Iracionální muž

PROCESOR!
Woody Allen zraje , jako whisky. Na snímku se mi   líbí, že se neutopil ve filozofování o smyslu   bytí, ale naopak to pán profesor pěkně rozjel.   Stačí si vše rozumně-racionálně zdůvodnit a   začnou se dít věci...)

Změna je život... i kdyby ho měla někoho   stát! Allen svěží, jako téměř pokaždé,   rozverné piano, jedinečný kostýmní styl a   rozumná stopáž výhodou, jinak též vcelku   zábavná existencionálně-detektivní hříčka   s nádechem knihomolské romantiky a morálním   dilematem. A taky ráda vidím Joaquina   Phoenixe... akorát že mě nutil podumávat,   jestli pupek, kterým se na plátně pyšní, je   dílem přírody, potažmo nezdravé výživy, a   pokud tomu tak není, a pro roli Abeho musel snad   přibrat, proč mně uniká smysl? Toho pupku.   Každopádně si přes všechno myslitelství měl   pan profesor nejprve zjistit, kým byla ve   skutečnosti matka ze soudní kauzy, tady vidíme,   jak je teorie zrádná, téměř vždy se   zachováme... prostě iracionálně! Tak si to   zrekapitulujem - příjemné, jemně humorné a   přitom rozhodně ne plytké... jen ten pupek se   ukázal být rušivým elementem ;-) a vlastně   ještě Parker Posey.

Dobrý film s krátkou stopáží, ale vzhledem k   příběhu ne dost krátkou. Zápletka příběhu   je zajímavá a od začátku směřuje k   nezdárnému konci. Woody nepřekvapil, ale to je   možná v jeho věku už jedině dobře.

Smysl pro černý humor
Ten nelze záměru autora scénáře a   režisérovi upřít. Filosof a profesor bere   spravedlnost do svých rukou, zatímco na svých   seminářích cituje jednoho klasika ze svého   oboru za druhým a znechuceným svým dosavadním   bytím a mladá studentka je přitahována   ,,osobností intelektuála" než-li ten se   rozhodne jednat podle svého vidění neštastné   kolegyně, kterou deptá nespravedlivý soudce.   Profesor se rozhodne pro jeho odstranění a   vymyslí dokonalou vraždu...
Vše mu vyjde a on   opět našel svůj smysl života - může jíst,   může milovat, prostě činit cokoliv až do té   doby, kdy se jeho žačka a přítelkyně   propracuje k poznání, že smrt nebyla náhoda,   ale akce jejího přítele, který však odmítne   se přiznat a počne uvažovat i o její   zavraždění..
Závěr je krásně provedený,   profesor uklouzne na baterce, kterou pro svou   milou vyhrál předtím v lotýnce....dle   pořekadla, kdo jámu druhému kopá, sám do ní   padá (resp. do prostoru výtahu, který měl   přinést smrt kdysi milované osobě..ano,   komedie, ale s černým přesahem......mluvící o   tenké hranici mezi tím, může-li člověk sám   rozhodnouti o smrti někoho   druhého..

POlYEKRAN