"Čepobití na Rýnu" - no, s jistou dávkou řekněme že shovívavosti, se o tomto filmu dalo říci, že se jednalo o veselou, dovádivou německou operetu s trošku starým námětem a ještě staršími a otřepanějšími vložkami, podobným sériovým obrázkům z tehdy již antikvariátního "Fliegende Blätter", který rozesmával své čtenáře někdy kolem roku 1890.
Jenže od té historie uplynulo již čtyřicet roků, ale humor zůstal stejný. Teď něco o příběhu samém: Silně zadlužený hrabě Rastenfeld měl se proti své vůli i proti přání své milenky oženit s dcerkou bohatého vinaře. Vtipným tahem uvede se všechno do pořádku k potěšení a štěstí všech i Rastenfeldovy předurčené snoubenky, jejíž srdce bylo také určeno jinému. Co se týká hereckého obsazení, pak to bylo dobré. V "Čepobití na Rýnu" zásluhou
Hanse Junkermanna,
Ernö Verebese,
Marie Solvegové (Matray) a jiných po filmu rozsetých drobných úlohách, zpestřujících děj a činících jej ještě naivnějších, než musel ve skutečnosti být.
Oba hlavní představitelé
Charlotte Susa a
Hans Stüwe nebyli zcela na místě. Filmově zdařilý byl záběr
Siga Arna, komicky pochodujícího s psíkem a papouščí klecí do vojenských kasáren. Ostatní, zvlášť zpěvné scény, utrpěly základními chybami režie i natáčení, stejně jako dodatečně přimontovaným zpěvem. Ale konec konců, hlavní věcí bylo přece jenom obecenstvo, a to se dobře bavilo přes všechny nedostatky této operety. A umělecká stránka? Proč se měli nad touto otázkou pozastavovat provozovatelé biografů, když jim i takto odlehčené dílko zaplnilo i v letních dnech sál.
