Anna proletářka

Zfilmovaný román literárního autora Ivana   Olbrachta je vlivem kruté stalinistické doby   spíše terčem nenávisti, ale dá se říct, že   z uměleckého hlediska neoprávněně, neboť se   dějově nejedná o nic jiného, než touze   obyčejných lidí po lepším životě, za který   se rozhodli uspořádat revoluci. Za půl století   se tak dělo opět a to pod názvem Sametová   revoluce. Před bolševickou revolucí to bylo   národní obrození. V tomto příběhu je   vznesena nafrněnost a nenávist buržoazní   společnosti k obyčejným lidem, kterým už ale   došla trpělivost. A jak se dobově uvádí,   tímto příběhem vstoupil do povědomí nový   hrdina. Dělník, bojující za socialistické   ideály. Ano. Za socialistické. Ne   stalinistické, s čímž si to mnohý spojuje.   Ivan Olbracht jako ukázku dělnického utrpení   použil venkovskou dívku, která přijela do   Prahy se živit jako služebná právě do   buržoazní rodiny. A zle se jí vedlo. Ale   ještě předtím se seznámila se slévačem,   což byl právě onen dělnický symbol, který se   za ní postavil. Ve své podstatě nic víc, nic   míň. Dějově tu máme obě strany barikády a   jak se vše politicky vyvíjí, až do vypuknutí   oné revoluce. Příběh je samozřejmě fikce,   ale poukazuje na obraz doby. Boj za lepší   zítřky, ve které každý věřil. Proto je   hlavní postava dělníka stále usměvavá.   Jednou větou se tedy jedná o politický ideový   snímek pojednávající o příčinách a   důsledcích přes vývoj až po vyvrcholení.   Závěrečná scéna už byl typický politický   obraz spokojenosti v komunistické éře, který   se používal hojně. Marie Tomášová, u které   se jednalo o první filmovou roli, a již   zkušený Josef Bek v hlavních rolích předvedli   co měli a to pro daný účel stačilo. O   politických dvacátých letech stranickýma   očima samozřejmě postupně vzniklo snímků   více, které však upadly v zapomnění. V   povědomí zůstal jen ´Dvacátý devátý´   (1974).

Chci se vymezit proti názoru, že film hodnotím   jen podle názvu. Viděl jsem film asi tak 6x až   10x. V dobách reálného socialismu a když se   blížilo výročí únorových událostí, si   vždy ČT našla místo. V té době jsem žil   téměř 40 let, ale nehodlám se s nikým   dohadovat, když budu tvrdit, že dnešní život   se nedá srovnat s dobou vlády komoušů, kteří   mysleli jen na sebe a kdo netáhl s nimi, dostal   se na vedlejší kolej. Mám svoje osobní   zkušenosti s STB a jejich jednáním a   vyhrožováním. Samozřejmě Josef Bek a Marie   Tomášová v hlavních rolích odvádějí dobrou   práci, oba patří k mým nejoblíbenějším,   ale nemohu zkousnout ideu příběhu. Život za   první republiky je ve filmu podán jenom z   pohledu autora románu Olbrachta a režiséra -   bolševika Karla Steklého.

Dle mého názoru, ti, kteří film hodnotili,jej   mnozí známkovali jen podle názvu :o), a   zřejmě jej neviděli. I když je opravdu hodně   poplatný době po válce - přesto má v sobě i   hodně pravdy, a při jeho sledování zjistíte,   že se až tak moc v některých věcech   nezměnilo. Navíc je film dobře herecky obsazen,   a tak ho i přes jeho vysoce politické   zaměření beru jako ztvárnění románu Ivana   Olbrachta, a vidím v něm poměrně často odraz   dnešní doby....MHCB

Anna proletářka (1952)
Skvělý a pravdivý film s úžasným Josefem   Bekem v hlavní roli! Jasně v tom vidím obraz   dnešní doby, chování mocenských špiček,   jejich přisluhovačů a jiných   vykořisťovatelů (jeden příklad z mnoha viz.   novodobé otroctví)!

Podíval jsem se po mnoha letech na film a musím   uznat, že herecké výkony Josefa Beka, Jany   Dítětové i dokonce Libuše Pospíšilové jsou   obdivuhodné + velké davové scény, které se   určitě netočily, že zaměstnanci z podniků   museli povinně se zůčastnit filmování...

Před mnoha lety povinně,dnes spíše ze   zvědavosti skoukaný filmík,který jsem ,jako   dítě školou povinné, dost dobře ani nemohla   pochopit.Pokud si odmyslíme politické   pindy,takje to normální filmík pro   pamětníky.(MIMOCHODEM-NĚKTERÉ SLOVNÍ PERLY   SEDÍ I NA DNEŠNÍ DOBU- jako ty ve vile   dr.Kramáře-"To je v pořádku.Cesta k srdci   vede žaludkem.Dejte jim   peníze,vily,auta,posaďte je do správních   rad,nechte je zbohatnout a ona se jim ta   socializace sama vypaří z hlavy".Cosi   povědomého s dnešní dobou na mne dýchlo po   těchto slovech a zcela určitě nelze tendle   filmík zařadit do odpadu.V roce 1952,kdy vznikl,   herci vskutku perfektně předvedli nadšení lidu   z roku 1920.Kdyby tito lidé tušili co z toho   jejich nadšení vznikne-ale to dnes už netřeba   komentovat.

Názor na tento film může být různý, ale je   zajímavý, protože je současně svědectvím   doby a též režijních a hereckých schopností,   jinak uznávaných uměleckých individualit.

Hrozné, bezdějové, statické, když to vypukne,   tak film končí. Nikdy více. Takovéto agitky   nebrat ani náhodou.

na svou dobu i z odstupem let od knihy a dobu   vzniku dost dobré změřeno na pracující lid   vcelku to ušlo sic kino ze školou

Román Anna Proletářka byl napsán v roce 1928.   Jeho filmová podoba vznikala v roce 1952. Tedy   film vznikl s odstupem bezmála 25 let. Filmová   interpretace příběhu románu je určitě jiná,   než autor zamýšlel. My dnes máme opět jiné   životní zkušenosti, než měli filmová tvůrci   či i filmoví hrdinové. Film je téměř   karikaturou dělnického boje za spravedlnost.   Dnes už snímek vnímáme jako něco ironického.   Tak může být vnímán i náš současný život   za padesát let.
Film se snažím hodnotit z   více hledisek. Ke kladům patří jistě výprava   a herecké obsazení. Film jinak pokládám za   spíše hloupý, ale rozumím tomu, proč vznikl.