Berlínské spiknutí

Bohužel, i opravdu poctivá napodobenina filmů   noir, včetně hvězd současného filmového   průmyslu, nemůže zachránit snímek s absencí   děje. Jediná věc, u které jsem se probírala z   letargie, byla absolutně nesedící uniforma   George Clooneyho - vypadal, jako když zrovna   spěchá na maškarní a v půjčovně neměli   jeho velikost. Ani jeho mužné, ostře řezané   rysy nevynikaly v černobílé tak, jak se asi   předpokládalo.

Být film natočen tak, jak je v současnosti   zvykem, hodnotil bych ho, hlavně zásluhou   poněkud překombinovaného příběhu s   nedostatkem emočně vypjatých scén, jako   slabší. Moje uznání si však získal svou   vizuální stránkou, což je v mém hodnocení   dosti významná složka, která snímek posunula   o něco výše. Černobílá stylizace, do filmů   natáčených ve čtyřicátých letech, dokonale   vystihuje atmosféru klasických „noirových“   filmů. Celkově soudím, že hlavním cílem byl   styl samotný a zbytek posloužil jen jako   nezbytný podklad. Svým zpracováním by se dal   film zařadit i mezi módní vlnu točení   všemožných „poct“.

Clooney, Blanchett, Maguire, Bridges a další,   režie Steven Soderbergh a přitom taková nuda!   Na začátku tu možná byl dobrý nápad, ale v   konečném výsledku z toho vznikl jen dosti   nepovedený experiment. Škoda.

Ve srování s tím na co jsem zvyklý u   Soderbegha sem se tímto snímkem docela zklamal,   sice má dobrou kameru, skvělé aražmá   (černobílá stylizace) a celkove je zváštně   natočen ale trpí jaksi patosem, je příliš   nesrozumitelný a postupem času začíná nudit,   nijak nepřekvapuje - i když asi měl. Příliš   mnoho dialogů a monologů které jsou jaksi   přeplácané a nějak se mě je prostě nechtělo   sledovat. Pořád ale patří mezi nadprůměr   díky zvláštnostem které se povedly a který si   režisér snímek okořenil.