Naštěstí se do majitelky psí krasavice zamiluje i jeho pán. Zanedlouho se Anita s Rogerem vezmou a Pongo už nikdy nemusí opustit Perditu. Jak se dá čekat, narodí se Perditě po čase krásná štěátka a celá rodina se kolem nich točí. Ráda by je měla i Anitina dávná spolužačka Cruella, ale pejskům se vůbec nelíbí. Tuší nekalé záměry. Cruella se ovšem nedá odradit a jde tvrdě za svým cílem. Chce ze psích kožíšků šít luxusní černobílé kožichy a malé pejsky unese. Perdita s Pongem vzbouří celou zvířecí říši, aby své děti zachránili. Prožijí dramatické okamžiky plné nebezpečné a napětí, ale za pomoci přátel se jim podaří štěňátka zachránit....

Písně (text, hudba):

Cruella de Vil - (Mel Leven) Jeanne Bruns a Bill Lee
Dalmatian Plantation - (Mel Leven) Jeanne Bruns a Bill Lee
Kanine Krunchies Kommercial - (Mel Leven) Lucille Bliss
Remember When - (Franklyn Marks) Lucille Bliss

Klasický animovaný snímek 101 dalmatinů byl natočen v roce 1960, přesto si však dodnes zachovává svěžest a výtvarný švih, jež jsou nedílnými prvky rukopisu studia Walta Disneyho. Je jedním ze tří posledních dlouhometrážních filmů s Disneyho účastí a v mnohém prozrazuje snahu studia hledat po formální i obsahové stránce nové cesty. Snímek se už nezaměřuje na dětské, ale na rodinné publikum, a při jeho natáčení bylo pro animaci poprvé využito rozmnožovacího systému xerox, jenž nejen urychluje práci,ale umožňuje i zachovat rukopis výtarníka (šlo o vůbec první automatizaci v animovaném filmu). Příběh tématicky navazuje na úspěch"psího filmu" Lady a Tramp. Typicky "pozitivní" vyprávění o vítězství rodinné soudržnosti však v tomto případě nabývá lehce absurdních rozměrů. Hlavní
vizuální atrakci snímku, s níž se neustále nápaditě pracuje, je totiž skutečně sto jedna dalmatinů. Vypravěčem přiběhu je londýnský pes Pongo, který se rozhodne změnit staromládenecký život svůj i svého pána, skladatele písniček Rogera. Seznámení s půvabnou dívkou Anitou a s její fenkou Perditou jim přinese nejen rodinné štěsti, ale i nečekané trampoty. Patnáct štěňat spokojeného psího páru je totiž ukradeno; protože pánové ani Scotland Yard si nevědí rady, Pongo se svou družkou s přátelskou pomocí londýnských i venkovských psů štěňata najdou a zachráni je před démonickou Cruellou de Vil. Mondénní únoskyně, nade vše milující kožichy, se totiž rozhodla pořidit si s pomoci dvojice zlodějíčků kabát z kůži- ček malých dalmatinů. Koupila (nebo ukradla) devadesát devět štěňat, která Pongo s Perditou po strastiplné cestě, plné pronásledování a nebezpečí,nakonec v pořádku dopraví do Londýna - Výtvarné řečení Kena Andersona je pevnými liniemi a kontrastními barevnými plochami v záikladní barevné škále ovlivněno comicsem a pop artem (nejvýrazněji v jedné z nejdémoničtéjších ženských disneyovských kreslených postav, v Cruelle); v pojetí lidských figur lze vysledovat vliv Disenyových "konkurentů", Hanny a Barbery. Pro "disneyovky" je nezvyklá
také (v podstatě ovšem dobrosrdečná) satira na populární tehdy "nové" médium, televizi.

-ap-, Filmový přehled 1995/2/3