Černý plamen

Český "mluvící" film "Černý plamen" byla zfilmovaná novela F. X. Svobody, který k počátku této dramatické písni o štěstí a zármutku, připojil moto svého díla:

"Osud tvoří štěstí, ale často, aby je vytvořil, zničí jiné štěstí. Osud je bezohledný."

Film byl natočen pod režijním vedením M. J. Krňanského a pojednává o prostředí cikánského tábora, kde se rozvíjí romantický děj, jehož středem je cikánská dívka Daniela. Pociťuje náklonnost ke svému cikánskému druhu Ondřeji, který však byl zastřelen pro krádež, uvolňuje tak v Danielině srdci místo zámožnému, ale neštěstím stíhanému lékaři.

Jarmile Orské-Lhotové, tady si dovolím soukromou vsuvku: opravdu nádherné ženě, která na mne vždy působila velmi moderním dojmem, v úloze cikánky Daniely, byla dána možnost uplatnit vynikající taneční umění více než mluvu, která tomuto filmu až na několik skromných slov vůbec chyběla, což bylo značný handicapem a velkou chybou tohoto snímku zejména v našem č e s k é m zvukovém filmu.

"Černý plamen" byl po hudební stránce pečlivě provedený, poněvadž bylo k námětu českého autora vybráno několik přiléhavých národních písní, které zde nenuceným způsobem opět oživly. Hůře však dopadla kinematografická pečlivost, která zde utrpěla psychologickými rozpory v pořadové skladbě jednotlivých výjevů a režií, která se dopustila několika základních chyb v prolínání obrázků. detail dvou spolu hovořících osob byl sestaven tak, že jedna osoba prolíná druhou, což činí dojem naprosté nesouvislosti. detailových záběrů bylo ve filmu zbytečně příliš mnoho na úkor celkových záběrů. Pak se ve filmu objeví hrubý přestupek proti tehdejší pravděpodobnosti ve scéně s hrajícím cikánem za dveřmi!

Zvuk houslí je tak dojemný, že zvlhnou staré paní oči - ale odměnu mu nedá. J. W. Speerger, Theodor Pištěk a několik jiných, přiedstavující kontrastní cikánské typy, přispěli k oživení tohoto filmu, jehož předností bylo, že těch několik málo vět, které obsahoval, bylo vybráno se vzácným zřetelem na libozvučnost a správnost českého jazyka.

Abychom nebyli zbytečně nespravedliví k tomuto prvému zvukovému filmu režiséra J. M. Krňanského, musíme uvést hned na počátku, že jeho výrobním datem je vlastně rok 1929. Byl proponován jako film němý – ale když se pak se zařízením zvukového ateliéru A.-B. změnily velmi radikálně i v Československu exploatační podmínky němých snímků, bylo přikročeno k jeho sonorizaci jednak tím, že byl podložen synchronickou hudbou, jednak natočením několika scén mluvených a zpívaných. Právě tak, jako smíšené verze filmů zahraničních, ukazuje i Černý plamen nemožnost tohoto kompromisního řešení, jehož výsledkem není ani film němý, ani zvukový, nýbrž nesourodý celek, v němž neobyčejně ruší, že v některých místech slyšíme herce mluvit, kdežto jinde otevírají jenom mlčky ústa, abychom si pak v titulku přečetli, co si vlastně povídali. Libreto filmu i jeho dialogy napsal F. X. Svoboda, ale tato spolupráce významného českého romanciéra není nijakým ziskem. Napsati dokonalý filmový scénář, znamená viděti děj v obrazech. Spisovatel operuje se slovy a nemá-li zcela zvláštní filmový smysl, je pro něho práce scenáristická mnohem těžší než pro profesionálního libretistu, který by jinak nebyl s to napsati ani špatnou padesátiřádkovou povídku. Film není literatura, film je kompozice rozličných úseků fotografované reality, a proto působí jenom komicky, slyšíme-li pronášet prosté cikánské děvče věty, s nimiž se sice často můžeme setkati v románech, ale absolutně nikdy u živoucích lidí. J. Orská-Lhotová by potřebovala role zcela jiného typu, aby se mohla ve filmu dobře uplatniti. Také její dialogy – zřejmě necvičené – znějí příliš ochotnicky. J. W. Speergerovi neleží role bolestínského doktora Palma právě tak, jako Th. Pištěkovi úloha vůdce cikánů a herecký výkon V. Ch. Vladimírovův připomíná místy příliš živě film z předválečných let. Na výši je jenom dokonalá fotografie J. Stallichova.

SMRŽ, Karel (ksž). Černý plamen. Rozpravy Aventina. Týdeník pro literaturu, umění a kritiku. 1930 – 1931, roč. 6, č. 36, s. 431.

Milostná romance krásné cikánky a lékaře trpícího ztrátou milované ženy. Dodatečně ozvučený němý film, doplněný několika dialogovými scénami a písní, přišel do kin o sezónu později. Diváci už brali česky mluvené filmy jako samozřejmost a nebyli tolerantní k příliš zjevným technickým nedostatkům.