Vincent jede k moři

Vincent +2 přátelé na cestě do normálního života
Filmy s tematikou útěku nemocných, tělesně   či jinak hendikepovaných lidí z ústavu na   svobodu mohou dějově sklouznout k ždímání   citů ze srdcí diváků. V případě německého   filmu „Vincent jede na jih“ režiséra Ralfa   Huettnera se tak neděje. Vincent s Tourettovým   syndromem (nekontrolované tiky, pohyby, zvuky,   slova, ...), anorektička Marie a Alex, trpící   obsesí, utíkají z psychiatrické léčebny v   Německu a vydávají se v ukradeném autě jejich   terapeutky na jih.
Vincent kdysi své matce   slíbil, že ji vezme do Itálie k moři. Matka   zemřela a tak Vincent chce dostát svého slibu a   dovézt k moři alespoň její popel. O   příčinách psychických problémů hlavních   hrdinů se toho až tolik nedozvíme. Snad jen to,   že Vincentův otec byl vždy silně ambiciózní   a vyžadoval úspěch i od svého syna už v jeho   dětském věku. Vincent to ve škole ventiloval   silně vzpurným chováním a pak mu už jako   dítěti začaly první projevy duševní poruchy.   Otec neměl na rodinu čas, začal být   úspěšným politikem a to si žádá pracovní   nasazení 24 hodin denně.
Road-movie o třech   uprchlých pacientech, o jejich   pronásledovatelích (hlavní terapeutka ústavu a   Vincentův otec) je zfilmováno citlivě, občas s   humorem, s nádherným odhalováním povahy, duše   i citů jednotlivých postav.
Bylo mi smutno z   toho, co asi tři hlavní duševně nalomené   postavy dostalo do jejich situace a způsobilo   jejich trauma. Na Vincentovi se velkou měrou   podepsal jeho tvrdý a citově natvrdlý otec, u   Marie a Alexe nejsou životní osudy vedoucí k   pochroumání duše odhaleny. Všichni tři jsou   teď na svobodě a konečně si mohou užívat   života, volnosti - spolu a vzájemně, byť   občas to mezi nimi zaskřípe.
Chtě nechtě   jsem musel této trojici fandit a přát jim, aby   na své cestě dosáhli toho, co jim v dosavadním   životě nebylo příliš dopřáno -   přátelství, radosti, nespoutanosti a svobody a   především ryzího člověčenství.

Výborný! Má to nápad, má to tempo, má to   krásné exteriéry, má to i vtip. Tři roky mi   to leželo doma než jsem si to pustila, velká   chyba :-)

Televizně působící snímek, kde si nikdo s   ničím nedal práci, protože myslel, že   atraktivita příznaků Tourettova syndromu bude   stačit. Mně tedy nestačila.