Černá vdova

Tak jsem se těšil na komorní film s Willemem   Dafoe a dočkal jsem se pořádně divného filmu,   kdy jsem vůbec nepochopil, proč někdo něco   takového vůbec natočil. Ano ponurou atmosféru   to má, ale spíše to vypadá jako obraz, na   kterém si dotyčný léčí své psychické   mindráky a jelikož nejsem psychiatr, tak tohle   opravdu není můj šálek kávy.

Je to naozaj podivný až záhadný film. Skôr sa   dá charakterizovať ako psychologická dráma so   snahou o hororové prvky, ktoré však vôbec   nevyšli. V žiadnom prípade by som nedal tomuto   filmu nálepku - romantický film. Divák stále   čaká, čo za podvod, či habaďúru chystá   správca Leslie, avšak stále sa nič nedeje.   Dlhé nudné chvíle nabádajú ukončiť   pozeranie. A ten trápny koniec ! Asi ich už nič   lepšie nenapadlo. Rozhodne neodporúčam ! Veľmi   výstižný popis filmu napísal užívateľ   prvosenka. Lepšie a podrobnejšie sa to ani   napísať nedalo.

ČERNÁ VDOVA 2005

Podivný, prapodivný film,   ke kterému si napsali scénář herci Willem   Dafoe a Giada Colagrande. Oba představitelé   hlavních rolí si určitě natáčení užili.   Vytvořili si tento snímek hlavně sami pro sebe,   ale nějak přitom zapomněli na ostatní diváky.   Film se odvíjí v pomalém tempu, dlouho se   neděje téměř nic. Žena pomalu odhaluje   některé detaily ze života svého zemřelého   muže. Protože vcelku rychle ztrácí iluze,   zjišťuje, že žila vedle někoho, koho ani   pořádně neznala, začne hledat ztracenou   životní rovnováhu a potřebnou oporu někde   jinde. Správce jejího domu je teď pro tuto   chvíli nejbližší člověk v jejím životě, a   když už se stará o její dům, samo sebou by se   měl postarat i o ni, vždyť ona je také   součástí toho domu, patří do něj jako nový   inventář. Willemova postava správce je dobře   napsaná a samozřejmě i výborně zahraná.   Žena stejně lehce jako odložila urnu se svým   mužem, stejně odkládá i předsudky a   dosavadní životní hodnoty. Jenže divák stále   čeká ještě něco víc, nějaký zajímavý   zvrat, nějaké překvapení, oživení, nějakou   bombu…

Záběry z neobvyklého domu i jeho   okolí jsou dokonalé, herecké výkony jsou pro   herce, jakým je Willem Dafoe, typické,   atmosféra je místy docela depresivní jako v   hororu a celý film se do poslední chvíle   tváří tak záhadně a láká nevyřčeným   tajemstvím a vzbuzuje u diváka očekávání   něčeho neobvyklého na závěr. Samotný závěr   je sice poněkud překvapivý, jenže je zároveň   i hodně odbytý a než jej divák vstřebá a   než se z toho vzpamatuje, je po všem.

Film se   tváří jako psychologická sonda do duší   hlavních postav. Jako komorní drama dvou lidí,   kteří se potkali v nečekané situaci, ale   divák dostane spíš artový snímek, který   zcela zřejmě není určen pro široké vrstvy   diváků. Nevím, mne to tedy nijak neoslovilo,   ani nezaujalo. Bonbón, který se rozplynul do   nečekané pachuti.