Caesar musí zemřít

Velmi impozantní dílo názorně představující   co že je to tzv. živé divadlo. Snímek byl   natáčený v římské věznici Rebibbia s   nejtěžšími zločinci a co je překvapení,   také s nimi. Snímek sleduje vznik zkráceného   představení Shakespearova Julia Caesara a to od   castingu až po závěrečný aplaus na   divadelních prknech. Vězňové zkoušejí a   doslova se vžívají do svých rolí. Vnímají   daný text a my vidíme, jak odehrávají části   hry na všech možných místech věznice.   Vzhledem k tomu, že tu nejsou žádní skuteční   herci, dalo by se i říci, že se vlastně jedná   něco jako o takový dokument. To je však   narušeno velmi citelnou statickou kamerou, kde   dominuje syrový a velmi kontrastní černobílí   obraz. Trochu je to i takový sociální průzkum,   kdy máme možnost sledovat reakce vězňů a vliv   daného textu na ně. Příběh o krvavé moci,   spiknutí a jisté chápání cti. Nemá to z   vězni něco společného? Závěrečná věta v   cele jednoho z nich jen dokazuje pochopení stavu   věci. Ano, jde tu poměrně o filozofování,   což mnozí budou mít dost velkou potíž   pochopit. Uvědomění si toho, že člověk   může být vězněm svých představ, tužeb,   ideálů aspirací, že může uvěznit i sám   sebe, je velmi vzácný jev a jak jinak to   člověku a zvlášť trestanci osvětlit, než   danou hrou, kterou si sám prožije. I to, že   dějství může platit jak pro mocné Římany   dávných dob, tak i pro ty současné. Pícha a   zbavení moci. Co dodat. Tento snímek opravdu   není pro každého, ale kdo ho shlédne a   pochopí, snad mu navodí touhu si onu hru celou   přečíst.